Archeologům, kteří provádějí výzkum na parcele domu s č. p. 25, se v těchto dnech podařilo odkrýt její základy. Potvrzují nejstarší středověké osídlení Přerova.

Badatelé tušili, že je lokalita velmi cenná - v sousedním domě s číslem popisným 26 totiž na přelomu milénia probíhal rozsáhlý výzkum pod vedením již zesnulého archeologa Jiřího Kohoutka.

„Ten tehdy umístil polohu původního kastelánského a od roku 1256 královského hradu právě do těchto míst, což dnešní výzkum potvrzuje. Hrad střežil strategický brod přes řeku Bečvu a s jeho nejstarším jádrem spojoval Jiří Kohoutek masivní základy stavby hranolové věže z přelomu 12. a 13. století,“ přiblížil přerovský archeolog Zdeněk Schenk.

K jihozápadnímu nároží objektu byla přistavena zděná hradba.

„Její průběh byl zachycen pod domem s číslem popisným 26, odkud pokračoval pod dům s číslem popisným 25. Nám se teď podařilo odkrýt pod podlahou jedné z místností původního měšťanského domu mohutnou masivní zeď o šířce 180 až 190 centimetrů. Byla vyzděna z devonského vápence z Předmostí,“ popsal dále.

Podle badatelů se jedná o pokračování hradby, která prochází napříč celou parcelou domu. „Je to jeden z nejdůležitějších objevů výzkumu. Hradba byla založena do kulturní vrstvy z mladší doby hradištní z 10. až 12. století. Pochází zhruba z první poloviny 13. století,“ doplnil Zdeněk Schenk.

Badatelé dosud zachytili tři metry dlouhý úsek hradby. V některých místech je porušená výkopem starého vodovodu ze sedmdesátých let, a pak také stavbou garáže.

„Téměř dva metry široká zeď v minulosti tvořila západní obvodovou hradbu původního přerovského hradu. V mladší době hradištní se v těchto místech nacházelo významné hradiště, a to v době mezi 10. a 12. stoletím. Z něj se pak vydělil kastelánský hrad na severním okraji,“ vysvětil.

Hrad sehrál s velkou pravděpodobností úlohu v česko-uherských válkách a mohla zde proběhnout i bitva, na jejímž základě pak Přemysl Otakar II. povýšil Přerov za utrpěné příkoří na královské město.

Doklady doby bronzové

Archeologové zajásali ale i při výzkumu pod schodištěm vstupní chodby do sklepa domu. Podařilo se jim totiž zachytit doklady nejstaršího osídlení z přelomu starší a střední doby bronzové.

„Odkryli jsme dvě sídlištní jámy věteřovské skupiny z období 1600 let před naším letopočtem, které byly zahloubeny do žlutohnědé sprašové hlíny. Ze zásypů pravěkých jam jsme pak vyzvedli zlomky typické keramiky věteřovské kultury s leštěným povrchem,“ doplnil.

Nad pravěkou kulturní vrstvou našli badatelé raně středověké souvrství z 10. až 12. století.

„Potěšily nás nálezy zlomků hrnců, zdobených horizontálními rýhami, vlnicemi a šikmými záseky. K cenným objevům patří i keramický přeslen, olověné kolečko s provrtem, dva železné nože, dvě podkovy, nebo velké množství zvířecích kostí, které vypovídají o masité skladbě jídelníčku obyvatel přerovského hradiště,“ upřesnil.

Archeologové odkryli také velké množství zlomků zásobnic na skladování obilí a potravin.

„Zajímavostí je rovněž nález drobné stříbrné mince českého krále Vladislava Jagellonského. Členové archeologického týmu s pomocí detektoru kovu vyzvedli osm stříbrných mincí z pozdního středověku až raného novověku, tedy období od 15. do 17. století,“ řekl.

Některé předměty pocházejí z období baroka - například měděný půl krejcar Josefa II. z roku 1781 nebo církevní medailon s vyobrazením svatého Kopečku, jenž plnil ochrannou funkci. K nejmladším nálezům na této parcele patří torzo strojku kapesních hodin z přelomu 19. až 20. století.