Kdy jste zahájil cestu za svým snem?
Začal jsem někdy v půlce července, protože jsem se vrátil domů až v půlce června. Zůstal jsem totiž na prodloužené soupisce s Jets; hráli až do druhého kola. Dal jsem si nejdřív oddych.
Kde jste byl na dovolené?
S přítelkyní jsme byli týden na Maltě. Bylo to super; teplo, skoro žádné restrikce.
Začátky na ledě pak bolely?
První týden po dovolené byl těžký, tak to má ale každý hokejista po dovolené, bolí to. Teď se cítím dobře, forma se snad bude stupňovat.
Dostane se opět jméno Reichel do nejslavnější hokejové ligy?
V devadesátých letech i na přelomu tisíciletí jméno Reichel bavilo fanoušky po celém světě. Robert Reichel tehdy řádil na nejslavnějších kluzištích slovutné NHL například v dresu Calgary, New York Islanders, Toronta Maple Leafs či Phoenix Coyotes. Teď je naděje, že se jméno Reichel opět vrátí do zorných polí fanoušků nejblyštivější ligy světa. O průnik mezi hokejovou smetánku totiž usiluje syn Roberta Reichela Kristian, který v době vrcholu tátovy kariéry ještě cupital v malých brusličkách s miniaturní hokejkou. Dnes je to třiadvacetiletý hráč, který se o svou šanci bije ve farmářském týmu a věří, že letos se mu podaří do NHL proklouznout. (vev)
Jaké máte očekávání před novou sezonou?
Doufám, že to bude ta průlomová sezona, ve které bych už mohl naskočit za Jets a udělat to mužstvo. Všechno se ale bude odvíjet od tréninkového kempu a od toho, jakou formu budu mít v přátelských zápasech.
V lednu to nevyšlo, z tréninkového kempu vás poslali zpět na farmu do klubu Manitoba Moose. Bylo to velké zklamání?
Když vás pošlou na farmu, tak je to vždycky zklamání. Měl jsem ale jinou roli, než kdybych seděl na taxi squadu. Měl jsem zprávy, že kemp jsem měl dobrý, že jsem se líbil, ale chtěli, abych hrál, než abych jen seděl na tribuně, když jsem mladý. Pro mě to byla dobrá zkušenost, dělal jsem jednoho z kapitánů. Byl jsem tam třetím rokem, už mě tam berou jinak. V tomhle ohledu to bylo super. Pro tenhle rok ale mám za cíl udělat NHL.
Jaká byla ta AHL?
Je to úplně jiná soutěž, než je extraliga. Ta je o taktizování; každý ví, co má hrát. V AHL se každý chce ukázat, každý chce do NHL. Hodně se bruslí, je to tvrdší než v extralize. Já si na to zvykl, vyhovuje mi to. Všude se hraje stejný hokej, ale řekl bych, že je AHL rychlejší, tvrdší. Navíc jak se hraje na malém hřišti, tak je na vše méně času.
Jsou tam jen mladí kluci, nebo i nějací mazáci?
Hodně jsou tam mladí hráči. Je tam totiž pravidlo, že když je vám víc než 25 let, nebo máte odehráno víc než 250 profi zápasů, tak musíte být brán jako veterán. Těch může být jen pět. Zbytek bojuje o NHL.
Jak se bojuje o NHL? Traduje se, že ten boj je tvrdý, někdy až zákeřný.
Před třemi roky jsem měl také takové zprávy, ale řekl bych, že to není tak, jak se to podává. Ano, ten boj je veliký; každý se chce ukázat v tréninku i v zápase. I v tom tréninku si můžete udělat dobrou pozici v týmu. Třeba v tréninkovém kempu se můžete trenérům ukázat natolik, že je přesvědčíte a budou vás mít jako prvního v záloze. Ale neřekl bych, že je tam zákeřnost, jak prý dříve bývávala. Ve Winnipegu máme dobrou partu, je tam hodně Evropanů. Řekl bych, že táhneme za jeden provaz. Bylo to vidět i z toho, že jsme měli dobrou sezonu. A když někdo jde nahoru, tak mu všichni přejou, ať se tam udrží co nejdýl. Možná, že je někdy někdo naštvaný, že nevybrali zrovna jeho, ale kamarádovi přeje.
Je to natolik kamarádský, že jdete na pivo? Nebo čistě profesionální?
Někdy po zápasech si zajdeme. Nebo se sejdeme jako parta, vezmeme i manželky. Na ledě je to pak čistá profesionalita. Tenhle rok jsme ale na pivo vinou covidu nemohli. Mohli jsme jen na zimák a domů. V normální sezoně tomu ale tak je. Věřím, že tahle sezona bude díky očkování normální.
Co bitky? To je další věc, kterou má našinec zafixovanou. Že na farmě se nesmíte bát shodit rukavice, když na to přijde.
Mnohem víc to bylo v minulosti. Teď tam je pár kluků, kteří se nebojí shodit rukavice. Tím ukazujou, že se nebojí. Pro tým je to v zápasech, ve kterých se nedaří, pozitivní energie.
Vy byste do toho šel?
Kdyby to přišlo, tak bych se nebál, ale nejsem žádný bitkař. Nehrnu se do toho.
Teď tedy letíte do Kanady, co se bude dít?
Mladší kluci tam musí být dříve, aby se je trenéři okoukali. 22. září pak začíná hlavní tréninkový kemp. V jeho rámci budeme hrát šest přípravných zápasů - tři doma, tři venku. Loni nebyly žádné, proto bylo těžké udělat mužstvo z tréninku. Proto doufám, že se mi ty zápasy povedou, že se mi povede celý kemp a zaujmu trenéry.
Budou tam s vámi ještě nějací Češi?
Loni jsem byl ve Winnipegu se Slovákem Markem Daněm, ale ten letos ještě nepodepsal. Takže tam budu sám, ale může se stát cokoli, může přijít výměna. Nevadí mi být bez Čechů a Slováků. Je tam hodně Finů, Švédů, nějací Rusáci. Kluci z Evropy drží spolu, chodí spolu na večeři. V tomhle je to dobré.
Jaký má Winnipeg plán pro tuto sezonu?
Určitě chce vyhrát Stanley Cup! Jako každý tým NHL. (úsměv) Podle mě je tam hodně dobré mužstvo. Budou chtít hrát o nejvyšší příčky, tak to mají každý rok. Přibrali nové defenzivní kluky do obrany, vylepšili útok. Bude řežba o čtvrtou lajnu, na ni číháme my, mladí. Tři lajny jsou už hotové, první dvě jsou velice dobré. Mají dobrého gólmana Hellybucka . Doufám, že budu součástí toho týmu, protože touží po Stanley Cupu, který ještě nikdy nevyhrál.
O Kanadě se traduje, že je hokejem posedlá. Cítíte to tak i vy?
Ve Winnipegu teď zavedli, že může být vyprodaná hala, když budou všichni naočkovaní. Myslím, že už první domácí přátelák bude vyprodaný. Je tam velký hlad po hokeji, když teď dlouhou dobu nemohli na hokej chodit. Lidi hokej milujou. Je paráda být v hokejovém městě. V Americe je to jiné, tam mají basketbal, baseball, americký fotbal, je toho víc. Ve Winnipegu je jen hokej. Pro mě jako hráče je to parádní.
