Na scénu ji uvedla Zuzana Navarová, Radůza zase pomohla originální skupině Zrní ze svého města Kladna. S vlastní kapelou vystoupí ve čtvrtek 25. ledna od 20 hodin v Národním domě v Ústí v čase, kdy je dál aktuální deskou vánoční CD Studna v poušti.

Opět se ve vašich písních objevují andělé. Bylo by bez nich vše jinak?
Určitě existuje nekonečné množství variant, které mohly být můj život, kdybych se v některém okamžiku rozhodla jinak, než jsem se rozhodla. Těžko posoudím, jak by můj život vypadal bez vlivu andělů. A hovořit o svých duchovních zážitcích se mi veřejně moc nechce. Víte, ony mají blízko k tomu, co bývá obvykle vnímáno jako duševní porucha. (smích)

Ve které písni z alba Studna v poušti pro vás nejsilněji zní ozvěny dětství, strávené u prarodičů? Jsou tu i jejich nejoblíbenější písničky, či písně jimi inspirované?
Na albu není, bohužel, písnička, kterou by mí prarodiče mohli slyšet. Jsou to vše původní vánoční písně a koledy, které jsem psala v uplynulém roce a děda s babičkou již nežijí třicet let. Ozvěny z dětství však jsou, myslím, slyšet ve všech mých písničkách. S oblibou říkávám, a je to pravda, že můj dědeček byl mým prvním pop idolem. Krásně zpíval, mně se díky jemu dostaly do krve lidové písničky a městský folklór, jenž povětšinou tvořil základ jeho repertoáru.

Je tu popsaný příběh z vašeho dětství? Hádal bych na píseň Mates, jak strýček sháněl vánoční stromek v lese, či milou a citu plnou závěrečnou S vánočním časem…
Na desce nejsou žádné příběhy, které jsem prožila. Jsou tam ty, které bych si přála prožít, či takové, které by se mohly stát. Neměla jsem loni zrovna veselé období, proto jsem se snažila obklopit něčím hezkým. Proto jsem si napsala vánoční desku.

Jak moc je pro vás nové album striktně vánoční? Někteří interpreti by si takový repertoár nechali jen „Pod stromeček“, ale podle mě by to u náladové Studny v poušti byla škoda.
Nikdy nedělám turné k desce, takže nebylo ani žádné vánoční turné. Vždy hrajeme průřez mou tvorbou od nejstarších písniček po ty, které ještě nejsou nahrané. Ze Studny v poušti hrajeme dvě písničky, platné i v jiném než vánočním období. Vždycky se řídím tím, co mě baví pívat a hrát. Některé písničky nehraju třeba léta a pak se k nim vrátím, jiné nechám spát…

Prozradíte nejhezčí zážitky s publikem s písničkami ze své zatím poslední desky?
Pro mě je největší odměnou, že se lidé ozývají a chtějí písničky ze Studny v poušti zpívat a hrát. To je to nejhezčí, co se může mým písničkám přihodit.

Známe od vás důraznější alba, zde tak „netlačíte na pilu“. Jsou tyto písničky na koncertech stejně poklidné, jako na CD?
(úsměv) Jistě by se dala natočit i drsnější verze vánočních koled, otázkou však je, zda by to vycházelo z mého přirozeného cítění. Pokud si poslechnete moje starší desky, i zde najdete písně vyloženě jemné (Do mandorly, Dopis Taťáně…). Vždy dělám to, co se mi chce, tak jak to cítím.

Kterou z těch písní jste si nejvíc užila v kruhu rodinném? Při které vám bylo nejteskněji, ta vzpomínka až bolela?
Víte, mně bylo v posledním roce teskno neustále a písničkami to nebylo. (smutný úsměv)

Bylo těžké vybrat z alba videoklip, či byla píseň Madona a Botticelli jasná volba? Prozradíte, odkud k ní přišla inspirace?
Ne, nebylo to těžké. Od začátku jsem věděla, že chci klip právě na tuhle písničku. A odkud přišla inspirace? Já nevím, odkud chodí. Prostě si sednu, nadechnu se - a když vydechnu, tak je písnička napsaná.

Mile mě překvapilo, že už je váš ústecký koncert v Národním domě vyprodaný, i když tak nyní někteří vaši fanoušci mají smůlu. Stává se vám to poslední dobou častěji, že míváte plno? A třeba pak i přidáváte koncerty?
Víte, já jsem v předchozí sezóně nehrála, musela jsem řešit nějaké složitosti v osobním životě. Tak jsou možná lidé natěšení. Já tedy rozhodně natěšená jsem. (smích)

Aby vydala interpretka vánoční album „akorát“, musí vznikat s velkým předstihem. Jaké je „přeladit se do módu Vánoc“, je-li červen 2016 či červenec 2017?
Není to těžké. Je to stejné jako naladit se do nálady písně o Janě z Arku. Není mezi tím rozdíl. Prostě zpívám, co cítím.