Svoboda shromažďování je tabu. Svoboda pohybu osekána na dřeň. Svoboda podnikání silně omezena. Cestovat můžeme akorát z kuchyně do obýváku a zpět. Všechno disciplinovaně podstupujeme, protože je to třeba. Po šesti týdnech od vyhlášení nouzového stavu se ale dostavuje logická netrpělivost.
Musejí být hranice hermeticky uzavřeny? Proč se nemohou do škol vrátit i starší děti? Je nutné zakazovat přítomnost otců u porodů? Vláda tvrdí, že vše záleží na stanovisku epidemiologů, avšak tím se z toho nevyvlíkne. Jednak ani oni se mezi sebou neshodnou, jednak konečné rozhodnutí je na politicích. Je dobře, že slyší na hlas veřejnosti, ať už se to týká kontrol kamionů na hranicích, uvolnění pravidel pro vyjíždění ze země, nebo otců na porodních sálech.
Je totiž třeba rozlišovat, že zatímco na chytání bronzu u moře žádný nárok neexistuje, na setkání s nemocnými rodiči na Slovensku z hlediska vyššího principu mravního platí i v době koronavirové. Každý si přitom musí své priority rozmyslet a přijmout podmínky realizace svého práva. Třeba následný dvoutýdenní pobyt v karanténě hrazený z vlastní kapsy.
