Z celkového počtu stovky zaměstnanců jich v karanténě zůstala jen necelá polovina, a tak se všichni mají co otáčet, aby se postarali o všech 151 klientů. V karanténě je tak na 200 lidí, prozatím prý všechno zvládají na jedničku.

Ráno vstanou o půl šesté, spát chodí po desáté. Služba v kuchyni musí být na nohou už v pět. „Všem musíme rozvézt stravu, obstarat ty, co sami nemohou, odvézt je na sluníčko, zase přivézt, ohlídat léky, sklidit nádobí a večer dělat agendu, objednávky, hlášení. Můžeme ji dělat jen před spaním,“ přiblížila zástupkyně ředitele domova Ladislava Svatošová. Navzdory náročnosti situace, nebo právě kvůli ní, panuje mezi všemi dobrá nálada. „Kolektiv se stmelil a drží víc pohromadě. Má to ale nečekané důsledky. Jak nosíme roušky a štíty, tak nás klienti špatně slyší a musíme křičet. Někteří už ani nemohou mluvit,“ poznamenala Svatošová.

Jediným nespokojencem a „uzurpátorem“, který ruší noční klid, tak zatím zůstává místní nalezenec kocour Mikeš, který se do domova proplížil přes fotobuňku ještě jako kotě. Normálně smí totiž všude, teď ale všude naráží na zamčené dveře a hlasitě se dožaduje průchodu. Nezbylo, než ho v noci zavírat mimo domov a teprve ráno pustit dovnitř.

Management domova si prý musel pořádně lámat hlavu, kde všechny, kteří tu zůstávají, ubytovat.

Pečovatelky, kuchařky i uklízečky a další nakonec ubytoval tak, aby každý měl po náročném dni trochu soukromí na odpočinek. Spí po dvou v kancelářích, tělocvičně, retro místnostech, obsadili čítárnu, jídelnu, sklady i velký společenský sál, což představuje celkem dvě desítky místností. Všechny, kam během mimořádných opatření klienti nemohou kvůli zákazu shromažďování. Museli nakoupit matrace a v předstihu polohovací postele, všude osadit závěsy a žaluziemi.

Podle ředitele domova Jaroslava Marka chtěli karanténou snížit riziko přenosu koronaviru tak, aby se během karantény dostali přes kulminační vrchol. „Nechtěl jsem ztratit potenciál týmu. Kdybychom to odsouvali, mohli by ztratit kuráž nebo onemocnět a podobně. I tak jsme to prodlužovali, jak to šlo,“ vysvětlil ředitel.

Dobrovolnou karanténu personál domova považuje za trénink na tu ostrou, kterou by mohla „písknout“ vláda v případě nutnosti.

Personál v tom případě nebude muset řešit, kde a na čem spát, kde jíst a sprchovat se. Bude se tak moci naplno starat o své klienty. „Trénink je důležitý a zatím všechno funguje. Největší obavu máme z toho, abychom nemuseli volat opraváře na kuchyni, která není v dobrém stavu. Snad vydrží vařit po celou dobu karantény,“ zadoufal ředitel.

Zůstal dokonce i údržbář Roman Henyš, bez kterého by se neobešli. „Mám ještě víc práce než normálně, pořád něco spravuji, ale nemůžu přece ty naše holky nechat padnout,“ dodal.