„Zahrádku máme již půl století. Nepořídili jsme si ji proto, abychom produkcí konkurovali socialisté velkovýrobě nebo zacpávali její nedostatky pěstováním jahod a peckovin, ale proto, aby si náš tehdy rok a půl starý syn mohl pod dohledem babičky hrát na trávě a v pískovišti,“ vzpomíná na začátky svého zahrádkaření František Šimon z Teplic.
Původně zvolený koncept zahrady z doby založení se prakticky nezměnil. Přibližně čtvrtinu pokrývá trávník a má charakter rekreační, zbytek je část užitková. „Pozemek, který patřil státu, nám byl dán do trvalého užívání za podmínek, že bude využit k pěstování zeleniny, ovoce, okrasných stromů – tedy k zahrádkářské činnosti,“ podotýká zahrádkář.
Mezilidské vztahy se ale podle jeho slov vlivem společensko ekonomické situace po roce 1990, koupí pozemků do soukromého vlastnictví, změnily. „Zakladatelé zahrádkářské osady zestárli, umírali. Noví majitelé bez vztahu k množství předcházející dřiny na tvorbě osady, mají o fungování osady jiné představy a podle toho se chovají,“ říká.
Zahrádka pro něj ale zůstává místem, kde je šťastný. „Mám radost z kvetoucích jarních květin - cibulovin. Mám jich na zahradě kolem šesti set kusů, povětšinou na záhonech kolem plotu a v kolemjdoucích vyvolávají libé dojmy. V letním období kvetou pivoňky, růže, na podzim astry, durman, gladioly. Radost mi dělá i pěkná úroda meruněk, broskví, rybízu, jahod a jablek.
Potěší i ty, které výpěstkem obdaruji. Druhy jabloní si pečlivě vybírám.“ Doma si předpěstovává sazenice rajských jablíček, paprik, občas muškátů či jiných okrasných květin. Jsou ale i plodiny, které byste na zahradě pana Šimona hledali marně. Nezkoušel nikdy pěstovat cukety, melouny a nepěstuje ani některé druhy zeleniny jako celer, červenou řepu nebo zelí.
Rozdávat rady ostatním nechce
Rozdávat rady ostatním zahrádkářům z vrozené skromnosti nechce. „V knihkupectví je dostatek odborné literatury pro začínající i zkušené zahrádkáře. Sám poměrně často nahlédnu do literatury, abych si připomněl „jisté“ zásady pěstování či ochrany rostlin. Na vzdělávání není v žádném věku pozdě,“ usmívá se moudrý muž, který má geny dlouhověkosti od své maminky. Ta se dožila 91 let a stále byla čiperná.
Práce na zahradě ho, jak říká, dovede odreagovat od současných negativních společenských vlivů. Lituje jen, že je pohybově limitován před sedmnácti roky provedenou výměnou kyčelního kloubu. Pletí a kypření záhonů je proto nucený provádět v kleče na obou kolenou a obtížně poté vstává. I když je tu rád, pracovní dobu na úpravě zahrady už mu zdravotní stav zkracuje.
„Se zalíbením se dívám na kvetoucí záhony, pozoruji a fotografuji růst a vybarvující se broskve. Rád sleduji projevy moudrosti Matky přírody a uvědomuji si to, co jiným asi nikdy nedojde,“ odpovídá na otázku, čím mu dělá zahrada největší radost.
Ani on ale neušel řádění zlodějů a vandalů. „Za posledních třicet let byl náš zahradní domek vykraden třikrát, ukradli nám podpěrné železné tyče k rajčatům a také dvakrát očesali všechny meruňky a broskve. V jednom případě zloděj vytrhal dvě stovky tulipánů. Část cibulí jsem nalezl pohozených u garáží,“ nechápe, jak je někdo schopný tohle provést, František Šimon.
„Říká se že voda plyne a časy se mění. I zahrady zaznamenaly dialektický vývoj společnosti. Někde majitelé setrvávají na zahrádkářské tradici pěstování květin, zeleniny a ovoce. Někde se ale zahrady o víkendových večerech stávají místem společenských srazů s ochutnáváním pěnivého moku, alkoholických nápojů a grilováním masných výrobků, kdy spálený tuk se jako nechutný zápach nese do dalších zahrad a blízkého sídliště. A pokud v tomto případě správa osady netrvá na dodržování Osadního řádu, pak není divu, že nejeden zahrádkář neprožívá vlahý večer na zahradě,“ upozornil na rozmáhající se nešvar zkušený zahrádkář.
