Pamatujete si ještě ústřední zápletku původního více než čtvrt století starého Spielbergova filmu Jurský park? Vědci se rozhodnou zrekostruovat dinosauří DNA ze zbytků jejich krve, jež se uchovala v tělíčcích komárů, které zalila stromová pryskyřice. Ta pak během milionů let zkameněla do podoby jantarových krystalů, které se podařilo najít a vytěžit. 

Ačkoli byla tato zápletka fiktivní, inspiraci čerpala z reality - v jantaru se vědě skutečně zachovaly stopy pradávného života, jež jsou často unikátní. O jednom takovém nyní informuje CNN.

A jde skutečně o mimořádný objev: v 99 milionů let starém jantarovém kameni totiž vědci našli úplně zachovalou lebku nejmenšího dosud nalezeného dinosaura, který se vyznačoval vyboulenýma ještěrčíma očima a podlouhlou čelistí připomínající zobák, avšak plnou ostrých zubů. Navzdory své drobnosti byl tento tvor zřejmě dravcem. Vědci pojmenovali novou fosilii jako Oculudentavis (v překladu to znamená něco jako "okozubý pták"). 

Jantar je oknem do pravěku

"Když jsem ten exemplář uviděla poprvé, opravdu mě to šokovalo. Nic podobného jsem neviděla doslova nikdy předtím. V těch čelistech je více než 100 zubů. Z lebky trčí podivné oči a dívají se do stran. To prostě nemohl být žádný dnes žijící tvor," popsala své první pocity při spatření nové fosilie Jingmai O'Connorová, profesorka Ústavu paleontologie obratlovců a paleoantropologie Čínské akademie věd v Pekingu a výzkumná spolupracovnice Muzea přírodní historie v Los Angeles.

Nález dokazuje, že navzdory rozšířenému povědomí o dinosaurech jako o obrovitých vládcích planety byl život v jejich dobách zřejmě mnohem rozmanitější, než si myslíme, a zahrnoval i mnoho malých stvoření, o nichž jsme dosud nevěděli.

"Jedním z klíčových sdělení této studie je to, že nám zřejmě stále uniká velká část dinosauřího ekosystému a že o jejich světě vlastně moc nevíme," uvedl pro CNN Lars Schmitz, profesor biologie na Scripps College v kalifornském Claremontu, který je s O'Connorovou spoluautorem studie, již publikoval tento týden časopise Nature. 

Běžná fosilizace kostí v usazeninách, jako jsou jíl, bahno a písek, může ostatky malých zvířat rozdrtit a zničit, ale jantar, který se tvoří z pryskyřice jehličnatých stromů, umožňuje jejich téměř dokonalé zachování. "Uchová-li se zvíře v jantaru, vypadá, jakoby uhynulo právě včera - veškerá měkká tkáň zůstane tam, kde byla, uvězněná v tom malém okénku do pravěkých dob," popisuje jantarové nálezy O'Connorová.

První dinosauří kostru nalezenou v jantaru popsal v roce 2016 podrobně čínský paleontolog Lida Xing, který na jantarovém trhu v severní Barmě objevil pozoruhodný vzorek dinosauřího ocasu. Od té doby objevil díky pravidelným cestám do Barmy a do severní Číny v jantaru už větší množství fosilií a věnoval jim rovněž jednu studii.

Byli rozmanitější, než si dokážeme představit

"Myslím, že rozmanitost dinosaurů přesahuje naši představivost. Až dosud jsem za nejmenšího dinosaura považoval druh, po němž se nám zachovala jeden centimetr dlouhá stopa. Dokud jsme neobjevili Oculudentavise," řekl Xing.

Podle něj zakoupila inkriminovaný jantar v Barmě žena jménem Khaung Ra, která je shodou okolností tchyní ředitele jantarového muzea v jihozápadní Číně nedaleko barmských hranic. Poté, co si všimla, jakou vzácnost v sobě jantar skrývá, ho věnovala muzeu ke studiu, což vědci ocenili uvedením jejího jména v celém vědeckém označení nového dinosauřího druhu: ten pojmenovali jako Oculudentavis khaungraae.

Kurátor jantarových sbírek Amerického přírodovědného muzea David Grimaldi, který se aktuálního výzkumu neúčastnil, CNN řekl, že jantarová ložiska v Barmě jsou bohatší a rozsáhlejší než jiná, díky čemuž se stala zdrojem mnoha zajímavých objevů nových druhů pravěkých rostlin, hmyzu, hub a v poslední době i dinosaurů.

"Zdá se, že je to mimořádně zajímavý nález díky vynikajícímu zachování fosilie i díky tomu, o jak drobného dinosaura jde a jak moc se podobá ptákům - všimněte si zubů a očnicových kostí," prohlásil Grimaldi.

Jak se dinosauři zmenšovali

Unikátní vzhled malého dinosaura pomáhá osvětlit vývoj těch ptačích druhů, které se vyvinuly z dinosaurů. Mimo jiné naznačuje, že jejich těla dosáhla drobné velikosti dřív, než se původně myslelo.

"Tento proces zvaný miniaturizace se běžně vyskytuje v izolovaných prostředích, nejvíce ho známe z ostrovů. Není divu, že i tento 99 milionů let starý barmský jantar pochází z pravěkého ostrova," uvedla O'Connorová.

Miniaturizace se podle ní obvykle pojí se ztrátou zubů a se zmenšováním očí na přiměřenou velikost, ale právě Oculudentavis s výrazně zubatou tlamou je zřejmě důkazem toho, že "evoluce ne vždy dodržuje pravidla". 

Jiní pravěcí ptáci, jako například slavný okřídlený dinosaurus Archeopteryx, byli mnohem větší. Zatím není zřejmé, zda s nimi byl nově nalezený drobný dinosaurus nějakým způsobem spojen.

Podle Schmitze není moc obratlovců, kteří by byli ještě menší než Oculudentavis, týká se to vlastně jen několika druhů žab a ještěrek. "Nachází se opravdu na dolní hranici velikosti, jaké může obratlovec dosáhnout," uvedl vědec.

Záhadný tvor, o němž víme stále málo

Přestože "liliputánský dinosaurus" připomíná lehce kolibříka (bezzubého miniaturního ptáčka živícího se květinovým nektarem), vědci se domnívají, že na rozdíl od něj byl Oculudentavis lovec a živil se drobným hmyzem. Pravděpodobně byl i opeřený, samotné peří se však v jantaru nezachovalo.

Podle studie popisující nový nález jsou obvzlášť neobvyklé jeho oči. Oční jamka má kuželovitý tvar podobný očnicím sov, což naznačuje, že měl ostrý zrak. Jeho oči však směřovaly spíš do stran než dopředu, jak je tomu u sov. Také by z hlavy do stran vyčnívaly, což je podle vědců druh vizuálního systému, jaký žádný jiný dinosaurus ani žádný současný zvířecí druh nevyužívá.

Podle čínského paleontologa Xu Xinga, který se výzkumu neúčastnil, nelze bohužel ani z jantaru získat přes fascinující nálezy o pradávných živočišných druzích úplnou informaci.

"V jantaru se za normálních podmínek uchovají pouze malé organismy. Pokud se v nich náhodou zachová i nějaký větší, je většinou neúplný, takže k celkovému pohledu nám pořád něco chybí. I v tomto případě se nám dochovala pouze lebka, což nemusí nutně stačit k jejímu systematickému zařazení do dinosauřího rodokmenu. Jinými slovy, vyčlenit tomuto novému druhu místo v dinosauří rodině můžeme jenom zkusmo," uvedl.

Nepotvrdila se bohužel ani teorie, se kterou pracoval už zmíněný Jurský park, tedy, že jantar může být zdrojem genetického materiálu z živočichů, kteří v něm uvízli. Podle Xu Xinga je stále nepravděpodobné, že by se něco takového povedlo.

"Dříve jsme věřili, že jantar bude skvělým zdrojem DNA nebo bílkovin, ale nedávné studie ukazují, že tomu tak není. Na druhé straně se v něm často zachová kůže, peří a jiné tkáně, z nichž můžeme řadu informací získat."

Podle O'Connorové je nalezená dinosauří lebka do té míry "divná", že je opravdu obtížné přijít na to, v jakém vztahu tento tvor k jiným známým dinosaurům byl. Víc by mohly osvětlit další jantarové nálezy.

"Bavíme-li se o dinosaurech, představujeme si obvykle jejich obrovské zkamenělé kostry, ale právě teď se paleontologie zcela mění díky objevům mnoha menších fosilizovaných obratlovců, uchovaných v jantaru."