Pochází z Chomutova, kde žije i jeho rodina. Po absolvování kurzu střelců z bojových vozidel mechanizovaných a protitankových odborností byl služebně zařazen na pozici střelce, poté velitele družstva a zástupce velitele čety u 41. mechanizovaného praporu v Žatci. Třikrát byl nasazen v operaci ISAF na území Afghánistánu. Pohřben byl ve čtvrtek s vojenskými poctami v Chomutově
Rodiče se o Davida báli. Přesto jel
Největší bolest v sobě nesou po jeho smrti Davidovi nejbližší. Jejich lásku k synovi dokládala i stuha na věnci, která nesla adresování „Davídkovi tatínek, maminka a bráška Honzík". Jeho rodiče ho už před první zahraniční misí odrazovali.
Měli strach. Prý hlavně maminka. „Táta to nesl líp, ale když jsem odjížděl, byl také smutný. Teď jsou na mě hrdí," říkal v rozhovoru pro Deník v roce 2009, před koncem svého prvního působení v Lógaru. Přesto se prý těšili, až bude doma.
Jenže on práci v armádě miloval a vypravil se po své první na další mise. Ta třetí se mu stala osudnou. „Určitě ještě chci jet ven, nevadí mi to," říkal. „Je mi jedno, jestli by to bylo do Afghánistánu nebo do Kosova, nebo kamkoliv jinam. Ta práce mě baví, a proto pojedu rád."
Radost z návratu už nezažijí
A tak jel. Hrdost na syna rodičům jistě zůstala. Radost z jeho návratu už ale nezažijí.
Podrobnosti o rodině či soukromém životě Davida Beneše zůstaly stranou médií. A to včetně bulvárních. Z úcty, z respektu. Zaznělo jen pár drobných detailů: studoval elektrotechnickou školu, měl rád tvrdou hudbu, hokejové New York Rangers či seriál Simpsonovi.
Jinak všichni ctili prosbu, která vycházela hlavně z přání blízkých, aby „respektovali lidský rozměr této tragické situace i hluboký zármutek, jemuž jsou blízcí vojáků v současné době vystaveni."
Na pohřeb přišla i spousta Davidových kamarádů, kterým vozil ze svých misí drobné dárky. A také těch, kteří ho znali ještě daleko dříve, než oblékl uniformu. Například Martin Bocian, dnes šéftrenér chomutovských florbalistů.
„Beny byl stejný ročník jako já, byl jedním z mých prvních spoluhráčů, když jsem s florbalem v roce 2002 začínal," prozradil. „Přestože už je to více než deset let, zpráva o jeho smrti nás hluboce zasáhla. Chci se s ním osobně rozloučit a za celý klub vyjádřit soustrast a podporu celé rodině."
Během své osmileté kariéry u armády získal David Beneš několik medailí a vyznamenání. K těm nejvýznamnějším patří:
Medaile MO ČR Za službu v zahraničí operace ISAF
Tato medaile je udělována ministrem obrany za úspěšné splnění úkolů v zahraniční operaci. Davidu Benešovi byla udělena dvakrát nejprve III. stupně za první nasazení a poté II. stupně za druhé nasazení.
Čestný odznak AČR Za zásluhy III. stupně
Je udělován náčelníkem Generálního štábu AČR za příkladné, aktivní a profesionální plnění složitých a náročných úkolů nad rámec služebních povinností.
Medaile za službu v ozbrojených silách ČR III. stupně
Je udělována ministrem obrany za dosahování velmi dobrých výsledků ve služební činnosti, stupně odznaku záleží na době služby (II. stupeň se uděluje po 5 letech služby).
NON Article 5 NATO Medal ISAF Operation
Je medaile NATO udělovaná vojákům za nasazení v operaci ISAF.
Medaile za hrdinství in memoriam
Prezident Miloš Zeman udělí všem pěti vojákům zabitým v Afghánistánu in memoriam medaili Za hrdinství. Učiní tak v říjnu, tedy při nejbližší možné příležitosti.
Medaile za hrdinství in memoriam
Prezident Miloš Zeman udělí všem pěti vojákům zabitým v Afghánistánu in memoriam medaili Za hrdinství. Učiní tak v říjnu, tedy při nejbližší možné příležitosti.
„Sám sebe jsem se ptal, jestli to zvládnu," přiznával na misi David
Kamarádi vojáci mu říkali Beny nebo Benito. Byl prý hodně kamarádský. „Uměl nás rozesmát v každé situaci, hýřil neskutečným optimismem. Na jeho úsměv nikdo z nás nezapomene," říká Jan B., který s Davidem Benešem sloužil v Žatci.
S „bráškou" kolem ramen…
Potvrzuje to i jedna z fotografií, kterou na svém facebooku zveřejnil jeden z Davidových druhů ve zbrani. Evidentně hodně blízký kamarád, v jednom z komentářů ho tituloval „bráško". Na fotografii se chlapsky drží kolem ramen a smějí se od ucha k uchu. „Vy dva vždycky vysmátí," zní jediný komentář pod fotografií.
David Beneš nastoupil do armády po ukončení střední školy v roce 2006. Vystudoval obor požární ochrana hasič na chomutovské energetické škole.
close
zoom_in
„Sehnat práci v oboru byl problém. Armáda v té době nabírala zájemce z civilu, a tak jsem se po absolvování náhradní vojenské služby stal příslušníkem 41. mechanizovaného praporu v Žatci," vyprávěl ve starším rozhovoru pro Deník.
Už po dvou letech se vydal na svou první zahraniční misi, a to do Afghánistánu. Patřil mezi nejmladší příslušníky 3. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu Lógar. „Vzhledem k intenzivnímu a speciálnímu výcviku před výjezdem jsem čekal, že to bude náročnější. Je ale pochopitelné, že příprava byla zaměřená na řešení krajních situací, a do těch jsme se naštěstí zatím nedostali," svěřoval se tehdy. „Před odjezdem do Afghánistánu jsem se sám sebe ptal, jestli to zvládnu, ale na druhou stranu jsem se cítil dobře připravený."
Byla čest s Davidem sloužit
Jeho další afghánská mise byla v jednotce OMLT Wardak. „Měl jsem tu čest tam sloužit s ním. Opravdu ČEST. Skvělej kluk a hlavně skvělej voják," napsal Chomutovskému deníku Davidův bývalý kolega Martin Janeček.
Poslední mise, osudná…
Na své třetí, osudné misi, byl součástí strážní jednotky, která hlídá leteckou základnu Bagrám. Jejich úkolem je hlídkovat ve dvacetikilometrovém okolí základny, zabraňovat raketovým útokům nebo zjišťovat informace od civilistů.
V osudný den, 8. července 2014, právě ve chvíli, kdy hlídka hovořila s civilisty, se stala obětí sebevražedného útočníka. Na místě zahynuli čtyři čeští vojáci, pátý zemřel o několik dní později na následky těžkých zranění.
Smrti svých kolegů litují všichni vojáci. Davida Beneše znali hlavně ti ze žatecké posádky, třeba nadporučík Milan Němec.
„Byl to výborný voják, naprostý profesionál a skvělý kamarád. Dobrá duše celého praporu. Pro žatecký útvar i pro celou armádu a společnost je to velká ztráta."
„Bože, děkuji. Posíláš mě tam, kde jiní nestačí. Budu věřit…"
Na počest hrdinů se tisknou trička. Na transparentním účtuna pomoc rodinám padlých a raněných je přes milion korun
„Bože, děkuji, že mě posíláš tam, kde jiní nestačí. A že mohu věřit, že na co nebudu stačit ani já, stačíš ty dokonale. A že v této mé víře mohu prožít i dnešní den. Amen."
Modlitba, v bojových liniích možná tisíckrát odříkaná, teď posiluje truchlící kolegy. Najdete ji v meziřádcích nápisu „Jsem hrdý na naše vojáky". Na tričkách, které nechali vytisknout vojáci z Chrudimi a prodávají za 200 korun kus. Výtěžek pošlou rodinám padlých výsadkářů ze Žatce a Chrudimi.
Na pomoc rodinám pěti kamarádů vyhlásili sbírku vojáci ze žatecké 4. brigády rychlého nasazení.
Dosud do sbírky přispělo na 700 dárců a vybralo se přes milion korun. „Sbírka je zamýšlena jako výraz ocenění práce výsadkářů a principů svobody a demokracie, které hájili," řekl dojatě kapitán Petr Fiala, vojenský kaplan 4. brigády rychlého nasazení Žatec. Jinak těmhle tvrdým chlapům teď není do řeči…
Číslo transparentního účtu: 44665522/0800, VS: 916
