První auta s vojáky v uniformách přijížděla na náměstí už okolo deváté hodiny, přestože obřad měl začít v jedenáct. Hodně jich mělo na pažích černé pásky. S novináři moc mluvit nechtěli. "Promiňte, ale ne," znělo často slušně, ale úsečně. Co také říkat? Zemřel jim kamarád, přítel, kolega ve zbrani… "Je to smutná chvíle, všichni jsme ho znali. Je logické, že moc mluvit nechtějí," omlouval své kolegy mluvčí 4. brigády rychlého nasazení nadporučík Milan Němec. "Byl kamarádský, veselý," dodal.

Než obřad začal, na náměstí se sešlo několik stovek lidí. Někteří z nich měli v rukách květiny, do kostela však vojenská policie na přání rodiny pouštěla jen nejbližší či pozvané. "Manžel na posádce sloužil, chtěl tu mermomocí být. Přijeli jsme až z chaty," litovala starší dáma, která doprovázela svého muže o holi. I tak byl kostel plný, přestože patří k těm větším.

Pietní akt zahájila průlet vojenského vrtulníku, kteří třikrát zakroužil přímo nad kostelem. A zatímco venku dohrála vojenská dechovka, uvnitř spustili z reproduktorů američtí rockeři z Foo Fighters, které měl David rád. "V jeden z těchto dnů odpadne hlína zpod tvých pat. V jeden z těchto dnů se tvé srdce zastaví a zahraje svůj poslední takt," zpívají anglicky ve své písni These Days, která hrála. Slyšet byla i ven, kde lidé stáli mlčky.

David Beneš byl během asi dvacetiminutového ceremoniálu posmrtně povýšen na štábního praporčíka. Poté rakev s jeho tělem převezli na místní hřbitov, kam se s ním přišlo rozloučit přes pět set lidí. Možná polovinu z nich tvořili vojáci.

Trubač zahrál vojenskou večerku (viz níže), smuteční skladba pro tyto příležitosti. Zazněla také státní hymna. Ve chvíli, kdy zazněly první výstřely čestné salvy, šest Davidových kolegů ze žatecké posádky začalo spouštět rakev do hrobu. Žal nejbližších byl nepopsatelný a ani se snad nehodí ho popisovat. Ale ani chlapi zocelení vojenským drilem nejsou vůči tak silné chvíli imunní. Svobodníci i majoři, vojáci s červenými i černými barety  - všichni salutovali s dlaněmi napjatými. Kdo neplakal, tiskl k sobě silně čelisti, aby nezačal. Někdy to bylo marné…

Smuteční ceremoniál se pak natáhl až do jedné hodiny odpolední. Hlavně proto, že každý z přítomných chtěl alespoň krátce postát u místa, kde bude David Beneš navěky odpočívat. Chtěli vzdát čest mladému hrdinovi. Jeho kolegové nad hrobem salutovali, někdo na rakev vhodil i symbolické květy či hrst připravené hlíny. Skončil tam, snad jako poslední dárek od dítěte někoho blízkého, také plyšový kocour Garfield.

I počasí jakoby čekalo, až se rozloučí všichni. Krátce po skončení obřadu totiž začalo nad Chomutovem pršet. Krátce, ale vydatně. I nebe jakoby plakalo…

Sbohem, Davide!