Rituál má název Skok přes kůži a už z názvu je jasné, jaký úkon či výkon musejí mladí havíři předvést. Skok přes kůži je nezávaznou hru s velmi přísnými pravidly a zároveň jedno ze slavnostních cechovních zasedání.

V Reprezentačním domě města Most

Akce v Mostě začala tzv. „průvodem fuxů", jak jsou v hornické hantýrce označováni adepti na přijetí do hornického cechu. Průvod vyšel od mostecké tržnice a po nalezení „Slavného a vysokého nadlišáka" dorazil k Reprezentačnímu domu města Most, v němž pak proběhla vlastní slavnost Skok přes kůži.

Generálními partnery 125. Skoku přes kůži byly Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu, Vršanská uhelná, a. s. a Severní energetická, a. s.

Historie sahá do 19. století

V roce 1716 byla v Jáchymově založena nejstarší báňská škola. Počátky slavnosti Skoku přes kůži jsou někde v 19. století. Kůže, v hornickém slangu zvaná flek, byla původně kožený kus přišitý na hornickou kytli, na níž si horník při práci v dole sedal. Jako slavnostní část oděvu byla pak kůže na kytli nošena i na tzv. hornických parádách. Skokem přes kůži dokazoval nováček, že je hoden studovat hornictví nebo hutnictví na báňské akademii.

Jak slavnost probíhá

Celé slavnosti předcházela pečlivá příprava nováčků lišáků, fuxů na vše to, co je čeká. Zejména je musel starší akademik kantor naučit všem hornickým písním. Odpoledne se shromáždili lišáci na společné večeři v některém z hostinců. Byli oděni do tradičních hornických kytlí a dlouhých kalhot, na hlavě měli lodičku šachmici a v ruce havířský kahan.

Účastnící v sále sedí u „tablic" řad stolů, zpravidla tří až čtyř podle velikosti sálu. V čele stolu sedí „slavný vysoký mistr", který má tablici na starost. Hlásí se o slovo, uděluje napomenutí, dbá na klid a pořádek, srovnané sklenice od piva a podobně. V popředí sálu je prezidiální tablice, kde zpravidla sedí čestní hosté, představitelé města, významné osobnosti. Na pódiu pak sedí „slavné vysoké a neomylné prezidium" které řídí celý Skok.

Po představení města, hostů a vlastních účastníků skoku, případně čestných skokanů začíná samotný Skok. Ti, kdo mají být přijati, vystupují na malý prázdný soudek od piva a jsou vyzváni ke krátkému proslovu, písni, básni. Poté následuje vypití „kytičky", což je 0,3 litru piva „na ex", a přeskočení přes kůži, kterou drží předem určená dvojice převážně z řad čestných hostů. Kmotr skokana ho poté obejme a pak se skokan zapíše do staré „skokové" knihy, obdrží pamětní list, kterým byl přijat do cechu hornického a stává se řádným účastníkem Skoku.

Vzpomínání, ale také humor

Po skocích je vzpomenuto nežijících významných osobností, které se zasloužily o rozvoj hornických tradic a současně také na ty, kteří položili své životy při výkonu hornického povolání.

Součástí skokového večera je též předčítání humorně zpracovaného vědeckého pojednání či jiné zajímavé události tzv. „švéflu", pivní souboje a „svěcení diamantu" tupláku piva. Jako občerstvení se zpravidla podává guláš v přesně stanoveném čase. V průběhu programu zní známé hornické písně v předem daném pořadí a končí se hornickou hymnou. Působivý je i odchod všech hodnostářů se zapálenými kahanci.

Tradici udržují studenti a spolek

Dnes tradici Skoku udržují studenti a pedagogové Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě a Spolek Prokop Příbram, občanské sdružení, které si klade mimo jiné za cíl obnovovat a udržovat hornické tradice a obyčeje. Každý Skok má svoji „kůži", ozdobenou obrázkem nebo ornamenty s datem konání a pořadím. Kůži po skoku uchovává pořadatel.

Zatímco v příbramské historii všechny skoky v období let 1849 až 1939 proběhly na akademické půdě VŠB v Příbrami, tak po přestěhování VŠB z Příbrami do Ostravy v roce 1945 se skoky konaly mimo půdu Almy mater, a sice v kulturních zařízeních jednotlivých patronátních důlních organizací, a to i mimo Ostravsko-karvinský region.

Konaly se nepravidelně a sporadicky, teprve v roce 1972 obnovil dědičný kantor ostravské Alma mater Luboš Cwik éru systematického pravidelného konání skoků přes kůži, a to jedenkrát do roka, jak je tomu dodnes.