Ne proto, že bychom pana Okamuru považovali jen tak za Pitomia, to chraň Pánbůh. Jenže nižší soudci a všichni budou teď zmateni. Když Ježíš znásilňuje na divadle muslimku, je to projev umělecké svobody. Relativně mazlivá přezdívka politika, který si sám nebere při urážkách svých protivníků roušku, je zneužití svobody slova?

Podle Ústavního soudu právě tato svoboda nemá být zneužívána k samoúčelnému cílenému zesměšňování veřejných osobností.

Ale kde je hranice kritiky, satiry a onoho „samoúčelného cíleného zesměšňování“?

To už nám nejvyšší soudná stolice nevysvětlí. Zato se od ní dovíme hodně o tom, jaká je úloha médií ve společnosti, co by měla dělat a neměla.

Verdikt můžeme chápat. Byl veden jakousi obecnou lidskostí. Nikdo z nás přeci není úplně rád, když je na veřejnosti hanlivě komoleno jeho jméno jen tak pro nic za nic. I další důvod je na oko ušlechtilý: nebuďme na sebe zbytečně hrubí.

Jenže v tomto případě jsou oba důvody liché. Cílené používání přezdívky „Pitomio“ není samoúčelné. Reaguje na to, že tento politik cíleně používá zkreslené a lživé informace ve svých veřejných projevech. Dělají to všichni politici, Okamura však zvlášť okatě. Navíc onen pseudonym není zvlášť urážlivý. Sami politici se navzájem častují mnohem hůř.

A zvlášť někteří jsou v médiích přezdíváni mnohem hanlivěji.

Ústavní soud se prostě utnul. Potentáti, tak citliví na svou důstojnost, se teď budou soudit jako diví o každou pitom(i)ost.