Jako kluk se v Liberci věnoval skokům a běhu na lyžích. I kvůli strachu z výšek s tím ale seknul. A udělal dobře. Slavný automobilový jezdec Tomáš Enge prorazil jako první (a dosud jediný) Čech do formule 1. Ve 43 letech se teď vrací z ústraní, aby si v barvách roudnické stáje Buggyra Racing splnil ještě jeden sen – účast na Dakaru.

Tomáši, přemýšlel jste někdy nad tím, kde byste byl, kdybyste zůstal u skoků na lyžích?
Absolutně nevím. Chvíli jsem skákal, ale vůbec mi to nešlo, takže jsem začal dělat sdruženáře, abych ty špatné skoky trošku vykompenzoval během. Jenže jsem byl malý, takže ani to běhání nebylo nic moc. Po dvou letech jsme to vzdali. Navíc jsem se bál výšek. Jednou jsem si uvědomil, že nemám dobrý pocit, když jsem nahoře. Ale jako desetiletý kluk jsem si to nepřipouštěl. Musel bych mít jinou náturu, abych u toho zůstal.

Jak vás poslouchám, tak jako sdruženář byste to asi nedotáhl tak daleko jako v motorsportu. Jste prvním Čechem ve slavné formuli 1, to už vám nikdo neodpáře.
Čím starší jsem, tím víc si to uvědomuju. Kolem sebe vidím, že možnost dalších jezdců z Česka je menšía menší. Dostat se na ten vrchol, to není jen o obrovském talentu, ale také o obrovských penězích. Doufám, že se brzy někdo objeví.

Byla „efjednička“ to nejlepší, co jste v kariéře zažil?
Formule 1 byla formule 1, ale rychle přišla a rychle odešla. Zážitek z toho nebyl tak intenzivní, jako když jsem byl v sérii IndyCar. Jezdit na oválu 350 km/h kolo co kolo a mít auta všude kolem sebe, tak to je docela velký adrenalin. Když se na to člověk dívá v televizi, tak si říká, co tam dělají, když krouží dokola. Když ale sedí na tribuně, vidí tu šílenou rychlost a ten hluk, tak se vám naježí chlupy. Těch momentů bylo několik. Pět pole position v řadě v Le Mans nebo vítězství ve formuli Ford v roce 1996, když jsem byl ještě benjamínek a jako první Čech jsem dobyl německou půdu, která je Mekkou evropského motorsportu.

Tomáš Enge v barvách týmu Buggyra Racing.Zdroj: Buggyra

Angažovala vás stáj Buggyra, takže teď budete českým fanouškům více na očích. Jak se zrodila tahle spolupráce?
Závodil jsem hodně v zahraničí, v Evropě, Americe, Thajsku, někdy v Austrálii a Dubaji, takže o mně nebylo tolik slyšet. Osm let jsem pracoval pro německou firmu Reiter Engineering, která staví závodní auta a má svůj tým. Více jsem se staral o zákazníky a mladé jezdce, a to závodění bylo až na druhé koleji. V Buggyře to bude podobné s tím rozdílem, že teď bych měl tím závoděním trávit více času.

Co pro vás Buggyra znamená?
Pro mě je Buggyra velký dlouhotrvající silný brand na špičkové světové úrovni. Je to tým s rozmanitým vozovým parkem a já tady nacházím svoje uplatnění. Samozřejmě pro mě je primární závodění v čínském šampionátu GT.

Závodil jste ve formuli 1 a formuli 3000, zažil jste slavnou sérii IndyCar a 24 hodin v Le Mans. Rallye Dakar vás neláká?
Pro mě je Dakar sen. Absolvoval jsem všechny slavné závody a Dakar je taková ta třešnička na pomyslném dortu mé závodnické kariéry. Koketoval jsem s Dakarem už před pár lety, ale bohužel ten čas na to nebyl. A teď je situace příhodná, protože jsem v týmu, který se účastní Dakaru už mnoho let a velice úspěšně. Líbilo by se mi jet s buginou, kterou jsem si vyzkoušel.

Jaký jste měl pocit, když jste se v bugině poprvé svezl?
Bylo to nádherný. Bavilo mě to. Dá se lehce řídit, je to hračka. Už se mi podařilo buginu otočit na střechu nebo spíš na bok. Vlítl jsem do díry, když jsem začal brzdit a vytrhl se mi volant z ruky, kola šly na jednu stranu a auto se v té rychlosti přetočilo na bok. Vypadalo to jako nějaká havárie, ale nic to nebylo. Teď vím, že si musím dávat pozor, aby se to příště nestalo. Samozřejmě člověk pořád hledá limity.

Tomáš Enge v barvách týmu Buggyra Racing.Zdroj: Buggyra

Co vás na Dakaru nejvíce fascinuje?
Dakar je obrovsky těžká soutěž. Já si neumím představit jet 14 dní v kuse jen s jedním dnem volna. Člověk si sedne v sedm hodin ráno do auta a přijede v pět odpoledne. A v terénu. To není jako jízda po dálnici, kdy se zastavíte na kafíčko, tohle je extrém. Je to nápor na tělo i psychiku. Dovést auto až do cíle je vítězství pro každého. Já to znám z dvaceti čtyř hodinových závodů, kdy člověk celý den a celou noc nespí. Tvrdě se na to připravujete a už jenom vidět auto projet cílem je neskutečný zážitek. A Dakar musí být ještě o něco větší zážitek.

Člověk musí být na Dakar připravený i mentálně, co?
Přesně tak, hlavně mentálně. Myslím si, že to nebude až tak o té fyzičce, ale bude to o té psychice. Když si člověk dokáže v hlavě rozložit fyzické síly, tak vydrží až do cíle, aniž by musel být nějak extra trénovaný. Tak že je to o té psychice. Já si nedokážu představit jet desítky kilometrů za kamionem, který práší, a jediné, co děláte je, že jíte písek, který vám skřípe mezi zuby. A nic nevidíte. Šílenost nad šílenost. Zatím si to můžu jen promítat v hlavě, ale možná až to zažiju na vlastní kůži, tak budu koukat, že je to ještě o další level někde jinde. Nikdy si člověk nedokáže ty věci představit, dokud je sám neprožije.

Poslední roky jste byl trochu ústraní. Láká vás být zase v záři reflektorů?
Vůbec ne, mně je nejlíp a jezdí se mi nejlíp, když na mě nikdo nekouká. Čím větší humbuk kolem závodu je, tím větší nápor to je na jezdce. Ubírá to sílu a čas na relax před další etapou. Ale musím s tím počítat.

Co vás na závodění pořád baví?
Já bez toho nemůžu žít. Dělal jsem to celý život, něco jsem dosáhl a předávám to dál. Je to super pocit, když auto zvládnete ovládat na maximální hranici. Adrenalin projede celým tělem a chcete to znovu a znovu. To mě baví. Samozřejmě se může stát, že když nabouráte, tak vás to vystraší. Dřív jsem jezdil na hraně, na limitu a někdy i za ním. To byl můj styl. Dneska se snažím jezdit podobně, ale když už jsem i u chodu týmu, tak na to koukám jinak.

Tomáš Enge v barvách týmu Buggyra Racing.Zdroj: Buggyra

Dá se to nějak popsat, jak jste se za těch dvacet let změnil?
Čím jsem starší, přemýšlím víc o jiných věcech než o závodění jako takovém. Závodění je ale samozřejmě na prvním místě. Já jsem to měl vždycky tak. Teď se mi do toho trochu vloupala rodina, ale je to krásný. Začal jsem v roce 1991 na motokárách a příští rok budu mít třicátiny na tratích. Člověk k tomu přistupuje jinak, zodpovědněji. Už ví, na co si má dávat pozor, protože chybami a zkušenostmi se člověk učí.

Jak se těšíte na další přírůstek do rodiny?
Máme tříletého syna a teď čekáme další várku někdy v září, říjnu.

Posadíte syna také za volant závoďáku?
To nechci.

Když ale budete jezdit, tak si k tomu stejně přičichne.
Mám to jako práci. A rodinu si do práce nevodím.

Mezníky v kariéře:

2001: Enge absolvoval v barvách týmu Prost Grand Prix Itálie a stal se tak prvním Čechem ve formuli 1
2002: Enge získal titul ve formuli 3000, o který ale přišel kvůli zakázané látce (marihuany) v moči
2012: za druhý dopingový nález v kariéře dostal Enge zákaz startu na 18 měsíců