Začínal jako velitel u Sokolova, přežil i boj o Duklu a po válce působil jako vojenský pedagog. Čtvrtý atentát ve vojenském prostoru Ralsko v roce 1950 nepřežil.

Vojenská oblast

Krajina v okolí Ralska patřila po staletí armádám, už za Marie Terezie zde vojska cvičila taktiku. Naposledy byl obsáhlý prostor obsazen armádou Sovětského svazu. Místo, které připomínalo smrt vynikajícího vojáka Československé armády zůstalo v zapomenutí. Sem, do vojenského prostoru, se na kontrolu výcviku speciální jednotky vydal tehdy ještě podplukovník Antonín Sochor, hrdina Sovětského svazu. S nabitým samopalem na klíně, v noci bez světel s řidičem ve vojenském vozidle. Podle oficiálních sdělení došlo ke srážce s nákladním automobilem a k jeho těžkému zranění, které nepřežil. Zemřel v nemocnici v Jablonném v Podještědí.

Nehoda nebo vražda?

Bylo to v nočních hodinách z 15. na 16. srpna, kdy v nočních hodinách cestoval s řidičem do vojenského prostoru. V místě, kde byla téměř rovná cesta, narazil do vozidla neosvětlený náklaďák a podplukovník Sochor utrpěl vážné poranění. Podle některých pramenů měl rozseknutou hlavu sekyrou, což měla údajná srážka zamaskovat.

Ještě než byl odvezen do nemocnice, přijel na místo náčelník tajné vojenské rozvědky Bedřich Reicin, který se podílel na zinscenování různých provokací a falešných obvinění, byl spolupachatelem vraždy generála Heliodora Píky. Sám byl nakonec obviněn a odsouzen ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským.

Statečný voják

Antonín Sochor žil v Duchcově a před válkou byl nasazen na nucené práce do Německa, odtud uprchl do Polska a pak do Ruska, kde po izolaci vstoupil do vojenského oddílu nově vznikající Československé armády. V lednu 1943 odjel s praporem na frontu a byl pověřen výcvikem střelby ze samopalu, nově zaváděné zbraně v ruské armádě.

První bojovou akci prožil průzkumem obce Sokolovo. Rozkaz splnili on a jeho muži na výbornou, v přestřelce dokonce zlikvidovali skupinu německých tankistů. Zraněného jej převezli do nemocnice v Charkově, ten byl ale vzápětí dobyt Němci. Sochor dokázal z obsazeného města uniknout a s sebou z Charkova vyvedl dva raněné Čechy, zdravotníky vojína Marii Pišlovou a vojína Viléma Rawka.

Poté putoval opět na frontu a za vynikající velení v bojích u Bílé Cerkve byl vyznamenán Československým válečným křížem.

Kdo a proč chtěl zabít hrdinu?

V lednu 1944 v bojích při Dukelské operaci byl opět raněn, tentokrát těžce. Podařilo se ho evakuovat do nemocnice v Odrzykoni, kde mu z těla vyoperovali 218 střepin.

Po válce působil jako pedagog, byl vyznamenán několika vojenskými řády a titulem hrdina Sovětského svazu. V roce 1955 byl in memoriam povýšen Antonínem Zápotockým do hodnosti generálmajora.

Třikrát unikl organizovaným atentátům. Poprvé bylo ostřelováno jeho letadlo, podruhé a potřetí se střílelo na jeho automobil, počtvrté se atentát zdařil, přestože měl Antonín Sochor na klíně samopal s ostrými. Řidič, který nehodu zavinil, byl odsouzen. Brzy ale propuštěn a ještě před koncem roku 1950 utekl do zahraničí.

Zpracoval Milan Turek