Daří se mu i pěkné melodie, sám hraje takzvaný landscape folk…

A přesto: Zeptáte-li se mě na mé oblíbené písničkáře z Česka, většinou jen muže s kytarou a velkou obrazotvorností, vysypu vám z rukávu Nohavicu, Plíhala, Dobeše, Dědečka, Kryla, Mertu a Buriana Jana. Ovšem na Petra Linharta jaksi „programově" zapomenu.

Halt musí zas po čase vydat album, abych si vzpomněl na chlapíka, který nám poutníkům pěkně hrál zjara roku 2012 na Svatomarkovském procesí. Ve finále trasy od znovuobnovené kaple v Sinutci až na ekofarmu Chrámce na Mostecku.

Z Podbořan dál…

Tehdy to bylo jeho aktuální album „Autobusem do Podbořan", CD s krásnou písní Annenruhe, baladou o smutném osudu dívky, po sto letech objevené mrtvé nevěsty.

Nyní vydal poutník Petr Linhart, druhdy jedna z hlavních postav osobité české folkové kapely Majerovy brzdové tabulky, novinku „Rozhledna". Poděkovat za ni opět můžeme jemu a nově i vydavatelství Galén z Prahy, jeho objevné edici Olivovníky.

„Proč se to album jmenuje Rozhledna?" zeptal jsem se Petra v neděli v podvečer. Odpověděl: „Je to tak trochu pomůcka, že by mohlo být album propojené s výlety. Každý z těch příběhů se odehrává na konkrétním zajímavém místě. Zvu už ovšem nejen do Sudet, ale třeba i na Moravu."

Soudím, že právě na Rozhledně se vůbec poprvé na albu Petra Linharta objevuje město Ústí nad Labem. Písničkář mu věnoval song Blackout, k němuž patří akvarel Karla Halouna z bookletu CD. Je to obrázek panelového sídliště ne nepodobný kresbám geniálního malíře Zdeňka Koška právě z Ústí. Ta píseň je potemnělá a k ní komentář:

„V Ústí byly vždycky moc pěkný holky". Ano, a dál jsou.

Krajina bez Boha

Sever Čech si ale Petr Linhart užívá; v písni „Euronight má zpoždění" je to tak, že „…při zatmění v Labi šumí tisíce duší…" A také „Krajina bez Boha je šedomodrá, Dům na konci vesmíru, Krajina prázdná zla a prostá dobra…"

Příběh Johanna Antona Briete, objeveného sto let od jeho zmizení, se zase váže k jeskyni nedaleko zříceniny středověkého hradu v Lužických horách poblíž Jiřetína pod Jedlovou. Opět kousek „od nás".

Vzít do Zaječí(ch)

Linhartova alba jsou plná nostalgie, vyznání, melancholie i stesku. Úvodní píseň ze dvanácti skladbové desky, „Zaječí", je věnována obci z trati Brno Břeclav Vídeň.

„Proč být bezdomovcem na Hlavním nádraží? V Zaječí máš klid a vlastní perón!" zní k ní dovětek v bookletu.

Atmosféra a cit

Po písní úvodní a závěrečné, ale i těch dalších plných citu a atmosféry, se sluší dodat, že na třetím albu Linhartově pracoval all star team muzikantů. Petr psal texty i muziku a hraje na kytary, v nich zde ovšem exceluje Josef Štěpánek (znáte ho od Radůzy i Xindla X), hudební producent CD a autor aranžmá.

Je-li tu on, nesmí chybět David Landštof (bicí, též Radůza). Petra Linharta doprovází i Jan Kořínek (klávesy Hammond B) + kontrabasista Jan Lstibůrek. Též zpěvačky Petra Lstibůrková, Michaela Páchová a herečka (?) Iva Pazderková, hostují třeba v podzimní „válečné" písni „Přísečnice".

A zpěvák František Segrado se k Petrovi přidává v songu „Kristýno!", teskné baladě o chudé Kristině Ringlové (6. června 1878 Suchý Důl 27. října 1957 Hořice), obviněné z vraždy své kamarádky. Leč proslula tím, že se jí zjevovala Panna Marie. To místo pak navštěvovaly tisíce poutníků, církev nejásala…

Tichá radost

„Kristýno, která vidíš to, co není, Kristýno s božským zrakem, Kristýno, jak přežít se zázrakem?" pějí František a Petr. „Mám tichou radost z jejích krátkých prázdnin, pro všechny ostatní je kostel prázdný…" Silný příběh, silná píseň, pro mnohé posluchače díky Petrovi první setkání s živým mýtem severu Čech.

Není těžké mít písně Petra Linharta rád. Dávají nám něco, co nám jiní upřeli či vzali. Nyní se „to" vrací. Díky Bohu.