„Už v žáčcích položil Vladimír Betka základy k tomu, abychom se v dorostu pod vedením trenéra Minaříka probojovali do dorostenecké ligy," říká jedna z někdejších opor super party, odchovanec vražkovské kopané Václav Franc.
Mezi silnou elitu své věkové kategorie jste se probojovali kdy?
Před tou čtyřicítkou sezon po jaře 1974.
Podobný úspěch patří k těm pozoruhodným ve více jak stoleté historii roudnického fotbalu, což by chtělo, abyste se sešli.
To je zajímavá výzva, kterou bych já i ostatní kluci určitě moc rádi přivítali.
Ti, co vám fandili tvrdí, že jste se jako tým prezentovali zajímavým herním projevem.
Nepřísluší mi hodnotit ani s odstupem čtyř desetiletí, zda-li jsme byli dobří. Za sebe snad jen mohu dodat, že jsme svému klubu ostudu mezi dorosteneckou elitou nedělali.
Kdyby byl opak pravdou, nebyl by o některé z vás zájem mezi kluby z I. ligy?
Synonymem toho se stala jména Zdeněk Ščasný, po něm Vlasta Calta, Miloš Hrubý aj. Především ti první dva, kteří se mohou pochlubit i tituly mistrů někdejšího Československa v dresu pražské Sparty. O Miloše měla tehdy zájem Bohemka v čase, kdy se začínaly psát první, velmi zajímavé kapitoly Klokanů, které vyvrcholily v osmdesátých letech minulého století pohárovou Evropou.
A co na to vražkovský žáček, posléze roudnický dorostenecký ligista Franc?
Neřešil jsem žádné zásadní dilema fotbal, či vysoká škola. Jednoznačně ta druhá varianta porazila eventuální fotbalovou kariéru.
Co parta ze sedmdesátých let a současná roudnická ČFL?
Pouze tolik, že jí drtivá většina z nás fandí, drží palce a přeje si, aby se ČFL i v příští sezoně tady hrála v lepší polovině tabulky.
Na závěr trochu dotěrná otázka, vzpomene si inženýr Vašek Franc, kdy se coby vražkovský žáček přesně zabydlel Pod lipou?
Stalo se v roce 1969 a vím, že ve stejném čase přišel Pod lípu z Přestavlk i nějaký Zděnda Ščasný. Ten se pro mě stal idolem. Hlavně však kamarádem se vším všudy.
Mojmír Strachota
