V životopisné knize s názvem Od hospody k hospodě obohacené o recepty a fotografie se dozvíte o Jaroslavu Sapíkovi vše, co provázelo jeho kariéru.
Co dělá dobrou hospodu hospodou a který host je mu nejmilejší? Proč mu někteří kolegové z branže nadávají a komu nejvíc závidí? Kniha Markéty Zahradníkové odkrývá soukromí muže, jenž nikdy neztrácí humor a pro peprné slovo nejde daleko. Zjistíte, jak zpětně vnímá poměry za socialismu i po něm.
„Osobně jsem si dost koledoval, vlastně je zázrak, že jsem se nikdy nedostal do průseru. Třeba jednou v zimě, když jsem zorganizoval tu bohulibou brigádu. Šel jsem ráno do práce a málem se přizabil. Nebyl jsem sám, lidi padali na rypáky, každý krok byl o hubu. Půlka Václaváku se přes noc proměnila v kluziště. Druhou půlku tvořily úseky zakryté lešením. No a soudruzi zrovna ten den schůzovali v salonku," vyprávěl.
"Tak jsem je tam šel informovat, že dělají straně ostudu, že bordel před barákem není moc dobrá vizitka jejich práce. Nápravu jsem vzal aktivně do svých rukou. Druhý den v pět ráno jsme s partou z kuchyně naběhli a prostor před barákem ukázkově vyčistili. Vysekali jsme všechen led od Zlaté husy až po Korunu, chodník vypadal jako v létě. Náš skutek samozřejmě nezůstal nepovšimnut. Hned po obědě na mě vlítla jakási tajemnice strany z Prahy 1. Prý, že jsem provokatér, co tím jako sleduju. Jestli jsem si vědom, jak to teď vypadá, když jsme jediní, kdo má před vchodem uklizeno,“ vzpomíná v knize Jaroslav Sapík.
