Ačkoli by se mohlo zdát, že vykopat v promrzlé zemi jámu je téměř nemožné, dvojce si vystačila jen s klasickým ručním nářadím, tedy s krumpáčem nebo lopatou a vlastní silou. Technika v podobě sbíječky, po které hrobníci ať už kvůli mrazem ztvrdlé zemině nebo množství velkých kamenů občas sáhnou, zůstala v pondělí 15. února nevyužitá.

„Nejhorší je začátek. Prvních deset centimetrů bylo náročných, pak už to šlo perfektně. A to díky zdejšímu písčitému podloží,“ popisuje Tomáš Nový při pohledu na zhruba metrovou díru, kterou během několika málo hodin se svým kolegou připravili u rodinného hrobu. „Pořád lepší mráz, než déšť a bláto. To je nejhorší, ten maglajz. Hlína se lepí jak na nás vás, tak i na nářadí,“ shodují se. Ostatně podobné podmínky před pár dny sami zažili při kopání jiného hrobu.

Než mohli nyní začít kopat, musel jim nejprve kameník odsunout mramorovou desku, která hrob chrání. Poté si sestavili i dřevěnou ohrádku, do které hlínu zatím ukládali. Zem pak zakryli plachtou a umělým trávníkem. Po obřadu, který je naplánovaný na středu, budou zeminu vracet zpět. V případě, že by v půdě nalezli ostatky už dříve pochovaného člověka, musí je uložit do speciálních pytlů a následně vrátit zpět na místo. Opustit hřbitov nesmí.

„Zpravidla se hrob vykopává den před pohřbem. V tomto případě jsme právě kvůli mrazům začali raději s denním předstihem, aby nás nezaskočil nějaký zádrhel,“ vysvětluje Jaroslav Kuti s tím, že v den posledního rozloučení se u hrobu připravují ještě takzvané nášlapy.

Nebožtíci cestují ze zahraničí

V poslední době kope dvojice kolegů hroby v průměru každý týden. Zažili však i stav, kdy si pozůstalí neobjednali pohřeb do země i tři měsíce. Kromě hloubení hrobů vykonávají Jaroslav Kuti a Tomáš Nový pro pohřební ústav i jiné činnosti. Často například převážejí nebožtíky ze zahraničí. „Naposledy jsme byli v Německu. Den před Vánocemi zase v Budapešti. Loni v srpnu jsme jeli pro zemřelé dohromady pětkrát i do Chorvatska. Tento pátek nás čeká cesta do Hamburku,“ poznamenal Jaroslav Kuti.

Zda si náročnou práci na hřbitově v blízké době zopakují, zatím nevědí. „Víme to týden dopředu. Záleží na tom, co si objednají rodiny. Mnohem více, než uložení do země, však většina volí žeh,“ dodávají.

To potvrzuje i jednatel Aurigy Přemek Šulík. „Drtivá většina pohřbů probíhá žehem. Do země si přeje uložit zejména starší generace, která je nábožensky více založená. Navíc u nás v Ústeckém kraji je o pohřbívání do země mnohem menší zájem, než když se podíváte například na Moravu nebo do Jižních Čech, kde je mnohem více věřících lidí,“ doplňuje Přemek Šulík.