close Mladí a socialismus - Infografika info Zdroj: Deník zoom_in Z výsledků vyplývá, že nadpoloviční většina z nich (přesně 51,5 procenta) získává o tomto období nejvíce informací právě z filmů, knih, médií obecně a internetu. Dalších více než 40 procent se o socialismu dozvěděla to podstatné z vyprávění členů rodiny a přátel. Pouhých 7,7 procenta pak uvedlo, že období před listopadem poznali díky školám.

Normy a hodnoty

Co na první pohled může působit jako tragická vizitka tuzemského školství, je ve skutečnosti zcela běžný jev. Odborníci na populární kulturu již od šedesátých let minulého století upozorňují, že právě popkultura je nejdůležitějším nositelem norem a hodnot dané společnosti. Tedy zjednodušeně: populární filmy a seriály nejlépe ukazují, co je normální, a co nikoli.

Díla, která nám jednotlivé historické epochy zanechaly, proto jsou velmi častým zdrojem informací o tom, co se lidem líbilo, čeho se báli, po čem toužili, čeho byl nedostatek. Podvědomě pak generace, které to zažily, před televizní obrazovkou přenášejí zkušenosti generacím následujícím. Ukázkovou může být scéna z filmu Na samotě u lesa, v níž Zdeněk Svěrák nutí svou ženu i potomky prosit z okénka automobilu při pátečním úprku z metropole do venkovské romantiky. Jediný motiv, od kterého lze nepamětníkovi vysvětlit téměř celou normalizaci.

Pohodový svět

A z čeho tedy mladí nejčastěji čerpají tyto informace? Při pohledu na hodnocení na populárním komunitním serveru ČSFD.cz právě snímky dua Svěrák–Smoljak patří k nejpopulárnějším filmům z normalizace. Neméně důležitá je také rotace snímků na obrazovkách, v čemž zase často vévodí snímky Zdeňka Trošky nebo již zmíněný Discopříběh.

Jan Hrušínský a Kateřina Konečná. Vrátili by se do dob československého socialismu? | Video: Deník

Jaké bývá poselství těchto snímků pro nepamětníky? U Svěrákových snímků často jde o kritický pohled na šedivou realitu, kterou musí obyčejný člověk překonat ať už s rodinou, nebo s pomocí přátel. Ostatně nejúspěšnější český scenárista stejná poselství přináší i ve svých polistopadových snímcích. U Trošky či Discopříběhu jde zase o nějakou obecně panující dobrou náladu, kterou trochu kazí občasné problémy.

Není se proto čemu divit, že na další otázku, zda by mladí chtěli tento svět na chvíli zažít, více než polovina odpověděla, že ano.

Temné vzkazy

Přesto i za socialismu vznikala díla, která na tehdejší dobu hleděla s brutální upřímností. A právě ta jsou dnes možná nejcennějšími (a u mnohých částí populace také nejpopulárnějšími) zdroji informací o tehdejším životě. Určitého kultovního statutu se dočkala především tři díla – román inspirovaný skutečnými událostmi Radka Johna Memento a dvojice snímků Proč? a Bony a klid.

„Proč byla generace 80. let generací bez budoucnosti? Protože nic nemělo smysl, protože nebyla motivace o něco se snažit, protože všichni měli svý jistý (aneb po učňáku do fabriky), protože TO byl jediný způsob jak o sobě dát vědět,“ komentuje uživatelka ČSFD přezdívaná Lynn snímek Karla Smyczka Proč?

Je patrné, že díky filmu dokázala nahlédnout tehdejší realitu poměrně přesně.