Nedávno se vrátil  z míst, kde strávil bezmála tři týdny. Mistrovství se konalo na Novém Zélandu, v největším městě Aucklandu. V severní části tohoto pro našince neobyčejného státu.

Než jsme se s Ivanem pustili do toho, jak si vedl na MS, musel projít náročným testem. Poradil si však s přehledem s každou otázkou, kterou jsme mu položili.

Takže, Ivane, co vám říká Wellington?
Snad to, že jde o hlavní město Nového Zélandu, které má kolem 375 tisíc obyvatel.

Cestu na jihovýchod země jste neabsolvoval?

Navštívili jsme oblast kolem neustále činné sopky Ruapehu. Je to nádherný, pro Středoevropana těžko slovy přiblížitelný pohádkový svět gejzírů, teplých pramenů a „vůně"z jícnu sopky, která si nic nezadá „s vůní" zkažených vajec.

Je Nový Zéland tak velký ostrov, jak se o něm v mnoha encyklopediích píše?
Odpovím čísly. Než jsem odletěl, prolistoval jsem si atlas, nějakou tu encyklopedii, takže vím: sever je větší než naše republika o bezmála 40 tisíc km (115 777 km) a jih dokonce o více jak 70 tisíc km (151 215 km). Na délku pak je dlouhý asi 750 km.

Co vám říká Mount Cook?
Abych nedostal za pět, pak vím, že jde o nejvyšší vrchol země, který měří skoro 4 km (3 764 m). Dost hlav si Mount Cook plete s tím, čím je Nový Zéland dělen na severní a jižní část, tedy Cookovým průlivem, který je přibližně 20 km široký.
Když už jsme u zeměpisného tématu, hodí se v těchto návaznostech ještě doplnit, že jižní Alpy vytvářejí fantastickou atmosféru, kde se nachází i ona činná Ruapehu.

Zatímco ve Spojených státech nemají původní obyvatelé, natož černoši ustláno na růžích, podle dostupných pramenů se prý evropští přistěhovalci chovají od minulého století k těm, kteří sem přišli před více jak sedmi stoletími z Polynésie Maorům s respektem i úctou?

Maorové nás dokonce vítali v místě výše zmíněných pramenů, poté i ve městě Roturura, kde se konalo  slavnostní přivítání – za zvuku jejich hudby, v níž mají hlavní slovo bubny.

Ještě jedna z protivnějších otázek. Co ví Ivan Maleček o zdejším hospodářství?

Na každém kroku se tam potkáte – řečeno s mírnou nadsázkou – s ovcí, kterých tam registrují přes 40 milionů. Daří se zde i chovu dobytka,  přes 13 mil. jelenů a v neposlední řadě drůbeže. Ochutnal jsem samozřejmě jejich výtečné máslo, které představuje vývozní artikl, tak mimořádný, že tomu novozélandskému nekonkuruje žádná jiná země světa.

Co jste míval na gymnáziu z dějepisu a zeměpisu?
Tuším, kam tímto dotazem míříte. Vím, kdo Nový Zéland objevil. Byl to Nizozemec Abel Tasman (mořeplavec 1642) a po něm se do historie země zapsal i James  Cook (1769), který prohlásil toto území za majetek britské koruny, což platí dodnes. Novozélanďané by prý nechtěli ani jinak, a tak je jejich hlavou britský monarcha, momentálně tedy královna Alžběta.

Bravo, za jedna, ale nesešli jsme se proto, abyste skládal s nějakým tím zpožděním maturu, ale kvůli tomu, jestli rovněž víte, který sport je na Novém Zélandu nejpopulárnější?
Jednoznačně ragby. Tamější výběr země není náhodou mistrem světa. Ve výběru národního týmu nechybí ani Maorové, aby se mě jeden z nich dokonce zeptal, jestli vím, jak se Nový Zéland řekne v jejich rodné řeči. Zakroutil jsem hlavou a on obratem vysypal kopec samohlásek, v němž jsem postřehl pouze dvě souhlásky. Doma jsem zjistil, že řekl Aotearou.

No a konečně se dostáváme k jádru stolně tenisového pudla. Jak Ivan Maleček reprezentoval v kategorii 70 – 75 let svou vlast?
Jako jediný z kvarteta našich hráčů jsem se probojoval do hlavní soutěže, což znamená projít sítem kvalifikační skupiny. V hlavní soutěži, start v ní je považován za úspěch, jsem však neměl šanci dostat se do bojů o medaile. Cesta k nim je totiž velmi těžká – proto, že nejen v té naší, ale i těch ostatních startovala opět řada někdejších mistrů světa.

Objevila se v Aucklandu nějaká zajímavá skutečnost, která by zajímala příznivce stolního tenisu?
Organizátoři do poslední chvíle tajili, s jakými míčky se šampionát bude hrát. Nakonec to byly míčky Stag, které mi vyhovovaly. Mnohým konkurentům nikoliv. Zejména čopované a narážené údery. S těmi měli i mnohem zkušenější borci nemalé problémy.

Co ještě nelze opomenout, to byl kopec vaší radosti, když jste v kvalifikaci vyprovodil německého soupeře 11:0. Internet asi nelhal?
Nelhal. Tu nulu inkasoval ve třetí sadě, což byl rozhodující duel postupu do hlavní soutěže.

Na závěr ještě jedna otázka z kategorie nejzásadnějších. Už jen doletět a strávit tři týdny u protinožců není určitě za hubičky?
Někdo utrácí za pobyty u moře, já rád šetřím, abych se mohl pozdravit s kamarády u zeleného stolu. To je potom člověku fuk, kolik za podobný pobyt utratí peněz. To daleko podstatnější už po dlouhá léta spatřuji v tom, že se vracím domů obohacen o nové zajímavé poznatky, které bych v ušáku sotva prožíval tak, jak je prožívám v reálu.     

Mojmír Strachota