Sluníčko střídá během chvilky vichřice, husté sněžení a tři stupně pod nulou. Bobisté na sebe v dějišti světového šampionátu v německém Altenbergu při tréninku tázavě pokukují, jaké nože nasadit, co s rozmary počasí. A situace se opakuje i při ostrých jízdách.

„Strašný, během hodiny je všechno jinak. Počasí bylo jako na houpačce i při závodech dvojbobů a podepsalo se pod naším 14. místem,“ říká 27letý elitní český pilot Dominik Dvořák, jenž se chystá na důležitý závod ambiciózního čtyřbobu.

Počasí je problém, že?

S trenérem jsme 14. místo dvojbobu z minulého víkendu rozebírali a shodli jsme se, že v hodně zamotaném závodě hrálo roli, kdo kdy startoval. Ti první měli dráhu krásnou, rychlejší, ti vzadu horší. Ani Němci nevědí, jaké nože tady nasadit.

Dráha se ale chladí, ne?

Podmínky by měly být pro všechny stejné, ale když na začátku pojedou Němci, tak ok, ale pak tam někdo přepne čudlík chlazení a ti na konci jsou v háji. To by se nemělo, třeba jsou to jenom moje teorie, ale kdo ví…

Jaké klima je pro vás lepší?

Zatím nám víc vycházely závody, když byla zima, což tady tak nevypadá a i nadále má být teplo. Kdo ví, jak to bude při závodech. Sami vidíte, jak se to tady mění.

Nevadí vám jako pilotovi sněžení, nebo jezdíte „poslepu“?

Ne, ne. Člověk musí fakt vidět. Záleží, jaký sníh padá. Pokud je mokrý, tak se na plexi lepí a nic nevidíte. To se mi párkrát stalo a je to nepříjemné. Když je zima a odfoukává ho to, jako je to teď při tréninku, tak je to v pohodě.

Je naopak výhoda, že je pro vás Altenberg „domácí dráha“?

To si myslí a říkají všichni, ale ono to tak není. Od té doby, co zajíždíme relativně lepší výsledky a ve svěťáku se držíme v Top 10, tak nás sem Němci vůbec nechtějí pouštět. Pro ně jsme konkurence a teď sem jezdíme jako všechny ostatní týmy. Němci tady mají tisíce jízd, my sotva desítky.

Jaká je tady vlastně dráha?

Nejtěžší v Evropě, pro někoho i na světě. Třeba Američani to tady nemají vůbec rádi a hodně se s tím perou. Pro mě je naopak nejtěžší dráha v Lake Placid.

Čím je Altenberg jiný?

Trať je hodně technická, zatáčky jdou rychle za sebou a každá je trošku jiná. Jinde jsou si třeba zatáčky podobné. Tady je krátká, dlouhá, zatočená, rovná, třistašedesátka…

Jak se to s vaším vybavením? Už je to lepší?

Dvojbob je starý, pětiletý. Nože máme nové, většinou od Němců nebo Rakušanů, ale co si budeme nalhávat, je to loterie. Nejlepší dají těm svým, co zbude, dostanou ostatní. Můžeme doufat, že dostaneme alespoň něco trochu dobrého.

Za to čtyřbob máte nový, že?

Ano, tam jsou ty předpoklady trošku vyšší. Bob je top materiál, ale s noži je to stejný jako ve dvojkách.

Jaký cíl na víkend máte?

Tyhle odhady nemám rád, můžeme si to říct po závodě.

Loni jste byli ve Světovém poháru nejlépe pátí, i v této sezoně jezdíte pravidelně do desítky. Spokojenost?

Celkově máme ve svěťáku lepší výsledky než loni. Nejlépe jsme byli sedmí, ale za to asi třikrát, čtyřikrát. Máme i víc bodů. Snad budou ty čtyřky lepší.

Před sezonou vaše posádka zesílila, i to se projevuje?

Nemusíme teď tolik dovažovat bod a je to i lehčí roztlačit na startu.

Kde jsou vedle materiálu rezervy?

Třeba v tom, že nemáme vlastní dráhu…

V Liberci máte jen trenažér na pilování startu…

Je to jen bob s kolečky. Jsme takoví český Kokosy na sněhu. Na šampionátu jsme mezi zeměmi, které nemají dráhu vlastně první. Jsme malý tým, který jezdí jenom jeden. Před námi jsou pouze Němci, jeden Rus, když jede, tak jeden Američan a Kanaďan. Ale ti mají minimálně dvě posádky, obrovské zázemí a desetinásobný rozpočet. Na to s čím, pracujeme jsme spokojení.

Vlastní peníze do toho nedáváte?

Ne to ne. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžujeme. Finanční zázemí máme dobré, je to jen o tom najít ten top materiál.

Jste v půlce olympijského cyklu Peking 2022…

Jasně, Peking je vrchol. Zatím má naše snažení vzestupnou tendenci, snad to tak bude pokračovat.