Divadlo F. X. Šaldy povede poprvé v historii žena. Jarmila Levko nepřichází na jeho prkna z ulice, poslední tři roky působila jako ekonomická náměstkyně ředitele. Ve své funkci by se chtěla zaměřit hlavně na rekonstrukci obou budov divadla. S uměleckým provozem je velmi spokojená. O rušení některého ze souborů nechce ani slyšet. Šaldovo divadlo navštěvovala už v dětství a dokonce si v něm i zahrála v Diderotově Jeptišce v roce 1989.

Do funkce ředitelky nastoupíte až v září, jaké budou vaše priority? Máte už teď představu, co byste chtěla změnit nebo zlepšit?

Naše divadlo je, co se týče umělecké produkce, ve velmi dobré kondici. To je samozřejmě zásluha především šéfů uměleckých souborů Ivana Rajmonta, Martina Doubravského a Aleny Peškové. Umělecké záležitosti jsou v našem divadle v dobrých rukou, na mně je zaměřit se na organizační věci a hlavně investice. Rekonstrukce divadla je mojí prioritou.

Jako někdejší ekonomka se určitě velmi dobře orientujete ve financování divadla. Loni byly problémy s rozpočtem, na konci roku se nedostávalo, naštěstí to dorovnal kraj, jste připravena, že se tato situace může opakovat?

Udělám všechno proto, aby se situace neopakovala. Řešením je dosáhnout dohody o střednědobém financování, kdy se podělí město, kraj a stát a nastaví strukturu financování vždy na nejméně čtyři roky dopředu. Dnes totiž plánujeme představení, která uvedeme v roce 2015 a 2016, aniž bychom věděli, s jakým rozpočtem budeme hospodařit. Je to prostě plánování naslepo.

Z jakých zdrojů se divadlo financuje, kromě městských a krajských peněz? Jak velkou část tvoří sponzoři a mecenáši?

Doba je zlá. Sponzorů a mecenášů ubývá, máme některé stálice, což zhruba dělá kolem tří set tisíc ročně. Budu se určitě snažit jejich řady rozšířit. Kromě našeho zřizovatele města, které samozřejmě dává tu největší částku, tak přispívá na divadlo i kraj. Provozní dotace od města je 67 340 000 Kč. Kraj dává 1 200 000 Kč a Ministerstvo kultury České republiky 4 700 000 Kč. Kromě toho se nám podařilo získat účelovou dotaci z ministerstva na operu Legenda o Kateřině ve výši 450 000 Kč.

Ředitel Martin Otava odešel z divadla, protože se mu nepodařilo právě kvůli financím rekonstruovat ani jednu z budov. Jak se s touto vidinou vypořádáváte vy? U velkého divadla nemělo město na spoluúčast. Malé divadlo je zastavené. Myslíte, že se to změní?

Rekonstrukce budov je mou prioritou. Jsem přesvědčena, že je za pět minut dvanáct musíme získat finanční zdroje dřív, než fondy Evropské unie vyschnou. Pokud vím, tak představitelé města se v tuto chvíli snaží vyjmout Malé divadlo ze zástavy na městské dluhopisy. Budu usilovat o to, abychom získali prostředky na nutnou rekonstrukci obou divadel.

Martin Otava v Liberci hodně režíroval, bude jako režisér pokračovat?

Martin Otava se vrátí coby režisér už na podzim. Bude režírovat operu Legenda o Kateřině, kterou přímo pro Liberec napsala současná skladatelka Sylvie Bodorová. Ústřední postavou opery bude Kateřina z Redernu. Premiéra je v prosinci letošního roku.

Ze strany města čas od času zaznívá, že tři soubory jsou pro naše město moc, že by se měla rušit tu opera, tu balet. Nebojíte se, že s podobnými návrhy přijde po podzimních volbách nová reprezentace?

Máte pravdu, čas od času takové úvahy zaznívají. Mým úkolem je přesvědčit zastupitele o nesmyslnosti takových úvah. O tom, že divadlo je pro naše město a vlastně celý kraj jedinečné, nezastupitelné, nepostradatelné. Na omezení provozu divadla se v žádném případě podílet nebudu. Ovšem v zadání výběrové řízení na ředitele divadla byl požadavek na koncepci rozvoje třísouborového divadla, takže optimisticky věřím, že varianta krácení provozu není na pořadu dne.

Jarmila Levko nová ředitelka DFXŠ. Narodila se 14. května 1969 ve Valticích. Do Liberce přišla ve 14 letech na Střední školu textilní. V té době zpívala v pěveckém sboru Severáček. Poté zpívala s kapelami a hrála divadlo. Následně vystudovala na místní univerzitě obor Ekonomika a řízení. Pracovala v médiích v Českém rozhlasu, rádiu RCL a dalších. Před mateřskou dovolenou působila jako ředitelka Výstaviště Jablonec, nyní Eurocentrum. Poslední tři roky pracovala jako ekonomická náměstkyně v Divadle F. X. Šaldy Liberec. Má dvě děti dvojčata Lauru a Tomáše. Ve volném čase ráda cestuje, čte, zpívá a chodí do divadla.

Pokud byste tuto situaci musela řešit, který soubor byste dokázala obětovat?

Žádný. Takové úvahy jsou pro mě naprosto nepřijatelné.

Objevily se i nápady, že by Liberec mohl být tzv. stagionou, tedy pohostinským divadlem bez vlastního souboru, jako je to v sousedním Jablonci. To je samozřejmě v takové vzdálenosti nesmysl, nicméně, uvažujete, že vlastní tvorbu občas provětráte zájezdovými představeními, jako je to v případě dětských představení?

Určitě ano. Kvalitní, podtrhuji kvalitní, zájezdová představení jako doplněk našeho repertoiru do našeho divadla patří. Optimální frekvence je podle mě jednou za měsíc.

Mladým hercům se v Liberci podařilo nalákat do hlediště i mladší publikum. Zdálo se, že tuto sezónu se tomu i přizpůsobil repertoár. Odchází ale herec a režisér Tomáš Dianiška, který je autorem většiny her, a to by nové zaměření malé scény mohlo ohrozit, i když Divadlo F. X. Kalby chce zachovat. Hledáte za Tomáše náhradu, jiného mladého herce?

Hledání a objevování hereckých talentů je úkol, ale i výsostné právo šéfa činohry, do toho by žádný ředitel neměl příliš mluvit. Jsem přesvědčená, že Ivan Rajmont má na talenty nos a plně mu v tomto směru důvěřuji. Doufám, že Tomáš Dianiška bude do Malého divadla dojíždět se svými novými inscenacemi jako host a nevěřím, že by jeho odchodem bylo zaměření malé scény ohroženo. Repertoár Malého divadla nestojí na jednotlivci, byť je to sám Bůh Tomáš Dianiška (Smích).

Také jsem ráda, že tu ostatní „Kalbáci" zůstávají, jsou tu velmi výrazné talenty jako Karolína Baranová nebo Tomáš Váhala.

Pamatujete si svou první návštěvu Divadla F. X. Šaldy?

Úplně první návštěvu si nepamatuji, pravděpodobně jako dítě. Bydleli jsme v Turnově a pak v Semilech a s maminkou jsme jezdili na organizované autobusové zájezdy do Šaldova divadla, protože auto jsme tenkrát neměli.

Hrála jste někdy sama divadlo?

Moje první drobná role v liberecké činohře, když nepočítám role v rámci hereckého studia, které tu tenkrát fungovalo, byla v Diderotově Jeptišce. Představení režíroval Pavel Palouš, hlavní roli hrála Miriam Chytilová, premiéra byla 22. dubna 1989. Byla jsem jednou z jeptišek, společně s dalšími třemi komparsistkami jsem vyšívala a u toho jsme si čtyřhlasně prozpěvovali francouzskou lidovou písničku. K té roli jsme přišla díky panu Milanu Uherkovi, jako bývalá členka Severáčku. Jeptiška se mi s trochou nadsázky stala osudnou. Tenkrát jsem si totiž řekla, že chci pracovat v Šaldově divadle. Sen se mi splnil před třemi lety, kdy mě přijal jako ekonomickou náměstkyni Martin Otava.