Dodnes nikdo netuší, co vojenského zběha vedlo k takovému hrůznému činu. Po stopách příběhu nyní pátrá Slavomír Kozák z Dlouhého Újezdu na Tachovsku. Byl totiž jedním z prvních mužů, kteří služebně tehdy dorazili na místo činu.

„Chci sepsat události všech vražd, které se staly v Boru a blízkém okolí. Kadrnožka je tou asi nejhorší,“ říká. Ptal se i v místě, odkud vrah Lubomír Bugár byl. „Telefonicky jsem zjistil na Slovensku starostku obce, ze které pocházel ten čtyřnásobný vrah. A ona ním chodila do školy. Starostka mi řekla, že o smrti toho vraha se mluvilo tak, že chtěl utéct přes hranice a Češi ho při tom zastřelili. Je pohřbený u nich na hřbitově,“ dále vypráví Kozák s tím, že se tam co nejdřív vypraví.

Zatím ale nahlíží do archivních spisů, vzpomíná a tragický příběh Kadrnožky zapsal. Zde přinášíme celé znění:

Motiv? Nikdo neví

Po silnici z Karlových Varů do Plzně se přiřítila světlounce zelená Škoda 110 R coupé. Auto ve velké rychlosti havarovalo v nepříjemné zatáčce kousek před Plzní. Po chvíli se z nepojízdného auta ozvala krátká dávka ze samopalu. Z úkrytu se zvedlo několik postav příslušníků SNB a s připravenými zbraněmi se obezřetně blížili k nepojízdnému autu.

To je závěr divokého příběhu, ve kterém se protnuly osudy pěti lidí. Co bylo na jeho začátku? Pokusím se pěkně popořádku popsat události, které tomu předcházely.

První červen roku 1980 připadl v kalendáři na neděli. V Boru právě probíhala okrsková spartakiáda. Městečkem probleskla zpráva, že po čtvrté ráno z kasáren ve Vysočanech zběhl voják i se samopalem a několika zásobníky nábojů. Než se na jeho zmizení ze služby pomocníka dozorčího roty přišlo, už ho jeden svědek viděl v Boru kousek za zahradnictvím, kde se říkalo u Vlčků. To bylo asi ve třičtvrtě na pět.

Zlověstné ticho v motorestu

Pavel P., vedoucí motorestu U Kadrnožky, přijel z Boru k provozovně jako každý den, tedy kolem deváté dopoledne. A tak jako vždy očekával, že personál už je na svých místech. Vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Někdy se to stávalo, protože nedočkaví zákazníci, hlavně z řad řidičů kamionů, se často snažili dostat dovnitř ještě před otevírací dobou. Šéf si chtěl odemknout, ale z druhé strany byl ve dveřích klíč, takže to nebylo možné. Dlouze zvonil na zvonek, který slyšel zvonit až ven, ale uvnitř se nic nedělo. Začal proto obcházet budovu a přes okna viděl, že uvnitř je podezřelý a nebývalý klid.

Věděl ale, že personál už tam musí být, protože u budovy v provizorním přístřešku stálo hráškově zelené auto kuchařky Anny M. Byla to Škoda 110 R coupé. I servírka Marcela V. měla hned vedle zaparkované svoje auto Škoda 105 L. Také kolo paní Marie F., uklízečky ze Skviřína, bylo na obvyklém místě opřené o zeď. Přes okénko bufetu zahlédl uvnitř na podlaze něco bílého. Vrátil se ke vchodu, znovu dlouze zvonil. Několikrát zabouchal na dveře. Potom házel kamínky do oken v přízemí i do pootevřeného okna v podkroví. Na vchodových dveřích byla cedulka s nápisem „Dnes zavřeno“. Tuto cedulku tam nikdy nedávali. Zdálo se mu to podezřelé, a když zahlédl otvor po střele ve skleněné výplni okna, už na nic nečekal. Skočil do auta a vyrazil do Boru.

Kadrnožka.Zdroj: Snímky poskytl Slavomír Kozák

Na obvodním oddělení v Boru drží stálou službu nadstrážmistr VB Ladislav J. Naštěstí má k ruce i další kolegy právě v souvislosti s probíhající spartakiádou. Také o zběhnutí ozbrojeného vojáka už na okrsku měli informaci od dozorčího pluku. Takže hned po oznámení může hlídka VB vyrazit na místo. V ruce svírají samopaly škorpion, jinak samopal vz. 61, ale mají i jeden samopal vz. 58, protože pachatel je nebezpečný a ozbrojený samopalem i se stovkou nábojů.

Také skupina kriminální služby, která po první informaci o zmizení vojenského zběha vyrazila pátrat v předpokládaném prostoru jeho pohybu, měla u sebe samopaly tzv. osmapadesátky. Nejdříve měli namířeno do kasáren, aby zjistili co nejvíce podrobností o uprchlém vojákovi a okolnostech jeho zmizení. Ale zpráva o situaci v motorestu je zastihla u Nové Hospody. Rozjeli se tedy rovnou ke Kadrnožce.

Výjevy jak z hororu

Kolem deseti hodin obezřetně se zbraněmi připravenými ke střelbě postupovali příslušníci SNB dovnitř zadním vchodem. Vchod jim už bez problému otevřel vedoucí provozovny. Nevěděli přesně, zda je pachatel ještě uvnitř, i když hned po příjezdu je vedoucí motorestu upozornil, že světle zelené auto kuchařky už tam není. Přitom před jeho odjezdem na služebnu VB auto v přístřešku ještě stálo. Byl skoro stoprocentní předpoklad, že s ním odjel pachatel ještě před příjezdem hlídky VB.

V budově motorestu skupinu příslušníků SNB čekal výjev jako z nějakého hororu.

V přízemí nejdříve našli úplně vysvlečenou skoro devětadvacetiletou servírku Marcelu V., ležela bez známek života na malém stupínku v lokále před výčepním pultem. Byla přikrytá prošívanou dekou. V kuchyni našli další ženu, kuchařku, která v lednu oslavila dvacáté sedmé narozeniny. Byla také nahá, tělo zakryté utěrkami. V hrncích na kamnech bylo vidět, že již stačila začít s vařením.

Děsivá podívaná ale pokračovala dál. U kumbálu s úklidovými prostředky na chodbě ležela i starší paní (58 let), která sem dojížděla na kole z nedaleké vesnice, aby si úklidem přivydělala pár korun k důchodu. Ta se pokusila v poslední chvíli ukrýt za závěsem. Marně.

To ale nebylo všechno. Když vystoupali po schodech, aby prohledali celý objekt, našli další oběť řádícího monstra. Na zemi ve dveřích napůl v chodbě a napůl v pokoji ležel na břiše mladý muž. Podle všeho se šel po schodech podívat do přízemí, co se tam děje a proti sobě uviděl vojáka se samopalem v rukou. Otočil se a běžel zpět, ale střela ho srazila k zemi. Střelnou ránu do zad nemohl přežít.

Jak vedoucí upřesnil, byl to student hotelové školy z Mariánských Lázní Aleš C. O víkendu tady brigádničil a přespával v podkroví. Přesně před třemi měsíci mu bylo devatenáct. Vydělával si na opravu auta rodičů, které poškodil při havárii a otec to na něm požadoval.

První informace se nejdříve soustředí na obvodním oddělení VB v Boru. Zásadní je závěr, že vrah ujíždí ukradenou škodovkou. Zatím se nevědělo kterým směrem. Naštěstí přichází důležité svědectví číšníka Václava S. z této restaurace. Když se k němu donesla ta děsivá zpráva, rychle přispěchal, aby kriminalistům, nyní už z krajské výjezdovky, sdělil zajímavou informaci. Toho dne měl volno. Na křižovatce před Mariánskými Lázněmi, u silnice směřující do Karlových Varů zahlédl auto kuchařky, které bezpečně poznal. Podle něj tam stálo již nějakou dobu, protože okna byla zarosená, jakoby zadýchaná. Kdo auto řídil, si nestačil všimnout. Jenom zatroubil a pokračoval v jízdě dál. Bylo mu to ale divné, protože věděl, že kuchařka by v této době už měla být v práci. Kuchařčino auto tam viděl mezi 11:05 až 11:10 hodin. Byl to zásadní poznatek o směru jízdy toho vojenského zločince.

Vrah se řítí k Plzni

V prvních minutách leží řízení akce na stálé službě. Nadstrážmistr Ladislav J. nevěděl, zda dříve mluvit do telefonu nebo do vysílačky. Dotazy na něj směřovaly ze všech stran. Později se organizování ujímá vyšší velení. Mezitím už se vědělo, že vrah směřuje na Karlovarsko. Pro celý kraj je vyhlášena uzávěra, nasazena je i armáda. Hlídkami se obsazují výjezdové cesty z měst a důležité křižovatky. Přilétá vrtulník. Pak už je trasa pohybu unikajícího vraha známá.

Kadrnožka. Vozidlo, ve kterém havaroval vrah.Zdroj: Snímky poskytl Slavomír KozákKolem jedné z hlídek u Toužimi, která ještě ani pořádně nestačila zaujmout pozici, velkou rychlostí projíždí žlutozelená škodovka. Další hlídka už je lépe připravená a po ujíždějícím autě několikrát vystřelí.

Auto se vydává ve směru od Karlových Varů na Úněšov, Chotíkov a Plzeň. Pronásleduje ho několik policejních aut. Rozkaz pro celý kraj zní jasně. Za žádných okolností se auto se zrůdou za volantem nesmí dostat do západočeské metropole. Před Plzní jsou rozestavěny další hlídky s jednoznačným rozkazem použít proti ujíždějícímu vozidlu zbraně. Už bylo naprosto jasné, že auto řídí čtyřnásobný vrah.

Zelené erko s policejními auty v závěsu se kolem půl druhé odpoledne řítí k Plzni. Auto už je vidět a velkou rychlostí se blíží k mírné levotočivé zatáčce. Na rychlosti ale neubírá. Několik střel zasahuje kapotu auta, ale i přední světlomet a levou přední pneumatiku. Neovladatelné vozidlo sjíždí do levého příkopu a naráží do betonového můstku. Zůstane ležet na levém boku. Hlas z amplionu vyzývá řidiče, aby se vzdal. Chvíli se nic neděje. Jenom z proraženého chladiče stoupá obláček páry.

Po nehodě se zastřelil dávkou ze samopalu

Napjatá chvilka čekání byla tíživá a nekonečná. Po několika vteřinách krátká dávka ze samopalu v nepojízdném vozu roztříští zlověstné ticho. Když doběhli k havarovanému autu, čekal je nehezký výjev posledního dějství tohoto šíleného příběhu. V bezvýchodné situaci třiadvacetiletý vrah Lubomír Bugár ukončil střelou do hlavy další život. Tentokrát svůj.

A motiv činu vojenského zběha? Nikdo neví a tak už to nejspíš zůstane. Možná jako prvotní byl úmysl získat nějaké auto a peníze, ale pak už jednání masového vraha řídily osudové okolnosti. Sexuální motiv se nabízel podle toho, že obě mladé ženy byly nahé. Ale znásilněna nebyla ani jedna z nich.

Z průběhu celého případu je zřejmé, že vedoucí Pavel P. měl neskutečné štěstí, že se do provozovny hned nedostal. Kdyby nebylo zamčeno a klíč z druhé strany neblokoval možnost odemknout, neměl by proti ozbrojenému, ke všemu odhodlanému pachateli nejmenší šanci. A bůhví, jak by to dopadlo, kdyby hlídka přijela na místo, dokud byl zběh ještě uvnitř. Pokud by ji zahlédl z okna, nejspíš by došlo k přestřelce. A mohly být i další oběti.

Motorest U Kadrnožky měl jméno po původním majiteli hájovny, kde býval hajným Hubert Kadrnožka. Svým zjevem splňoval představu o tom, jak má správný hajný vypadat. Jeho tvář s plnovousem se stala znakem této oblíbené a navštěvované restaurace s ponurým údělem. Naplnil se i její osud jako budovy. V divokých privatizačních letech skončila v plamenech a dnes po ní není ani památky.

Po nějaké době se v Boru a okolí mluvilo o tom, že čtyřnásobný vrah Bugár měl ve svém rodišti na Slovensku velký obřadný pohřeb „aj s pánom farárom a družičkami“. Ale zda to tak bylo už se můžeme jenom dohadovat.

Příběh Kadrnožky sepsal Slavomír Kozák