A to i přesto, že na facebooku překvapivě oznámil, že bude hrát v Divadle na Vinohradech v Praze.

„Dnes je situace úplně jiná než před rokem. Šanci pokračovat v Činoherním studiu máme všichni, nejen někteří," vysvětluje Jiří Maryško.

S Láskou na Krymu

Dobrá, ale co je pravdy na tom, že budete hrát v pražském vinohradském divadle? A šel byste do Prahy, i kdyby se v Ústí okolo Činoheráku dělo cokoli?
Já myslím že jo, pro mě to není žádná novinka. Já už na Vinohradech zkoušel dvě inscenace loni, Lásku na Krymu v Deákově režii a Nevzdávej to se stejným režisérem. Takže v tom samém modu jako loni, tedy dvě zkoušení na Vinohradech a dvě v Ústí, tuším, pojedu i dál. Celá má smlouva s Vinohrady je sice papírová novinka, ale chtěl bych účinkovat v Ústí dál.

Už víte, co budete zkoušet v Divadle na Vinohradech?
Vím jen, že do konce roku bych tam měl zkoušet v Romeovi a Julii. Ale nic velkého, myslím, že nějakýho sluhu. Tam se musí začínat od píky.

Jak je to pro vás zajímavé a jak důležité? Takové prestižní divadlo, trošku jinak prestižní než ústecký Činoherák…
Důležitý to pro mě je už z toho důvodu, že v rámci divadla Demago jsem si vždycky z těchhle velkých scén dělal legraci. Nicméně musím uznat, že po dvou zkušenostech na Vinohradech jsem naprosto spokojenej, líbí se mi jejich styl práce a jejich styl zkoušení. A to je pro mě důležitý. To je jako když jde sportovec zatrénovat si do jinýho klubu. Pozná jiný podmínky, jiný nároky a rozhodně je to obohacující.

Jste jediný z celého týmu Činoheráku Ústí, který něco takového ohlásil. Kdo ještě jde na volnou nohu?
Já si myslím, že všichni na volnou nohu jdou, pro naši profesi je to výhoda. Sice se člověk musí otáčet, aby se uživil, ale je to rozhodně dobrodružství a je to důležitý. Zkoušet nový projekty a poznávat nový lidi je osvěžující.

Čekají vás Vinohrady, uvažujete také o návratu do Národního divadla?
Ne, tam to byla naprostá výjimka, když si mě pozval David Jařab na hostovačku do hry Kvartýr. A co já vím, ani on už tam nebude režírovat, tam se změnilo také vedení, měnil se tam umělecký šéf…

Je to jiná situace

Jak vnímáte události, které se aktuálně odehrávaly okolo ústeckého Činoheráku?
Radost nemám z reakcí některých diváků, ale naprosto je chápu. Na první pohled to může vypadat jako zrada našich předsevzetí a ideálů, že jsme vstoupili pod město. Ale musím zopakovat, že ta situace není stejná, jako byla loni. To, že proběhl puč v Ústí nad Labem, je samozřejmě hnusný a odporný, ale myslím si, že s tím už divadlo nic nenadělá.

Už máte představu o repertoáru, který vás v nové sezoně čeká v Činoheráku v Ústí?
Mám představu, ale nebudu to zatím prozrazovat. Ale těším se na to…A jestli všechno dobře dopadne, tak by jedno z představení, ve kterém budu hrát, měl režírovat filmový režisér ověšený několika Českými lvy. Nechte se překvapit.

Nic moc se nemění

Jak náročné to pro vás teď bude? Nebo pojedete ve stejných kolejích, jako jste jel doteď?
Pro mě se nezmění vůbec nic. Pořád bydlím u Děčína, pořád budu jezdit představení do Činoheráku, dnes už zase zpátky do Činoherního studia. Zase budu cestovat dvakrát ročně na Vinohrady, budu jezdit hrát představení, co už tam mám a zkoušet nový. A dál hrát to, co mě čeká v ústeckém Činoheráku. Takže změnu na vlastní kůži nepocítím, ani diváci.

Někteří z nás bohužel neviděli na sklonku školního roku poslední představení vašeho divadla Demago. O co jsme přišli?
Poslední Demago bylo o situaci v Ústí, byla to pohádka O koblížkovi, který se rozpůlil a vytekla z něj hnusná oranžovo- rudá marmeláda tak, jak to proběhlo na ústecké radnici. No ale konec to mělo celkem šťastnej. Hausenblas se utopil, tak doufám, že někdo z toho má radost. Já ho tedy tímto zdravím…

… a teď už se těšíme na letní hraní Činoheráku…
Minulý víkend jsme s Činoherákem léto zahájili Litoměřickým kořenem, z toho jsem naprosto nadšenej. Vždycky jsem na tenhle festival chtěl jet, ale nikdy jsem na něj neměl čas. Takže dnes mě tu ještě čeká pohádka Býk Ferdinand a pak se těším i na DG 307. S touto kapelou totiž hraju v jednom představení v Praze, režíroval to Míra Bambušek, jmenuje se to Pustina a hraje se to ve Studiu Hrdinů. Hraje tam Míla Mejzlík, Halka Třešňáková, já, Pavel Zajíček z DG 307 a vlastně celé DG 307. Je to neuvěřitelnej nářez, tahle rok stará inscenace.

Takže občas hrajete ještě i jinde po divadlech?
Jak říkám, to je strašně občerstvující.

A jak to je tedy u herců z Činoherního studia u jejich dalších angažmá?
Co já vím od kolegů z divadla z Ústí, Honza Plouhar jde na volnou nohu, i Anička Fišerová, Honza Jankovský a Kryštof Rímský. Ještě jsem s kolegy od „toho zastupitelstva" nemluvil, ale mám pocit, že jde naprostá většina z nás na volnou nohu.

I co Matúš Bukovčan, který má s Martovu Vítů a Aničkou Fišerovou pohádku Býk Ferdinand?
Ten ne, ten tu zůstane. Bude tady hrát ještě i za džihádistů. On je stálice (smích). A nechtěl bych, aby se vracel zpátky na Slovensko.

Zelňačka i borovička

I když jeho borovička a zelňačka už dnes asi Činoherákem nevoní… Nebo snad ano?
Já myslím, že vždycky voněla vždycky vonět bude. Teď je tam nový umělecký šéf, nová ředitelka… Začíná prostě nová umělecká éra. Ale nic se netrhá násilím. My tam dál budeme hrát a doufám že i zkoušet, věřím, že ten přechod bude naprosto plynulej.

Opozice měla k vašemu Demagu vždy výhrady. Bude je mít i dál?
Jistě, můžu ujistit, že Demago nezná bratra. A jak jsem mluvil s novým uměleckým šéfem Činoheráku Michalem Skočovským, tak tam Demago dál chce. Tak se na to těším, a doufám, že nic nekončí.

Takže budete dál uvádět i poetické klání Slam Poetry?
Tak tak daleko zase nevidím, ale samozřejmě nechci nic opouštět.A nechci, aby ti, kteří nejdou do úvazku, vypadali jako krysy, které opouštějí loď. Tak to prostě není. Bojovalo se rok, všichni, i diváci už toho mají plný zuby a každej zaslouží aspoň trošku odpočinku a svobody.