Incident se stal v 11. kole „ústecké” skupiny I. B třídy. Domácí Chabařovice vedly nad Dobkovicemi 2:1, pět minut po přestávce ale duel nabral jiný kurz. „Byl tam takový nepovedený centr z mojí levé strany. Chytil jsem balon, frajer přiběhl, že to dohraje, trefil mě do obličeje. Nevím, jestli holení, nebo kolenem. Ale tekla mi krev, ležel jsem na zemi, byl jsem otřesenej. On se nade mnou sklonil a řekl mi „vstávej, ty mr*ko simulanská!”. Tak jsem vstal a dal mu pěstí, naštvalo mě to,” popisuje brankář Lukáš Pícha, jak v něm bouchly saze.
Otevřeně přiznává, že chtěl dobkovickému Bočkovi zákeřný knokaut oplatit stejnou mincí. „Chtěl jsem ho trefit na nos, aby mu taky tekla krev, ale on se stačil ohnout, trefil jsem ho na bradu, vlastně se ani tak nic nestalo. Taky si lehnul a najednou se strhla velká mela.”
Do strkanice se prý zapojilo až 15 hráčů obou mužstev. „Já šel na stranu. Přišel za mnou rozhodčí a zeptal se mě, proč jsem to udělal. Já mu to řekl a on, že to neslyšel, že myslel, že se mi Boček omlouvá, když se nade mnou naklonil. Říkal, že mi musí dát červenou, že se nedá nic dělat. Tak jsem se sebral a šel ze hřiště do kabiny. V tý strkanici si nejaktivněji počínal Jaromír Dyrynk z Dobkovic, chtěl se prát. Tak taky viděl červenou,” vrací se Pícha k momentu, který sudí Pavel Slívko zvládl vyřešit.
Lynč ve sprchách se nekonal
Místo Píchy šel do branky střídající Petr Orság, za čtvrt hodiny inkasoval vyrovnávající gól. „Neměli jsme náhradního gólmana, tak tam šel Petr, který byl na lavičce jako hráč do pole. Zvládl to velmi dobře. My ale kvůli mně nevyhráli, pak na penalty jsme padli. Měli jsme na to Dobkovice porazit. To víte, že jsem po utkání dostal od spoluhráčů vynadáno. Bylo to ostrý. Naštěstí jsem se šel sprchovat hned po tý červený, jinak by mě kluci asi seřezali ve sprše. Takhle jsem si přišel do kabiny jen pro verbální lynč.”
Pícha před lety předvedl podobné zatmění, v Chlumci, tehdy ještě v dresu Soběchleb, udeřil pěstí protihráče. „To byla obdobná situace. Chytil jsem balon a frajer ke mně přijel na saních, na velkém vápně mě dojel. Ještě za letu jsem mu dal pěstí. Ale tehdy jsem ještě nadával rozhodčímu. Dostal jsem čtyři zápasy stop za napadení a dva za nadávky sudímu.”
U disciplinární komise je na něj vinou tohoto incidentu nahlíženo jako na recidivistu, zmírnění šestizápasového trestu, který tentokrát vyfasoval, nečeká. „Klub zkusí na disciplinárku zavolat, ale spíš počítám, že si zachytám až na jaře. Vychází mi to tak, že bych měl mít ještě jeden zápas na jaře stop, tak uvidíme, co se s tím dá dělat. Samozřejmě, že mě to celé mrzí. Vím, že jsem se nezachoval správně. Potom, co se mi to stalo poprvý, jsem se ovládal, měl jsem v hlavě, že se musím krotit. Během utkání jsem se cítil dobře, ale měl jsem nějaké soukromé problémy, asi se to nějak nakupilo.”
Je jako Tomáš Řepka
Lukáš Pícha přiznává, že je vznětlivé povahy, mezi kamarády ale platí za pohodového a přátelského chlápka. „Tomáš Řepka to prý má taky tak. Já se s ním kdysi potkal ve Špindlu na baru, prohodili jsme pár vět. Byl to fajn člověk. Ale jeho knížky jsem nečetl, já totiž moc nečtu. Mám doma jen knížku o FK Teplice,” usmívá se třicetiletý gólman.
V poslední době s fotbalem zažívá mediálně vděčné příběhy, nedávno byl totiž smutným hrdinou televizního utkání Hostovice - Chabařovice, které domácí tým vyhrál 6:2. „Dostal jsem šest kusů před celým národem. Na jednu stranu jsem byl moc rád, že jsem v televizi, že to padlo zrovna na náš klub, ale bylo to zvláštní. Nastupovat na hřiště, když jsou na vás namířený kamery, když vás pak sledují při hře… Postupem času jsem si zvykl, ale v podvědomí jsem to pořád měl. Jak na kameře vypadám a tak. A hlavně to, abych nedostal hodně gólů, abych si neudělal ostudu. A nasypou mi šestku. No, a teď do toho tohle. Možná je fajn, že si na pár měsíců od fotbalu odpočinu.”
Odchovanec Krupky pracuje jako řidič kamionu. „Vozím poštu z Plzně do Brna, nazpátek třeba zeleninu. Dělám pro kamaráda hlavně po Čechách, i když jsem byl i zahraničí. Hlavně je to ale přes týden, takže nemůžu chodit na tréninky, jen na zápasy. Teď mě už pořádně svrbí nohy, když jsem bez fotbalu. Ale dobře mi tak. Aspoň si zachytá náš trenér Lukáš Král. On dřív chytal, teď už se stará hlavně o klub, trénuje děti i áčko. A parádně! Už do brány nechtěl, ale na jednu stranu je prý rád, že si začape, tak aspoň někomu jsem pomohl,” usmívá se Pícha hořce.
