Hned po připlutí a ukotvení lodi se námořníci osvěžili skokem do vody a spřátelili se s okolní přírodou tím, že nakrmili místní kachny. Posádka chce plavidlem sestaveným z pěti tisíc PET lahví upozornit na přítomnost velkého množství plastového odpadu. Na otázky Deníku odpovídali kapitáni nymburské posádky Jan Kára a Jakub Bureš.

Kolikátý je to rozhovor, co už s médii vedete?
J. K.: Když nepočítám ty, které jsme dělali před vyplutím, tak k dnešnímu dni jste šestým novinářem na lodi.

Počítali jste s takovou popularitou?
J. K.: Schylovalo se to k tomu. Vytvořili jsme na facebooku událost našeho vyplutí a příchod nám přislíbilo přes sto osmdesát lidí, což je strop i pro jakýkoli nymburský koncert. Doopravdy přišli a nakonec jich tam bylo nějakých čtyři sta.

Funkce členů posádky dle jejich slov:Jan Kára a Jakub Bureš: kapitáni a zakladatelé myšlenky plavby
Vojtěch Zikmunda: fotograf, kameraman, řidič
Jan Brant: komik
Jan Holan: kuchař

Před doplutím do Litoměřic jste měli problém s jednou ze čtyř šlapek, co se stalo?
J. K.: Upadla nám u ní matka a celá spadla do vody. Pod šlapkami je díra, takže tam cokoli může propadnout. Museli jsme sehnat novou. Náš fotograf neváhal, vyskočil z lodi, doplaval na břeh, sedl si do auta, dojel do Litoměřic koupit matičku a pak zase přijel nazpět. S ní skočil do vody, doplaval k nám.

U koho z vás se to stalo?
J. K.: U kolegy Honzy Branta. Ale my se na jednotlivých místech střídáme, takže to určitě nebyla jeho chyba.
J. B.: U konce stavby jsme řešili hlavně dekorační prvky. Neměli jsme dostatek času na to, aby vše fungovalo tak, jak bychom chtěli. Potřebovali jsme hlavně, aby loď před vyplutím dobře působila na lidi.
J. K.: Poslední dny jsme vůbec nedělali úpravy, které by zajišťovaly funkčnost lodi. Jen se dekorovala. Proto nám hned po vyplutí asi pětkrát spadl řetěz.

Zažili jste problematickou situaci, na jejíž vyřešení jste pyšní, nebo naopak byste ji s odstupem času řešili lépe?

J. K.: Nejsem pyšný na to, že stále nabouráváme do bójek. A to jenom kvůli tomu, že se nedokážeme dohodnout, jestli je objedeme zleva nebo zprava. Nakonec na ně lodí narazíme čelně.

Zažili jste i bouřku na lodi. Byli jste při ní přímo na palubě?
J. K.: Zastihla nás, když jsme pluli za Lysou nad Labem. Vítr nás odvál tam, kam jsme nechtěli, a zakotvili jsme přímo špičkou ke břehu. Zajeli jsme pod strom, kde byl zrovna takový děda v trenýrkách a on nám řekl: „Na to zapomeňte, kluci, tady se koupu já". Moc nám to neulehčil.

Jak zatím hodnotíte plavbu?
J. B.: Vše funguje lépe, než jsme čekali. Úroveň řiditelnosti není vůbec špatná. Čekali jsme horší.
J. K.: Nastávají ale problémy. Ztracené šlapky, vyháknuté řetězy. Přístupnost k opravám je omezená. Dostat se k jádru věci do dřevěného rámu, který je obalený láhvemi, není ve vodě jednoduché.

Znaky lodi Petburg:Charakter lodi: Šlapací loď – čtyři šlapadla
Materiál: pět tisíc PET lahví
Délka a šířka: deset metrů a čtyři metry
Vplutí: Nymburk, sobota 12. července
Cíl: Hamburg, asi za měsíc
Původ: Nymburk

Vaše loď nese zvláštní název. Jedná se o spojeninu slov PET a Hamburg, mám pravdu?
Celá posádka: A Nymburk!
J. K.: Před třemi měsíci jsme návrhy názvů vypsali na naši oficiální facebookovou stránku a konečné jméno vybrali lidé. My jí říkáme stále jenom loď.

Potkala vás mořská nemoc?
J. K.: Už ve čtvrtek jsme ji měli, všichni. Já jsem například vylezl z lodi a při nákupu se mi vlnila podlaha obchodního domu.

A co vzájemná ponorková nemoc?
J. B.: Ponorku nemáme. Spíš si zatím celou plavbu užíváme. My se spolu především ani tak moc neznáme.
J. K.: Mě třeba štve, že na lodi není uklizeno.
Posádka: Už je to tady.
J. B.: Hoši, já jdu pěšky.

Jak to, že se až tak dobře neznáte? Kdo tedy přišel s prvotním nápadem plastové plavby?
J. K.: S Kubou jsme se dohodli po facebooku. On šel v minulosti z Nymburka pěšky na Sněžku a já na Gibraltar. Až po těchto zážitcích jsme na sebe náhodou narazili právě na facebooku. Sešli jsme se v hospodě, kde jsme plány už jen ztvrdili a řekli jsme si, jak by loď měla vypadat. Do té doby jsme se vůbec neznali.

Platí stále původní záměr loď po doplutí do Hamburku zrecyklovat?
J. K.: Byl to původní plán A, teď možná B, nebo C. Nyní jsme ve fázi si loď nechat a odtáhnout ji zpět do Nymburka. Nechce se nám ji ničit, když víme, že funguje a že jsme do ní vložili spoustu práce.

Loď z PET lahví Petburg proplula Litoměřicemi.

A zpět se dopravíte jak?
J. K.: Pokud se najde někdo, kdo nás potáhne po řece, tak klidně i na lodi. Nebo druhá možnost kamiónem mého kamaráda.

Na konci plavby máte za cíl zasadit strom. Jaký druh?
J. K.: V českém přístavu zasadíme lípu srdčitou. Na přídi lodi nám už hezky roste.

Kolik kilometrů je za vámi a kolik před vámi? Přepočítáváte je na dny?
J. K.: Radši je nepřepočítáváme. Ale víme, že jsme dnes propluli stým kilometrem naší cesty. Takže nás čeká ještě sedm set padesát.

Platí, že vezete truhlu se vzkazy?
J. K.: Ano, vezeme asi sto psaníček. Zatím je ale máme v pytli, truhlu nemáme.

Nabíráte na palubu stopaře?
J. K.: Ano, ale jenom stopařky. Některé jsme vezli i dva dny.

Co byste označili za nejlepší dárek, který jste od pocestných získali?
Jan Kára: Mně se líbil dárek od kapitána v Brandýse nad Labem. Věnoval nám čtyři lahve domácího cideru.
Jakub Bureš: Já si myslím, že dobrým dárkem byly mapy od Labské stezky. Hodně je používáme. Koukáme víc do nich než před sebe.
Vojtěch Zikmunda: Já jsem dostal brambory od paní ve Štětí. Přišla se k nám vykoupat a třikrát obeplavala naši loď. Byla milá.
Jan Brant: Já jsem asi ještě nedostal nic. Ale jako opravdu.
Jan Holan: Mně se líbily koláčky, které jsme dostali od Kubovy babičky. Byla jich hromada a hrozně dlouho vydržely.

Nicole Krinková