Vysoké ceny ochranných pomůcek nebyly výsledkem manipulace, lží a nátlaku jako v případě prodejních akcí takzvaných šmejdů. Zboží bylo nabízeno otevřeně.
Těžko mluvit i o obchodu se strachem. Lékařské autority téměř shodně tvrdí, že běžní obyvatelé respirátory nepotřebují, pokud se budou chovat rozumně.
Obyvatelstvo má ovšem svou hlavu. Z ochranných pomůcek se stala „podpultovka“ a ceny vystřelily do vesmíru. Pokud se naplní optimistický scénář a nákaza se nerozšíří, pro mnoho kupců to bude nejhorší životní investice. Chovali se však obchodníci nemravně jen proto, že se přizpůsobili zákonům trhu?
Státní zásah byl nutný a měl dokonce přijít dřív. Jeho podstatou ovšem nemá být kontrola cen. Jde o to, aby respirátory, roušky a vše potřebné měli v dostatečném množství zdravotníci a další lidi v první linii. Zejména ti, kteří se starají o seniory a ti, kteří jsou nezbytní pro to, aby společnost fungovala, pokud se epidemie rozšíří.
To je hlavní úkol politiků a úřadů. Být perfektně připraveni na nejhorší možný scénář. Chytat drobné prodejce je nesmysl, když je doba nejistá. Nejhorší scénář totiž nenastane právě jen tehdy, když jsme na něj připraveni.
