Je založena na tom, že zakopaná hliněná nádoba olla uvolňuje vláhu velmi pomalu a přímo do půdy. 

Olla je keramická nádoba připomínající džbán. Je až po hrdlo zakopaná v záhoně a kolem ní jsou vysázeny rostliny, kterým chceme zajistit optimální vlhkost. Tato alternativa ke klasickému povrchovému zalévání spočívá v tom, že hliněná neglazovaná nádoba propouští vodu díky kapilárnímu vzlínání. Uvolňuje vodou přímo ke kořenům rostlin.

Nádoba olla o velikosti 4,5 litru dokáže zásobovat vodou okolní rostliny na rozloze kolem metru čtverečního. Zatímco s konvemi musíte záhony zalévat každý den, voda v této nádobě vydrží až týden. Využívá vodu na maximum a snižuje její spotřebu.

TÝM: PERMAKULTURNÍ ZAHRADNICE A KERAMI

“Fascinuje mě, jak je tato technologie řízeného zavlažování rostlin jednoduchá. Rostliny svými kořeny nádobu obrostou a “pijí“ vodu přímo z její stěny. Berou si vodu, kdy potřebují a kolik potřebují,“ říká Šárka Bočková, která se poprvé s touto technologií seznámila na půlročním kurzu permakulturního designu. 

Pak Šárka Bočková oslovila dlouholetého kamaráda Karla Dufka, krnovského keramika. Je o něm známo, že “rozumí hlíně“ jako málokdo. Pak se permakulturní zahradnice a keramik společně pustili do výroby a testování zavlažovacích nádob olla.

„První zmínka o zakopaných hliněných zavlažovacích hrncích pochází z Číny, z období asi 200 let před naším letopočtem. Protože Evropané byli zvyklí na dostatek dešťových srážek a studny plné vody, tuto metodu neznají. Dodnes se ale hojně používá v Africe, v Jižní Americe i ve velké části Asie. Předpokládám, že ze Střední Ameriky pochází její současný název olla, což ve španělštině znamená hrnec nebo džbán,“ uvedla Šárka Bočková.

Sucho nutí české kutily experimentovat s různě proděravělými PET lahvemi. Ve městech se k vysazeným stromům začaly instalovat plastové vaky pravidelně doplňované vodou. Plasty nejsou právě ekologické, a tyto metody mají i řadu dalších úskalí. “Až se olla jednou rozbije, jen se prostě hlína k hlíně vrátí,“ poukázal Karel Dufek na zanedbatelnou uhlíkovou stopu s tím, že olla vyrobená na Krnovsku nepotřebuje ani transport.

ČEŠI ZKOUŠÍ NOVÉ METODY ZAVLAŽOVÁNÍ

“Češi zavlažování pomocí olla teprve objevují a zkouší. Už se začíná dostávat do povědomí zahrádkářů, zahradníků, chalupářů a i městských pěstitelů zeleniny na balkonech a terasách. Samozřejmě to souvisí s nedostatkem srážek a vysycháním spodních vod po celé Evropě,“ doplnila Šárka Bočková.

Zatímco na záhony Šárka Bočková doporučuje objem 4,5 litru, do větších kontejnerů stačí olla o velikosti 2,5 litru. Ideální je kruhová výsadba kolem. Odolnější rostliny, které zvládají nedostatek vody lépe, sázíme od nádoby dál než ty, jejichž nároky na vodu jsou velké. Po výsadbě se musí rostliny pár dní ještě zalévat, ale jejich kořenový systém se velmi rychle zapojí do kapilárního “vodního hospodářství“ s ollou. 

K TÉMATU

Mezinárodní studie potvrzuje užitečnost a přínos olly Olla je hliněný džbán zakopaný po hrdlo v záhonu. Přes jeho stěny se pomalu uvolňuje voda přímo ke kořenům rostlin.Zdroj: Archiv Šárky Bočkové

„Máme k dispozici studii z University of Pretoria, která srovnává klasickou povrchovou zálivku a zavlažování pomocí olla na sedmi druzích zeleniny, například rajčata, fazole, kukuřice, květák. Sleduje spotřebu vody i množství vypěstované zeleniny. A výsledky? Úspora na spotřebě vody 50 až 70 procent a vyšší výnosy,“ uzavřela Šárka Bočková.