Tomáš Lazecký se i při seriózním obchodním jednání neváhá představit jako náčelník. Však to také v jeho byznysu s luky a šípy není vůbec od věci. 

„Kterého kluka neoslovili Indiáni a nechtěl být jako oni silní, spravedliví a svobodní?“ uvádí pětašedesátiletý Lazecký ke kořenům svého již dvě dekády trvajícího podnikání. Vzpomíná na druhou půlku šedesátých let minulého století, odkdy se i u nás objevují "indiánky". Tehdy hlavně německo-jugoslávské produkce.

Dnešní náčelník si v té době dělá svůj první luk z větve šípkového keře, tětiva je obyčejný špagátek. "Ten druhý jsem si pak ustrouhal  z jasanového dřeva a vypadal už jako v těch indiánkách. Šípy byly ze štípaných smrkových polen, hroty měly dřevěné, na kormidla se použilo husí peří," líčí muž, jenž má univerzitní dřevařské vzdělání. 

Princip luku už každopádně nijak nemění, pouze ho modernizuje a vylepšuje. Zůstávají i materiály z dětství; jasanové dřevo či peří (to ovšem nyní z amerických krocanů). "V nabídce máme okolo třiceti modelů luků. Sportovních, loveckých i těch pro volný čas a zábavu – však je také pořizují střediska volného času či školy," konstatuje.

Vlajková loď z 1. České indiánské zbrojovky z Velké Polomi nese jméno Romulus, ramena má z jasanu olepeného sklolaminátem a madlo tvoří "sendvič" z amerického ořechu, padouku a jasanu. Na délku měří dvaašedesát palců a napínací sílu má čtyřiatřicet liber. "Při výrobě používáme zásadně angolsaské míry," uvádí náčelník. 

Nejvíce na odbyt jde nicméně Traper, reflexní lovecký luk s délkou šedesáti palců a napínací sílou dvaatřiceti liber. "Jedeme si vlastní vývojové řady, ročně vyrobíme okolo pěti tisíc luků. K tomu třikrát čtyřikrát tolik šípů. Ty jsou dřevěné, duralové i plastové," popisuje Lazecký s tím, že firma zaměstnává do pěti lidí plus brigádníky.

Zástupcem náčelníka je Lazeckého zeť Lukáš Měch. "Jsem spíše než na Indiány na sport, ale pochopitelně i v dětství jsem měl svůj vlastní luk z ohnutého klacku…" směje se. Jméno firmy pochází od jednoho z pracovníků, Jana Hlaváče. Ten se svého času nechává slyšet, že jde do "indiánské zbrojovky". A lidé na toto jméno slyší.

"I v mailové korespondenci mne zákazníci zdraví různými svými indiánskými pozdravy," podotýká náčelník, jenž disponuje vlastní obrovskou (originální indiánskou) čelenkou. Našla by se i dýmka míru či tomahawk. "Výrobu dalších indiánských zbraní a propriet jsme nezavrhli, vždy plánujeme, ale nakonec není čas," uzavírá. 

K TÉMATU

Druhá terénní lukostřelba 

Černý mlýn říkají velkopolomské lokalitě, kde 1. Česká indiánská zbrojovka uspořádá druhý ročník v terénní lukostřelbě na figuríny zvířat v trojrozměrném formátu. Loňská premiéra soutěže se totiž nadmíru vydařila a letošní pokračování má být proto větší a lepší. Uskuteční se v sobotu 16. května, na dvacet realistických modelů si může zastřílet až osmdesát závodníků.