Aleksi Šedo
je profesorem biochemie a patobiochemie a děkanem první lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Může to být v jádrech našich buněk ukryté genetické poselství, přítomné v naší geografické oblasti, namíchané v dobách stěhování národů či důsledek nám zatím neznámého epigenetického makeupu. Je skvělé, že jsme ušetřeni apokalyptických událostí, které sledujeme ve zpravodajství z New Yorku a k nimž pravděpodobně směřuje několik dalších států, které teď zoufale hledají záchrannou brzdu.

Ale logicky si musíme říci: „Co dál?“ Jsme v klinči, v tom se boxerský match nevyhrává. I když třeba máme talent, musíme být během zápasu i aktivní. Nejen bránit, ale i jít kupředu. Jenže my neznáme techniku našeho protivníka. Co všechno umí, aby nás zranil, jak rychle se dokáže zvednout, když se vyhneme jeho direktu a pošleme ho na chvíli k zemi hákem? Kolikrát se dokáže postavit na nohy a na kolik kol nám naše „fýza“ dovolí bojovat?

Boxer v přestávkách mezi koly dostává rady od svého trenéra, který o boxu hodně ví, protože jej ve většině případů sám aktivně provozoval. A když mu trenér připomíná, že má držet ruce v krytu výš, boxer chápe, že mu to radí proto, aby nebyl bit a nikoli proto, aby uplatnil své trenérské kompetence. Vítězství svému šampionovi přeje celý jeho tým. Ale během boje na něj mezi provazy nekřičí jeho jinak skvělý fyzioterapeut či stomatolog ani jinak úctyhodný kandidát na předsedu Svazu tělesné výchovy.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Ale zpátky k viru. Máme problém. Hovoříme-li s oborově relevantními odborníky, virology, imunology, infektology a epidemiology, cítíme jejich opatrnost: vědí, co všechno nevíme. Jsou si vědomi rizik exponenciální křivky a toho, že virus jim nesdělil svůj časový plán. Uvědomují si, že po nastartování dalšího exponenciálního šířená není cesty zpátky. Toto vědomí jim brání paušálně srovnávat s Covidem neporovnatelné – exponencialitou nehrozící počty dopravních nehod, statistikami smrtelných, ale neinfekčních nemocí či infekce, jejichž zákonitosti, následky a cestu k úplnému vyléčení bez následků známe.

Tu úvodní otázku nevyřešíme záměnou nelibě znějícího slůvka za něco eufemističtějšího. Potřebujeme se ovšem dostat z klinče. Mezi zápasy potřebujeme o soupeři načerpat informace. Vědět, kolik lidí onemocnění prodělalo, které věkové skupiny se s ním jak vyrovnávají, koho a jak chránit. Jak se chová naše imunita. To vše přetavit do selektivní inteligentní karantény. A tu spárovat s rovněž inteligentními, nezpolitizovanými ekonomickými opatřeními.