Nová podrobná analýza ledovcového jádra získaného ze švýcarsko-italských Alp umožnila vědcům podívat se podrobněji na klimatické vzorce v Evropě v letech 1914 až 1919 a propojit je poprvé i s průběhem první světové války a následné pandemie smrtící choroby. Výzkum zveřejnil odborný titul GeoHealth.
V dopisech, denících a vzpomínkách vojáků, kteří narukovali do prvoválečných zákopů, se dodnes dochovaly vzpomínky na zimu, déšť a proudy bahna, jež jim ztrpčovaly jejich každodenní již tak těžkou existenci. Nová analýza ukázala, že během zmíněných šesti let od roku 1914 do roku 1919 skutečně panovaly neobvykle vlhké a chladné podmínky, které mohly docela dobře přispět k větším ztrátám na bitevním poli.
Podivné klima také narušilo migrační chování stěhovavých ptáků a přiblížilo je lidem, což mohlo mít bohužel také svůj dopad na lidské zdraví - právě ptáci totiž patřili mezi přenašeče španělské chřipky.
Šest let hrůzného počasí
"Koloběh počasí se v té době změnil. Po šest let v celé Evropě mnohem více pršelo a bylo daleko chladněji. Šlo o anomálii, která se v tomto konkrétním případě objevila jen jednou za sto let," cituje server Science Alert klimatického vědce Alexandera Morea z Harvardské univerzity.
"Netvrdím, že právě tohle spustilo pandemii, ale určitě to byl faktor, který ještě více zhoršil již tak dost výbušnou situaci."
Ačkoli se o krutých podmínkách v zákopech díky již zmíněným historickým pramenům vždycky vědělo, nový výzkum je přínosný v tom, že poprvé propojuje informace o podmínkách počasí s enviromentálním vzorcem, jenž se objevil jednou za století.
Stopy mořské soli uvězněné v jádru ledovce odhalily mimořádně neobvyklé vzdušné proudění nad Atlantským oceánem a s ním spojené srážky během zim let 1915, 1916 a 1917 - které se shodují s dobou, kdy na evropských bojištích docházelo k největším ztrátám na životech.
Boj s bahnem byl horší než s nepřítelem
Předpokládá se, že v první světové válce zemřelo téměř deset milionů vojáků. Dlouhé a mrazivé deště zhoršovaly problémy s omrzlinami a se záněty vyvolanými neustálým pobytem v mokru a v bahnu. Rozbředlá bojiště a rozbahněné přístupové cesty navíc maximálně ztěžovaly záchranu a odvoz zraněných vojáků. Další životy si vyžádaly časté zápaly plic, extrémní nachlazení anebo přímo utopení v blátě.
„Zjistili jsme, že souvislost mezi vlhčími a chladnějšími podmínkami a zvýšenou úmrtností je obzvláště výrazná od poloviny roku 1917 do poloviny roku 1918, a to od období od třetí bitvy u Yper po první vlnu španělské chřipky,“ říká archeolog Christopher Loveluck z Nottinghamské univerzity ve Velké Británii.
Třetí bitva u Yper, známá též jako bitva u Passchendaele, byla válečným tažením první světové války, ve které proti sobě bojovaly síly států Dohody a Německého císařství. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, nacházejících se na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech.
Ještě v červenci začalo hustě pršet, přičemž prudké deště a bouřky neustaly více než měsíc a proměnily bitevní pole v bažinu. Útočit se mohlo jen po pokládaných dřevěných hatích, kdo spadl mimo ně, utopil se často dříve, než ho ostatní stačili vytáhnout. Marast také znemožňoval nasazení jakékoli techniky, což vedlo k dalším ztrátám pěchoty. Bahno nevyschlo ani poté, co déšť v září konečně ustal. A v říjnu se rozpršelo znovu…
Vlhko přispělo k ničivé vlně španělské chřipky
Kromě zásadního zhoršení životních podmínek vojáků mohla tato klimatická anomálie podle vědeckých úvah sehrát roli i při vytváření dokonalého prostředí pro virový kmen chřipky H1N1, z něhož se po konci války rozvinula smrtící druhá vlna španělské chřipky.
Další část výzkumu je poněkud spekulativnější - studie poukazuje na špatné počasí jako na možný důvod, proč kachny divoké (primární rezervoár viru H1N1) zůstávaly v západní Evropě namísto tahů do Ruska, které jsou u nich jinak obvyklé. Mohly se tak držet blízko válčících front i jejich zázemí, kde již vojáci i civilisté sváděli marný boj s nedostatečnými hygienickými podmínkami.
Silné deště pak mohly podle úvah vědců zanést ptačí trus do vodních zdrojů, což mohlo znamenat rychlejší šíření virulentnějšího kmene chřipky, který v Evropě zabil 2,64 milionu lidí.
"Protože dnes svět opět čelí klimatickým a pandemickým anomáliím, je třeba se z této historie poučit," uzavírá Science Alert.
