„Deset respondentek a deset odlišných životních příběhů, i když tyto ženy mají přece jen něco společného – v relativně mladém věku se odstěhovaly z velkého města do nově vystavěných satelitních městeček či nově vystavěných domů přidružených ke klasické vesnici. Byty vyměnily za velké domy a práci za péči o rodinu. Toto však není jediné, co je spojuje, určitou část v jejich životě vyplnila i nějaká návyková látka, nejčastěji alkohol, léky nebo jejich kombinace.“

To je úryvek z diplomové práce studentky Karlovy Univerzity Adély Kosařové z roku 2019, která se věnovala tématu „zelených vdov“ – dosud málo probádané skupině žen, která je ohrožena závislostí na alkoholu. Stávají se tak novým tématem pro psychology, sociology, rodinné terapeuty, ale i adiktology, tj. specialisty na závislosti.

Zelené vdovy je označení pro ženy, které si vzaly úspěšného a bohatého muže, s nímž se přestěhovaly za město „do zeleně“, do nového domu, obvykle v satelitu. Tam ale nakonec zůstávají osamoceny a izolovány – vytížený muž se vrací pozdě domů, ženy na novém místě nikoho neznají, starají se o děti a dům, což je ale po určité době přestane plně uspokojovat.

„Jako jeden z problémů respondentky uváděly vystřízlivění z prvotního nadšení po přestěhování se z města do satelitního městečka. Nejdřív zařizovaly dům, staraly se o děti a dělalo jim to velkou radost, avšak po nějaké době se již neměly kde realizovat a začala na ně doléhat samota a prázdnota. Dříve byly zvyklé na život ve městech, který jim nabízel různá kulturní vyžití a různou osobní realizaci, a vidina idylického života v krásném domě uprostřed malebné přírody je po určité době přešla,“ stojí dále v diplomce.

Po nějaké době sahají tyto ženy po skleničce, a jak čas běží, počet skleniček se zvyšuje. „O úkrytech za pračkou jste určitě slyšela, to pro vás nemůže být žádná novinka, to říkaly všechny mé kolegyně z léčebny. Já si flašku dávala třeba do dětských lyžáků… V kůlničce na zahradě jsem jich měla několik, protože jedinej, kdo balí dětem na hory, jsem já a jedinej, kdo pleje zahradu, jsem taky jen já, (smích)“ cituje autorka diplomové práce jednu ze zpovídaných, s níž se bavila o tom, kde schovávala alkohol v době, kdy své pití tajila.

Náhrada za partnera

Podle posledních výzkumů konzumuje alkohol rizikově 17 procent populace a 9 procent populace pije vysoce rizikově, přičemž u mladých lidí se vyskytuje častěji konzumace nadměrných dávek, u starších pak konzumace nižších dávek, ovšem denně.

Ohledně pití u žen (respektive poměru mezi rizikovým pitím u mužů a žen) mluví statistiky takto: v polovině 80. let minulého století to byla jedna žena na dvanáct mužů a v předcházejícím období, sahajícím až do počátku minulého století, byl poměr daleko výraznější – jedna žena na dvacet mužů. Nyní se uvádí poměr 1:2,5 až 1:2.

„Rizikové pití alkoholu se rozšiřuje i do okrajových věkových skupin – jak dívek, kde často bývá spojena s užíváním nelegálních drog, tak seniorek, kde se setkáváme s kombinací alkoholu a návykových léků, jako jsou analgetika či hypnotika. Stále častěji se také setkáváme s ženami, které žijí samy, jsou ekonomicky soběstačné a alkohol jim nahrazuje chybějícího partnera, nebo s ženami žijícími ve „zlaté kleci“, kterým alkohol nahrazuje neschopnost seberealizace i nepřítomnost pracovně vytíženého partnera,“ vyjmenovává rizikové skupiny žen psychiatrička a psychoterapeutka Olga Pecinovská, která vede ženské oddělení protialkoholní léčebny U Apolináře v Praze a která má se závislostí i osobní zkušenost.

Podle Olgy Pecinovské souvisí narůstající počet žen závislých na alkoholu s jejich novým postavením ve společnosti. Získaly nezávislost, a to ekonomickou, společenskou i právní. Přibývá také žen, k jejichž životnímu stylu patří častá společenská konzumace alkoholu. Dostávají se tak do nových společenských rolí, jsou na ně kladeny nové úkoly a očekávání, zároveň jim však zůstávají tradiční role, a to především v rodině. Potřeba zvládnout všechny tyto úlohy pak některé vede k tomu, že klid a uvolnění hledají na dně lahve.

„Mnoho žen záhy rozpozná psychogenní účinek alkoholu a začne ho využívat a posléze zneužívat – jeho relaxační účinek pro nerozvinutou dovednost uvolnit se nebo odpočívat, stimulační pro snahu zvládat nepřiměřenou zátěž bez schopnosti spolupracovat s okolím, dále pak anxiolytický, antidepresivní a hypnotický k samoléčbě psychických obtíží vyplývajících z neřešených problémů nebo z nezpracovaných traumat a tak dále,“ vysvětluje Olga Pecinovská.

Cílem pití u žen je tedy – oproti mužům – obvykle změna psychického stavu, nikoli to, aby se opily. To přichází až později s rostoucí tolerancí a zvyšováním vypitého množství alkoholu a jde o příznak rozvíjející se závislosti.

Genderově nevyvážené

Ženské tělo je vůči vlivům alkoholu zranitelnější po stránce somatické i psychické. Ženy obecně snášejí toxiny hůře než muži. Důvod je prostý – jejich tělo je celý život připraveno na mód těhotenství. Kvůli tomu musí být ženský metabolismus neustále připraven udržet všechny své funkce, i když by pracoval za dva.

Negativem je, že řada metabolických přeměn je z tohoto důvodu u žen zpomalena, což se projevuje například při odbourávání alkoholu, respektive etanolu. Rozvoj závislosti tak bývá rychlejší u žen než u mužů, rovněž rozvoj zdravotních komplikací je u závislých žen rychlejší.

„Zajímavé je, že zatímco se v posledních desetiletích výrazně zvýšila společenská tolerance ke konzumaci alkoholu ženami, odmítavý postoj k závislé ženě se změnil jen velmi málo,“ konstatuje Olga Pecinovská. Pro ženu je proto stále velmi těžké přiznat, že má problém. Častým důvodem je fakt, že má děti, o něž se stará a nechce svému okolí přiznat, že selhala. Zároveň často odmítá léčení, protože nechce opustit rodinu, o kterou pečuje.

„Pomoc člověku, který se propadá do závislosti, vyžaduje trpělivost a důslednost,“ zdůrazňuje Olga Pecinovská. Prvním krokem je informovat daného člověka, že jste si všimli jeho pití (Domnívám se, že máš problém, tento týden jsi už podruhé usnula při vaření večeře a ve špajzu byla vypitá láhev), a nabídnout pomoc (Nechceš se s někým poradit?).

Postižený obvykle poprvé (potřetí, popáté, podesáté) odmítne, ale může slíbit, že už se to nestane. Pokud jde skutečně o závislost, situace se bude opakovat a zhoršovat a je třeba přistoupit k tomu, čemu se říká „tvrdá láska“. To znamená: Mám tě rád, byla jsi vždycky skvělá, ale alkohol tě mění a mě to trápí. Chci ti pomoct, a pokud se budeš léčit, podpořím tě. Ale nemohu se dál dívat na to, jak se ničíš – pokud budeš pít dál, odejdu. „Hrozit“ je ale třeba jen takovými kroky, které jsme skutečně připraveni udělat.

Postižený je zpravidla ochoten přistoupit nejprve na léčbu ambulantní (tzn. někam docházet), ale pokud začne někam docházet a pije dál, je třeba stejným postupem trvat na účinnější, zpravidla ústavní formě léčby, tedy hospitalizaci obvykle po dobu tří měsíců). „Na závěr je třeba připomenout, že pokud už se u někoho rozvinula závislost a není schopen se vrátit dlouhodobě k bezproblémové konzumaci alkoholu, je pro něj jediným dlouhodobě bezpečným způsobem, jak žít kvalitní život důsledná abstinence od alkoholu, drog a návykových léků,“ dodává terapeutka.

Norma, nebo průšvih?

Češi jsou milovníky alkoholu.Někdy se objevuje názor, že tajné pití může být problém, zatímco pití ve společnosti je v pořádku. „Někdo si sklenku dokáže vychutnat sám a je to zcela v pořádku, někdo dá přednost společnosti. V tom zakopaný pes není. Zásadní je, zda dojde k překročení hranice mezí tím, kdy můžete volit, zda se napijete, nebo ne. Když jde o automatismus, nedokážete si pití odepřít, je to problém,“ nastiňuje bod zlomu profesor Michal Miovský z Karlovy univerzity, který se celý svůj profesní život závislostmi zabývá.

Signálů, že bychom se mohli stát závislými, je celá řada. Mezi velmi varovné patří podle profesora Miovského, když alkoholem dlouhodobě řešíme své problémy. Bereme tedy alkoholové opojení jako únik z reality. Zpozornět je třeba i v případě, když začínáme potřebovat alkohol čím dál víc a objevují se častěji opilosti (takzvaná alkoholová okénka se ztrátou paměti).

Varovné je také, když pijeme hodně a vždy, když se najde příležitost. Špatné znamení je i chuť na alkohol hned po ránu nebo ve společensky nevhodných situacích. Pakliže nás na problém s pitím upozorní i okolí, nezvládáme pracovní povinnosti či výchovu dětí, je nejvyšší čas na léčbu. Možností je ambulantní léčba, na kterou pravidelně docházíte, nebo ústavní, kdy jste hospitalizovaní, nejčastěji v délce tří měsíců.

Vědci, kteří zkoumají dopad alkoholu na lidské zdraví a vznik závislosti, stále přicházejí s novými objevy. Nyní už například víme, že alkohol je významná karcinogenní látka, jež může vést ke vzniku sedmi druhů rakoviny. Riziko propuknutí alkoholismu zase souvisí s rodinnou anamnézou. Nedávno byly objeveny geny, které se spolupodílejí na vzniku závislosti na alkoholu. Důležité je ale i to, v jakém prostředí jste vyrostli a jak nyní žijete, zda sportujete, správně odpočíváte a řešíte (a umíte řešit) stresové situace, anebo zda inklinujete k rychlým řešením a v případě stresu volíte právě například pití.

Češi a závislosti.

BARBORA POSTRÁNECKÁ