V tyto dny mu jako čtenáři dělá radost Variace pro temnou strunu od Ladislava Fukse (jak říká, jen tak, pro samotný požitek z četby), na dva zátahy prý přečetl Nezralé bobule angreštu od Ljudmily Petruševské.
Paseka právě teď nabízí nové vydání autobiografie Vladimíra Nabokova Promluv, paměti, kterou Dominik přeložil a která podle něj stojí tak trochu neprávem ve stínu Lolity.
Dílo Vladimira Nabokova znáte mimořádně dobře. Dokážou vás jeho jazyk a témata ještě něčím překvapit?
Spíš jsem překvapený, že ani po letech se před začátkem každé nové práce na překladu jeho prózy nedokážu opřít o letité zkušenosti a více si věřit. Žádná Nabokovova kniha se totiž nepodobá předchozí, stejně jako se Nabokov nepodobá žádnému jinému spisovateli. Jeho prózy jsou plné skrytých významů, k jejichž rozkrytí nestačí jen mechanický převod jednotlivých výrazů do češtiny. Občas je ukrytý tak hluboko, že s jeho nalezením mají problémy i ti, jejichž rodnou řečí je angličtina. Rozkrývání smyslu je na druhé straně velmi tvůrčí a zajímavou součástí práce překladatele.
Čím je podle vás tento autor pro dnešního čtenáře přitažlivý?
Tím, jak dokázal vstřebat vlivy odlišné kultury, a přitom si zachovat vlastní identitu. Svým odporem vůči útlaku, násilí, měšťáctví, kýči a klišé, důrazem na svrchovanost imaginace, mistrovským zvládnutím různých literárních žánrů, originalitou, volbou neotřelých témat, překvapivých point…
A někdy i něčím jiným: autorova autobiografie, kterou před pár dny vydala Paseka v reedici, předkládá autentický obraz doby, která byla svého času popisována několika generacím v rozporu se skutečností. O Nabokovově významu a inspirativnosti svědčí i existence literárních společností a klubů, jejichž členy jsou akademici z celého světa, kteří se věnují zkoumání jeho díla.
Koronavirus zasadil domácí kultuře napříč obory těžkou ránu. Jak ji vnímáte vy sám? Může být pozitivem aspoň to, že v budoucnu nebude trh zavalený takovou nadprodukcí?
Ano, trh je přesycený, ale obávám se, že v důsledku pandemie skončí a nebudou schopni znovu rozjet své aktivity ti, po jejichž náročnější produkci, která není určena masovému spotřebiteli, není dostatečná poptávka. Stačí se podívat na žebříček nejprodávanějších knih… Bez státních příspěvků nepřežijí.
Ale přežijí dotační programy? Vrátí se lidé do knihkupectví, do divadel? Neodvyknou si? Co všechno se ukáže jako zbytné? Co vůbec bude? To zatím nikdo neví. Ale škváry by nejspíš nezmizely a dobrou literaturu by čekaly ještě krušnější časy.
