„Jednou přede mnou zabil psa a řekl, že takhle skončím já. Když jdu nakupovat, mám na to vymezený čas. Musím odevzdat účtenku, aby věděl, jestli jsem nekoupila něco navíc. Nesmím ani čokoládu. Jídlo mi přiděluje. Když se zpozdím, vyslýchá mě i několik hodin, nenechá mě vyspat. Když to někomu řeknu, neuvěří mi. On má známé na všech služebnách ve městě. Řekne, že jsem nemocná hysterka. Raději se zabiju, tohle nemá řešení…"

V důsledku domácího násilí dochází k těžké psychické újmě, poškození zdraví i vraždám. Týrané osoby často zažívají několik forem násilí současně a mají stejné symptomy jako lidé, kteří přežili koncentrační tábory nebo přírodní katastrofy. V regionu jim pomáhá Intervenční centrum Ústeckého kraje. Každý měsíc ho navštíví až 70 obětí. A jejich počet stoupá.

Neomlouvejte ho

„Po prvním incidentu někdo odchází, jiný pohrozí odchodem, pokud se situace bude opakovat. Ovšem většina chování násilné osoby omlouvá a věří tomu, že na vině je ona sama a že se agresor napraví," říká Martina Vojtíšková, vedoucí Intervenčního centra Ústeckého kraje, které sídlí v Ústí nad Labem. Kontaktní pracoviště má i v Děčíně, Chomutově, Lounech, Rumburku, Mostě a Litoměřicích. Obětem domácího násilí intervenční centra pomáhají od roku 2007.

Domácí násilí je podle Martiny Vojtíškové nutné řešit okamžitě, jinak se k tomu oběť nemusí odhodlat vůbec. Nejsou totiž výjimkou lidé, kteří si nechali ubližovat třicet, čtyřicet let. Přitom v 80 procentech rodin, kde se odehrává domácí násilí, žijí děti. Ve třech pětinách těchto rodin se tak děje přímo před jejich očima.

„Teprve když si oběti uvědomí, v čem žijí, proč se bojí kdykoli klíč zarachotí v zámku, proč je bolí žaludek a nechce se jim smát, nebo v okamžiku, kdy se začnou bát o své děti – pak teprve hledají pomoc," dodává Martina Vojtíšková.

Nechte si pomoci

Intervenční centrum Ústeckého kraje mohou lidé kontaktovat na telefonu 475 511 811. „Pokud je osoba imobilní, například hospitalizovaná v nemocnici, invalidní nebo o berlích, jedeme přímo za ní," zdůrazňuje odbornice na domácí násilí.

V případě napadení by lidé měli okamžitě volat policii, která může násilnou osobu vykázat z obydlí. Jen v Ústeckém kraji bylo v roce 2013 vykázáno 156 osob, což bylo nejvíc z celé republiky. Loni kraj skončil na druhém místě se 137 vykázáními, v Praze jich bylo 213. Od letošního ledna do září policie v kraji vykázala už 112 lidí.

Rozhodnutí o vykázání policie předává intervenčnímu centru, které nejpozději do 48 hodin oběť zkontaktuje. Ta pak může podat návrh na předběžné opatření, kterým na jeden měsíc a při prodloužení až na půl roku zakáže společné soužití a kontakt s agresorem, ať už je to manžel, družka, dítě či vnuk.

DOMÁCÍ NÁSILÍDomácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.
Může mít formu násilí fyzického, psychického (zastrašování, výhrůžky, omezování), sociálního (izolace od příbuzných a přátel, zákaz telefonovat, sledovat TV), sexuálního či ekonomického (zamezení přístupu k penězům, vydírání).