Situace spojená s pandemií koronaviru na zkušeného fotbalistu velmi doléhá. Vždyť v Itálii, kde je aktuálně pod smlouvou, je patří napříč celou Evropou k nejhorším. „Samozřejmě se bojím, dostávám spoustu zpráv o tom, co se děje. Myslím si, že každý musí převzít zodpovědnost a situaci respektovat,“ nabádá veřejnost.

On-line ke koronaviru ZDE.

Během nucené přestávky je v rodném Švédsku, kde se připojil k tréninku fotbalového týmu Hammarby. Právě severoevropská země je jednou z mála, kde mohou fotbalisté trénovat v týmu. „Jsem rád, že tu mohu být a trénovat s kluky, když vidím, že všechno v Evropě stojí. Jako v Itálii, kde nemůžeme trénovat. Poznávám tu fantastické lidi, kteří pracují v klubu, i hráče. Abych byl upřímný, jsem vděčný, že mám tuhle možnost,“ pochvaluje si.

Postupně poznává i hráčský kádr a vidí v něm velkou naději. „Hodně kluků je tu velmi mladých, mají po fotbale hlad a chtějí se ukázat. Udržují mě v chodu a doufám, že jim to můžu vrátit,“ věří.

Hlavně ve Švédsku se teď fanoušci zajímají o tom, jestli osmatřicetiletý kanonýr nepřemýšlí o tom, že by znovu nastupoval v tamní lize. „Momentálně mám smlouvu v Miláně. Musíme počkat, až to všechno skončí, pokud skončí. Zatím není žádné oficiální rozhodnutí,“ nechce se zatím o této variantě příliš bavit.  „Vždycky jsem říkal, že chci hrát fotbal tak dlouho, jak to bude možné, nikdy nevíš, co bude v budoucnosti. Chci něco přinášet do týmu a nechci být tím, kdo prostě hraje za to, co dokázal, nebo díky svému jménu. Pokud patříte k týmu, musíte být schopni hrát, takže uvidíme, co bude,“ nechce být součástí nějakého týmu jen za své zásluhy a jméno.

Zdroj: Youtube

O tom, co bude v nejbližší době, si netroufá ani spekulovat. „Nevím, co se stane. Kdo věděl, že přijde koronavirus a za dva týdny obrátí svět vzhůru nohama?“ zamýšlí se Ibrahimovič. „Jestli budu hrát švédskou ligu, nevím. Vždycky jsem říkal, že tu hrát nebudu, ale už jsem řekl spoustu věcí, které pak byly jinak, tak uvidíme,“ dodal.

Právě klubu ze Stockholmu se rozhodl v nelehké době pomoci. Získal pětadvacetiprocentní podíl. „Pokud jde o fotbal, přicházím se svými znalostmi a zkušenostmi. Chci se dozvědět o fotbale i z jiného úhlu. Vždycky jsem byl na hřišti, ale po kariéře se musíte dívat i mimo něj. Chci do klubu přinést to, co znám a umím. A hlavně pro všechny talenty, jak jim mohu pomoci se zlepšit,“ má jasno.

„Chtěl jsem Švédům něco vrátit a naskytla se tato příležitost. Myslím, že je fantastická. Dostal jsem možnost se učit a přispívat i jinak, než jsem zvyklý. Dal jsem Malmö více než sto milionů švédských korun, tak jsem pro ně něco udělal, ne?“ vrací se ještě ke svému působení v jiném švédském klubu.

Jenže právě v Malmö, v němž začínal s fotbalem, si fanoušky pořádně rozkmotřil zakoupením čtvrtinového podílu v Hammarby. Situace se vyhrotila dokonce do té míry, že vandalové poničili jeho sochu, která byla v Malmö vytyčena. A ta musela být posléze odstraněna.

Socha je pryč, moje historie zůstává

„Nepřemýšlel jsem o tom. Mohou si dělat, co chtějí. Hrál jsem za ně a udělal pro ně to, co jsem udělal, i když mě nechtěli. Rozhodl jsem se týmu pomoci a dát jim sto milionů korun. Bylo to ale příliš pěkné. V těchto těžkých dobách je to dobré, ne? Pak by se měli chovat jinak,“ dívá se na problém svýma očima. „Léta jsem Malmö pomáhal. Zastupoval jsem je všude, kde jsem byl. Teď jsem v Hammarby a pomáhám jim všemi způsoby, jak pomoci můžu,“ dodává.

A proč právě Hammarby? „Mám rád výzvy a projekty, kde mohu něco změnit. Byla možnost to tu udělat, proto jsem po tom skočil,“ přiznává a vrací se ještě zpátky k incidentu se sochou. „Je to smutné. Ti, kteří to dělají, aby o tom psala média, jsou na úrovni dítěte. Socha je pryč, to neznamená, že je pryč moje historie. Moje historie zůstává navždy,“ říká klasicky „po zlatanovsku“.

„Jsou mnohem důležitější věci než socha. Dnes mluvíme o koronaviru, o zdraví a podobných věcech. Socha v této situaci neznamená nic,“ kouká na věc s nadhledem. „„Nejdůležitější je zdraví. Fotbal a sport jsou méně důležité a neměla by to být priorita. Až budeme vědět, že veřejné zdraví je v pořádku a situace se zlepší, pak si myslím, že by se mělo znovu mluvit o fotbale.“

„Klub je informován, často s ním komunikuji, ale je pro mě lepší trénovat v Hammarby, dokud nedostanu oficiální odpověd, co mám dělat. Až se začne v Miláně trénovat, musím samozřejmě tam,“

„Je to ve vlnách, někdy mám víc síly, někdy míň,“ komentuje svoji výkonnost a formu v trénincích švédského celku.  „Když to půjde, budu mít navrch nad ostatními doma…teda doma…v Itálii. Tady jsem doma,“ prozrazuje.

Co je pro vás tedy domovem? „Domov je Švédsko,“ dá mu Zlatan stručnou a jasnou odpověď.

Pokud by se ještě rozhodl zahrát si švédskou nejvyšší soutěž, mohl by do své sbírky přidat další ocenění. „Všechny trofeje jsou vítány, v mé trofejní vitríně je stále místo. Je jedno, co vyhraji, ať už je to titul ve švédské lize nebo italské. Chci vždy vyhrát,“ uzavírá.