Život podle Celticu. Fanoušek na Moravě "převlékl" hospodu i místní tým

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Fotbalisté Celticu Újezd u Boskovic.

A takový malý Celtic vytvořil s partou lidí i v malé obci s necelou pětistovkou obyvatel na jižní Moravě. „Když jsem přijel do Újezda a viděl jsem, že tam mají fotbalisté zeleno-bílé dresy, tak to bylo jasné,“ hlásil s úsměvem Fiala, jenž do Újezda zavítal z Ruprechtova na Vyškovsku.

V hospodě se pak upekla sportovní dohoda. „V Újezdě kdysi dávno před deseti roky hráli malou kopanou, ale pak to ztroskotalo. Mají tady ale krásný areál, i když s prosívkou, a ne s trávou, ale sprchy, šatny, i pro soupeře teplá voda? To je v nejnižší soutěži nezvyk. Proto jsem se v hospodě dal do řeči s bývalými hráči a dohodli jsme se, že půjdeme do toho,“ líčil Fiala.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Se slavnějším skotským celkem má nyní klub malé kopané v Újezdu u Boskovic mnoho společného. Znak, dresy a také filozofii. „Celtic byl založen za účelem charity. Tenkrát jeden farář ho zřídil a pomáhal chudým přistěhovalcům z Irska. Tak jsem říkal, že taky aspoň jednou za rok budeme mít nějakou akci, kterou někomu pomůžeme,“ vysvětlil Fiala, jehož fotbalisté naposledy nafotili kalendář v krojích. Jeho výtěžek poté předali Oblastní charitě Blansko.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Jeho další dobročinnou aktivitou je štědrovečerní polévka, kterou podává ve své hospodě v Újezdu u Boskovic. Její zelené zdi zdobí hned několik fotbalových dresů, samozřejmě i včetně Celticu. „Mám tam čtyři nebo pět historických dresů Celticu, na zdech visí i staré zalaminátované plakáty Celticu. Ale na druhé straně jsou i dres a šály Komety. A já ještě fandím Zbrojovce, takže její dres tam nesmí chybět. Je to zkrátka taková sportovní hospoda,“ vyprávěl Fiala.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Ten ke sportu má dobrý vztah a dlouhá léta hrál snad všechno, při čemž se kopalo do míče. „Hrál jsem všechny fotbaly co jsou - velký, malou kopanou, futsal i plážový fotbal. V něm jsme dva roky po sobě na neoficiálním mistrovství republiky skončili dvakrát po sobě třetí,“ poznamenal Fiala.

Teď už ale v klubu malé kopané Újezd u Boskovic plní spíš roli trenéra a manažera. „Já už nehraju, musel jsem nastoupit akorát loni, kdy kvůli špatnému pitnému režimu nedorazil náš brankář. Tak jsem si vzpomněl na to, když jsem chytal ještě v Ruprechtově, a zaskočil jsem. Jinak už kluky spíš koordinuju z lavičky, kdo z nich a kam půjde,“ objasnil Fiala, jehož svěřenci na podzim postoupili do čtvrté nejvyšší soutěže v okrese Blansko. A újezdští hráči navíc mají stejnou podporu jako prvoligoví fotbalisté Mladé Boleslavi. Oba kluby totiž sponzoruje dostihová stáj Lokotrans.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Kromě fotbalu má ale také obrovskou zálibu v uzeninách. Fiala je totiž vyučený řezník/uzenář a za touto profesí vycestoval i na Britské ostrovy. „Odskočil jsem si do světa na zkušenou jako Honza s buchtama,“ smál se a pokračoval: „Tam jsem pracoval dva roky ve fabrice na zpracování masa v Irsku a strašně se mi tam líbilo. Krajina je tam šíleně krásná, ale samozřejmě když si chce člověk udělat fotky, může kvůli počasí jen jednou za rok.“

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Dá se ale říct, že kromě fotek má na Irsko neustále ještě jednu vzpomínku. „Když jsme věděli s bývalou manželkou, že budeme mít kluka, viděl jsem hned svatého Patrika, který dal lidem v Irsku víru stejně jako u nás Cyril a Metoděj. Manželka souhlasila a máme Patrika,“ usmíval se.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala

Fiala se díky masu a uzeninám zapsal i do České knihy rekordů. „V Ruprechtově jsem při výročí 550 let od první písemné zmínky o obci udělal klobásu z nejvíc druhů masa. Spojil jsem se s agenturou Dobrý den a zažádal o zápis do knihy rekordů. V novém vydání, které je staré asi rok, už jsem zapsaný. Mám i certifikát,“ přiznal skromně.

V rekordní klobáse bylo nakonec jedenadvacet druhů masa. „Klobása byla trochu větší, protože od každého druhu se udělalo pro komisaře dvacet deka, takže vážila skoro čtyři kila,“ popsal Fiala. A jaké druhy masa do ní dal? „Třeba mi dovezli známí maso až ze Švédska, losa a soba. Nebyla tam ale konina, protože moje neteř tenkrát jezdila cvičit koně na ranč a řekla, že jestli tam to maso dám, nebude se se mnou bavit,“ prozradil Fiala.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala (vpředu) při focení kalendáře fotbalistů z Újezda u Boskovic.

Jeho rekord ale nemusí trvat dlouho. Dalším vyzyvatelem přitom bude nejspíš on sám. „Zkusím ten rekord výhledově ještě překonat. Byly tam totiž rezervy,“ podotkl.

S masem ho zkrátka baví pořádně experimentovat. „Dělám tlačenky, uzená masa nebo klobásy. Před Vánocemi jsem zrovna zkoušel docela netradiční chutě, třeba s koňakem nebo sušenými meruňkami,“ rozpovídal se o jeho koníčku. Na jídelním lístku v hospodě v Újezdě u Boskovic je ale nenajdete. „To by se tam nehodilo,“ smál se.

close info Zdroj: se svolením Jana Fialy zoom_in Jan Fiala  

Fiala tráví hodně času na cestách, protože každé ráno od půl třetí rozváží noviny. Občas se vydá i za hranice České republiky, a to třeba i za rodinnou historií. „Jsem člen Československé obce legionářské v Brně a zajímám se o historii první světové války. S tím souvisí i moje výlety,“ vyprávěl. „Byl jsem se podívat několikrát na místa, kde jeden můj pradědeček zahynul a druhý se vrátil. Shodou okolností byli na stejných místech. Hledal jsem hrob toho prvního z nich, ale bohužel jsem ho nenašel, přestože jsem dostal nějaké tipy a rady,“ litoval Fiala, jenž kvůli tomu zavítal do města Gorica na italsko-slovinských hranicích.

Cestu k historii si ale našel až po letech. „Dodnes mě mrzí, že mě historie na základce nebavila a teď bych se paní učitelce nejradši omluvil, že jsem nedával pozor,“ dodal s úsměvem Fiala.