Ani píseň, kterou Neckářovi zpívali už před lety s chlumeckým pěveckým sborem Koťata v DK v Ústí na vánoční benefici The Boom Beatles Revival Band, na CD není…

Nálada alba dovede posluchače k zamyšlení, rozjímání, vzpomínkám. Dva hlavní křty alba budou na koncertech 14. prosince v Kutné Hoře a 22. prosince v pražské Hybernii. A že už ne letos v Ústí nad Labem, kde se Jan Neckář narodil a s Václavem prožili dětství? Inu, loni před Vánocemi tu hráli třikrát, tak teď mají odpočinkovou pauzu.

V rozhovoru přišla řeč i na Václavův zdravotní stav…

Honza mě opravuje

Jak se vám daří?
V. N.: Snažím se. Dokonce už na koncertech moderuji mezi písničkami, i když mě Honza musí občas opravovat.

Honzo, máte dospívajícího syna. Asi přes něj se na vaší nové desce ocitl dětský pěvecký sbor Pueri gaudentes, je to tak?
J. N.: Je to pravda. On v tomhle sboru zpíval. Ale jak jsem řekl, je mu sedmnáct, takže už nezpívá. Hlasově by neodpovídal zvuku sboru. Prostě vyrostl.

Václave, už je to skoro padesát let, co jste pořídil své první nahrávky pro Supraphon. A dostal jste k tomuto výročí medaili!
V. N.: Přesně tak, k padesátinám mojí spolupráce se Supraphonem. Pražská mincovna se s firmou Supraphon domluvila a výsledkem je tahle krásná záležitost (s pýchou ji ukazuje). Dokonce ve dvou variantách můj obličej je vyražen do stříbra i do zlata.
J. N.: Takže zlatý Vašek a stříbrný Vašek. A jaký je ve skutečnosti? To tedy nevím…

Hlídal jste si podobu na minci?
V. N.: Ano, ale nebylo to moc zapotřebí. Jaromír Švejdík, autor výtvarného návrhu, mě zná, takže ví, jak vypadám. A povedlo se mu to.

Ze soboty ke Kytaře

Vzpomínáte na své první nahrávky pro Supraphon?
V. N.: Úplně první písničku pro Supraphon jsem točil ve studiu v Kobylisích, původně to bylo Klicperovo, dnes Salesiánské, divadlo. Pan dirigent Vobruba mě přizval ke spolupráci s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Písnička se jmenuje Ze soboty na neděli, všichni ji znají jako I vám jednou bylo sedmnáct. Autory jsou Mojmír Smékal a Ivo Fischer. Když jsem ji natočil, dirigent řekl: „Mám tu ještě jednu." Sedl ke klavíru a zahrál Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Takže jsem hned na místě nazpíval druhou píseň. Bylo to 3. května 1965.

A ty písničky se hned staly hity!
V. N.: Asi ano. A vyšly na mojí první desce. Byl to vlastně sampler, tehdejší ředitel Supraphonu Šeda na ni vybral moje největší hity. Ta deska se jmenovala Václav Neckář zpívá pro mladé.

Po necelých padesáti letech vydáváte první vánoční desku; proč jste si s ní dal tak na čas?
V. N.: Pořád bylo dost jiné práce, tak jsme vydání vánoční desky odkládali. Ale je to asi dobře. Teď se sešla opravdu výborná sestava autorů.
J. N.: Ne, že by Vašek nikdy nic vánočního nezpíval. V 60. letech s Martou Kubišovou, Karlem Štědrým, Karlem Hálou, Evou Pilarovou, Helenou Vondráčkovou, Milanem Chladilem a Karlem Černochem nazpíval koledy pro TV cyklus Píseň pro Rudolfa III., později jsme pro něj s Edou Krečmarem psali vánoční píseň Štědrý den. Jinak ale moc vánočních věcí nenazpíval. I proto nepřišly na vánoční desku myšlenky; až nás nakopla Půlnoční. Uvědomili jsme si, že Marta Kubišová, Karel Gott i Helena Vondráčková už mají víc vánočních desek a řekli jsme si, že by i Václav mohl vytvořit pro své bližní vánoční album.
V. N.: No, a nakonec jsme měli tolik skvělých písní, že Půlnoční na téhle desce ani není. Nevešla se.

Dopadlo to jinak

O vaší vánoční desce se mluvilo už minulý rok, nakonec jste termín vydání posunuli…
J. N.: Původní záměr byl jiný, než je výsledek. Měli jsme připravených asi pět či šest nových původních písní a ty jsme chtěli doplnit coververzemi osvědčených záležitostí, které už Vašek nazpíval dřív, a vánočních hitů typu Purpura. Když ale ty původní věci slyšel Dušan Neuwerth, kterého jsem přizval ke spolupráci, záměr se změnil. Řekl, že by stálo za to udělat celé album čistě z původních písní. Tak jsme si dali trochu na čas a vydání alba odložili na letošek. Nakonec se sešlo asi třicet krásných původních písní! Bylo z čeho vybírat na desce jich je dvanáct. Snad si tam každý vybere ty své.

Deska se jmenuje Mezi svými; mám pocit, že ta vaše „rodina", okruh spolupracovníků a přátel, se neustále rozrůstá!
V. N.: Rozrůstá. A co se týče autorů, generačně by někteří z nich mohli být mými vnuky nebo vnučkami. Napsali mi krásné melodie i texty. Nakonec to není tradiční vánoční deska. Jde spíše o duchovní záležitost, impulz k zamyšlení i ke vzpomínkám na ty, kteří už s námi nejsou a chybí nám.

Album je výjimečné třeba i tím, že obsahuje texty dětí tří významných textařů, kteří už se na desce podílet nemohli. To je skoro symbolické obzvlášť u alba s vánoční atmosférou.
J. N.: Oslovili jsme osvědčené spolupracovníky Edu Krečmara a Zdeňka Rytíře. Zdeněk slíbil dva texty, ale bohužel zemřel. Jeho žena Helenka ale řekla, že se o texty pokouší i jejich dcera Ája, jestli nechceme zkusit ji. Nabídl jsem jí těžkou melodii a písnička Pomíjivá se povedla. Honzu Fischera, syna Iva Fischera, známe léta, i on občas píše. Psal nám dva texty, Andělé strážní a Za všechny blízké. S Václavem Koptou, synem Pavla Kopty, jsme vstoupili do spolupráce přes Supraphon. I to byla správná volba. Písničky Jsou s námi a Hlídá je Bůh jsou krásné. Děti slavných tatínků v dobrém jdou v jejich šlépějích.

V. N.: Je to symbolické. Za ty, kteří už tu nejsou, s námi spolupracovali jejich potomci. Alenka svůj text k písni Pomíjivá věnovala svému tatínkovi Zdeňku Rytířovi. Fakt je, že je vše pomíjivé…

… ale určité věci mají pokračování v dětech. O tom je písnička Ježíšku z dávných dní, zpíváte v ní, že jste jako dítě měl rád Vánoce, po vás pak váš syn a po něm jeho děti, vaše vnoučata.
V. N.: To je pravda. Jenom s tím, že čtyři vnoučata má můj brácha Honza, já zatím ne. Ale co není, může být.
J. N.: Ten text Edy Krečmara je v zásadě o nás dvou. On nás zná dlouho, ví o nás hodně. Mimochodem právě on nám napsal třeba i text k písničce My to spolu táhnem dál.

Andělé nade mnou bdí

Na albu se opakuje motiv andělů. Máte pocit, že nad vámi bdí?
V. N.: Doufám! Věřím, že kolem mě je několik andělů, kteří nade mnou bdí. A budou bdít i nadále. A dohlédnou, aby se mi nestalo to nejhorší. Zabrzdí mě, když budu chtít dělat něco špatného a naopak mi pomůžou k tomu lepšímu. Prostě mě ochrání.
J. N.: Na mě určitě dohlížejí vždyť se na mě podívejte! (smích) Ale vážně:Myslím si, že každý má svého anděla. Jde jenom o to, jestli ho vyslyší nebo ho neposlouchá.

Václave, poprvé v životě tu máte duet s Martou Kubišovou!
V. N.: Je zvláštní, že jsme nikdy žádný duet nenazpívali. Mohlo by se zdát, že v Golden Kids jsme nějaký měli, ale tam většinou jeden z nás měl sólo a ostatní mu dělali křoví. Nebo jsme zpívali všichni dohromady. Došlo k tomu teď , mám z toho radost. Boban Ondráček kdysi říkal, že naše hlasy k sobě úplně ideálně nepasují. Ale myslím si, že časem si to hezky sedlo a duet je tu.

Sešli jste se spolu u natáčení?
V. N.: Sešli, i když jsme svůj part natáčeli každý zvlášť. Byli jsme ale oba u toho.

Byla to nostalgie? Vzpomínali jste na doby dávné spolupráce?
V. N.: Byla, i když my si spolu i teď občas zazpíváme. Především na Letní scéně Divadla Ungelt, které se stalo Martinou domovskou scénou. A občas si přijde Marta zazpívat jako host do našich programů.

Je to dost jiná deska

Čím se obecně liší album Mezi svými od vašeho předcházejícího alba Dobrý časy?
J. N.: Dobrý časy jsou autorské album Jaromíra 99 a Dušana Neuwertha. Na desce Mezi svými se podílí víc autorů. Navíc deska Mezi svými měla být vánoční a občas asi i je. A není tak stylově uzavřená, jako Dobrý časy. Pestrost v aranžích a náladách vychází z většího množství autorů. Takže je to jiná deska a je to dobře. Tak to má být.
V. N.: Dramaturg i producent desky Dušan Neuwerth vybral věci, které jsme pak točili, ale výběr to byl složitý. Odmítl i nějaké Honzovy věci!
J. N.: To vyznělo jako by byly hrozné! Tak to ale není. Ve finále se sešlo dost kvalitních písní a bylo třeba, aby dramaturgii dělal jen jeden člověk. Já byl zastoupen víckrát, tak mohlo dojít ke střetu zájmů. Nechali jsme to tedy na Dušanovi, který na desce nemá žádnou vlastní písničku, a on mi dvě věci vyřadil.

Nakonec jste to odsouhlasil?
J. N.: Ano. Uznal jsem, že se spíš hodí na jinou desku.

Co s nevyužitými písněmi?
J. N.: To záleží na tom, jestli tahle deska zaboduje. Bude-li mít Supraphon zájem, tak příští rok budou taky Vánoce!

Doteď nic a od letoška budete mít co rok novou vánoční desku?
V. N. + J. N.: (smích) To zase nehrozí. Teď bychom album Mezi svými rádi uvedli i živě. Ještě letos, ale hlavně během příštího roku.

Zpracovali Zdeněk Brouček a Radek Strnad