Vídeň v ohni! Rolling Stones řádili jako za mlada

Vídeň /GLOSA, FOTOGALERIE, VIDEO/ - Po dlouhé době zahráli Angie, při předposlední písničce se ke kapele připojil i vídeňský sbor. Stouny hraní baví a je vidět, že jim stále dělá radost.

20.6.2014

SDÍLEJ:

ROLLING STONES ve Vídní. Mick Jagger stále bavil publikum svými jedinečnými tanečními kreacemi.

Kliknutím zvětšíte

ZOBRAZIT DALŠÍ FOTOGRAFIE

ROLLING STONES ve Vídní. Mick Jagger stále bavil publikum svými jedinečnými tanečními kreacemi.Foto: ČTK / Hans Klaus Techt

Jen dvěma minutami řevu a potlesku se nechali Rolling Stones přemlouvat ke dvěma přídavkům.

KONCERT ROLLING STONES V ČÍSLECH4 hudebníci
1 externí basák
2 vokalisté
1 sbor
1 hostující kytarista
5 obrazovek
60 000 fanoušků
130 minut
19 písniček
2 minuty aplausu
2 přídavky

Jásot fanoušků přehlušil andělský zpěv místního sboru Wiener Singakademie, který pěl úvod balady You Can´t Always Get What You Want. Keith navázal kytarou a Mick se přidal vzápětí.

Koncert se chýlí ke konci a před fanoušky je už jen největší hit Satisfaction. Naštěstí první přídavek kapela natáhla na více než osm a půl minuty, studiovka má přes sedm.

Vraťme se ale o pět hodin zpět, kdy vídeňský Ernst Happel Stadion otevřel své brány a začal se plnit nedočkavými posluchači. Čekání na hvězdu večera zkrátila předkapela Temperance Movement, která byla velmi nešťastně nazvučená.

Vypláznutý jazyk

V devět večer konečně přichází Stones. Stadion zalije červené světlo a minutové intro uvádí první hit Star Me Up. Koncert pokračuje obdobnými hity jako na jiných štacích, stereotyp naruší nečekané milé překvapení, balada Angie.

Po ní následuje novinková věc Doom and Gloom, kterou publikum tolik nezná, ale jde o skvěle nadupaný song.

Osmdesát tisíc hlasujících si pro tento večer zvolilo z pěti songů kus Get Off Of My Cloud. Asi proto, že si v něm zazpívají vokály. K vrcholům vystoupení patří právě skladby, kde dostali prostor fanoušci, aby mohli kapele pomoci, tedy ještě: Miss You, Sympathy For the Devil a přídavky You Can´t Always Get What You Want a Satisfaction. Šedesát tisíc fanoušků vytvořilo skvělý sbor i atmosféru.

Rolling Stones: On Fire tour, setlist - 16. 6. 2014 VídeňStart Me Up
You Got Me Rocking
It's Only Rock 'N' Roll (But I Like It)
Tumbling Dice
Angie
Doom And Gloom
Get Off Of My Cloud (Píseň, kterou vybrali fanoušci.)
Out Of Control
Honky Tonk Women
You Got The Silver (Zpíval Keith Richards.)
Can't Be Seen (Zpíval Keith Richards.)
Midnight Rambler (s Mickem Taylorem)
Miss You
Gimme Shelter
Jumpin' Jack Flash
Sympathy For The Devil
Brown Sugar
Přídavky:
You Can't Always Get What You Want (se sborem Wiener Singakademie)
(I Can't Get No) Satisfaction (s Mickem Taylorem)

Kapela hraje už delší dobu ve čtyřech, dva kytaristé Keith Richards a Ronnie Wood, frontman a zpěvák Mick Jagger a za bicími sedí Charlie Watts. Na basu jim pomáhá Darryl Jones, který se svým projektem Black Stone Raiders nedávno vystoupil na jablonecké Rampě. Host Mick Taylor se ke kapele připojil u Midnight Rambler a závěrečné Satisfaction.

Zpívající Keith

Místa, kdy se za mikrofon postaví někdo jiný než frontman, patří na koncertech k těm slabším. U Stounů tomu tak rozhodně nebylo. Když se Mick odebral do šatny, aby se převlékl, chopil se mikrofonu na dva songy kytarista Keith Richards. Zazpíval You Got The Silver a Can´t Be Seen.

U písně Gimme Shelter Jaggera hodně podržela vokalistka, jak je tomu ostatně i na nahrávce, ale live to platilo dvojnásob.

Od poloviny koncert gradoval. Kupily se ty největší hity, kapela improvizovala a prodlužovala písničky, což publikum samozřejmě vítalo. Poslední čtyři kusy před přidáváním byly vyloženě vypalovačky: Gimme Shelter, Jumpin´ Jack Flash, Sympathy For the Devil a Brown Sugar. U „ďábelské" si Mick oblékl i dlouhý červený kožich. Celý večer střídal miniaturní trička, kožené bundičky a výstřední sáčka s ornamenty či flitry.

Selfpromo i animace

Na pěti obřích obrazovkách běžely záběry z koncertu, hlavně Mick a pak na střídačku ostatní členové. Sem tam se objevili i vokalisté a další doprovodní hudebníci nebo křepčící fanoušci. Jen u Honky Tonk Women nastalo drobné odlehčení v podobě lascivního animovaného klipu s prsatou děvou, na kterou útočil opičák v letadle.

Vídeňský koncert legendárních Rolling Stones, kteří spolu hrají přes padesát let v minimálně obměňované sestavě, byl důkazem, že tahle čtveřice má fanouškům stále co říct. Neztrácí energii ani hráčské dovednosti. Naopak v posledních letech tvoří kvalitnější muziku, s lepším zvukem a bez drogových a jiných afér. Hraní si muzikanti vyloženě užívají a je vidět, že jim i po tolika letech dělá radost. Doufejme, že On Fire Tour není jejich poslední šňůra a že tu s námi tito čtyři staříci ještě mnoho let pobudou. I na pódiu.

GLOSA HANY LANGROVÉ

Jak jsem podruhé plakala na koncertě

Netvrdím, že je těžké mě dojmout, ale většinou pláču u filmů se zvířátky nebo u nějaké romantiky. Koncerty si užívám, ale většinou na nich nebrečím. Poprvé jsem se neubránila slzám na svém prvním megakoncertu na Queen v roce 2008. Na krajíčku už jsem měla v metru, když jsem se blížila k O2 areně. U Rolling Stones to bylo trošku jiné. Na koncert jsem se těšila, ale nečekala jsem, že až Keith Richards hrábne do strun, Mick Jagger poprvé zavrtí zadečkem a zazní první tóny Start Me Up, propuknu v podobně upřímný pláč, který nebudu schopná ovládnout. U Queenů tahle hysterie trvala dvě písničky, u Stounů naštěstí jen půl skladby.

Už koupě lístků byla lehce dramatická. S kamarádkami se nám podařilo koupit si vstupenky jen do odlišných sektorů, protože předprodej probíhal dost divoce a musely jsme jednat rychle. Naštěstí nám na místě klapla výměna lupenů a naše spřátelení se „securiťákem" bylo tak intenzivní, že nám dokonce dovolil celý koncert tančit na schodech, takže jsme měly parádní výhled a zapařily jsme líp než fanoušci pod pódiem, neboť jsme měly prostor, neměly jsme žízeň a nebolely nás nohy.

Přestože jsem se z počátku trošku bála playlistu, hlavně jeho první poloviny, nakonec se objevila pouze dvě slabší místa, a to písničky Tumbling Dice a Midnight Rambler s hostem Mickem Taylorem, kterou kapela ještě do nekonečně protahovala. Velice milým překvapením byla sice hodně ohraná, ale překrásná balada Angie, kterou Rolling Stones na koncertech již příliš nehrají. Můj vrchol tvořily tyto věci: It's Only Rock'N'Roll, Doom and Gloom, Honky Tonk Women, Gimme Shelter, Jumpin' Jack Flash, Sympathy For the Devil a Brown Sugar a samozřejmě známé přídavky Satisfaction a You Can't Always Get What You Want, při které se skupinou vystoupil vídeňský sbor, což byl jedinečný zážitek. Koncert úžasně gradoval, jak nasazením kapely, nadšením fanoušků i vrstvením hitů.

Nemohu si odpustit ani hodnocení garderoby těchto legend. Všem už bylo sedmdesát, ale mají styl a šmrnc. Keith se nebojí sladit zelenou a fialovou a Mick celý večer střídal blyštivá sáčka, odvážný kožich i upnuté bundičky.

Koncerty navštěvuji hodně často, ale až ve Vídni jsem si uvědomila, že takhle naplnit a učinit mě šťastnou dokáže pouze hudba. I Know, It's Only Rock'N'Roll, But I Like It.