Zápas měl opravdu divoký úvod, jak byste ho zhodnotil?
Do zápasu jsme vstoupili dobře, zpočátku to vypadalo, že se bude víc útočit, než bránit, což je pro diváka fajn, ale na můj vkus to bylo možná až příliš hektické. Dostali jsme se do dvoubrankového vedení, ale soupeř velice brzy snížil.

Nebál jste se, že Žižkov vyrovná?
Měli jsme tam pasáže, ve kterých jsme měli problémy, o poločasové přestávce jsme si ale vše vyříkali, upravili jsme i rozestavení a druhý poločas jsme zvládli velice dobře.

Výsledek vypadá jednoznačně, přesto jste ještě řadu šancí neproměnili…
Určitě jsme mohli dát víc gólů, já jsem ale s výsledkem i výkonem spokojený. Těší mě, že jsme zápas zvládli.

Zatím se střelecky daří Martinu Jindráčkovi, jenž se proti Žižkovu prosadil dvakrát, těší vás jeho forma?
Je na hřišti od toho, aby ty branky dával. Hraje na pozici devítky, tedy nejvýše postaveného útočníka, góly se od něj očekávají. Jsem rád, že mu to tam padá, protože když to tam útočníkovi padá, zvyšuje se mu sebevědomí.

Momentálně má čtyři góly v pěti zápasech, loni dal stejný počet za celou sezónu…
Určitě přijdou i těžší zápasy, možná i nějaká krize, je dobře, že teď se mu daří. Pořád se snažíme krotit nějakou přehnanou euforii, stále tvrdím, že je to jen výborný start do soutěže.

Týmu se daří, všechno do sebe zapadá, čím to je?
U některých týmů forma kolísá, nám se ji zatím daří držet. Vezeme se na vlně a rádi bychom na ní vydrželi co nejdéle. Zápas se Žižkovem byl podle mě zatím nejlepší, co jsme odehráli, závěr jsme si v klidu pohlídali. I před hráči v kabině jsem po zápase smekl za to, co na hřišti předvedli. Tvoří se zde výborná parta, což je podle mě základ jakéhokoliv kolektivního úspěchu.

Celkem už jste vyhráli podesáté v řadě, to je rarita.
Kdyby se nám to povedlo v jedné sezóně, bylo by to ještě příjemnější. Já ale vždy hráčům říkám, dnes si to užijte, zítra si to oslavte, ale pak už to nikoho moc nezajímá a další zápas začíná opět za stavu 0:0. Pořád máme teprve 15 bodů a s nimi se nikdo nikdy ani nezachránil, natož aby někam postupoval. Série je to pěkná, ale musíme makat dál.

Zažil jste už někdy takovouhle vítěznou sérii?
Určitě ne. Deset vítězných zápasů po sobě jsem jako trenér nikdy nezažil. Myslím, že v Ružomberoku byly maximálně snad čtyři.

Jak je těžké udržet i hráče pokorné, aby si nemysleli, že se všechno udělá samo?
Tyhle věci se snažíme přenášet hodně na kabinu a na starší a zkušenější hráče, aby si to pohlídali sami. Pochopitelně ale i my k hráčům promlouváme, aby si uvědomili, že tenhle tým sice může dokázat hodně, ale nepřijde to samo. Pořád musíme tvrdě pracovat. Víme, že jakmile něco podceníme, okamžitě se nám to vrátí v negativním slova smyslu.

Ani na tréninku tedy zatím hráči situaci nezlehčují a nefrajeří?
Ne, nic takového.

V létě se zde utvořil prakticky nový tým, přesto navazuje na výsledky ze závěru sezony předešlé party…
Tuhle sezónu hrajeme trošku jiným způsobem. Loni zde byli starší hráči, kteří už byli třeba na konci kariéry, nyní máme mladý tým, který má potenciál. Hráči se chtějí ukázat a předvést, že druhá nejvyšší soutěž nemusí být jejich strop. Věřím tomu, že budou chtít stoupat výš.

Vaše výsledky a výkony lákají také čím dál větší divácké návštěvy, těší vás to?
Pochopitelně! Fanouškům bychom chtěli za jejich podporu moc poděkovat. Říkal jsem i hráčům, že musíme hrát pro lidi. Diváka nezajímá žádný zanďour, chtěli jsme hrát útočně. Je to divadlo pro lidi a takový fotbal se divákům líbí.