Co odvál čas svým laděním do nostalgického tónu vzbuzuje u některých lidí možná i jejich stále ještě živé vzpomínky z mládí. Čas ale přece jen nemohl být tak šedivý a dokonce některé části knihy jsou nejen poučné pro normálního čtenáře, ale třeba i pro politiky. Dokonalá autorova znalost historie města je až neuvěřitelně detailní, ale není jen o věcech, ale především o lidech.

„Neviditelné sbírky" mohou být živé

V předmluvě je uvedeno, že fotografie z let 1893 až 1898 jsou zřejmě dílem J. J. Schülera, městského radního, povoláním knihkupce. Ladislav Smejkal k zachovalé sbírce padesáti diapozitivů přidává své popisy objasňující osudy objektů zachycených na fotografiích. Jeho vyprávění je poutavé, třebaže jde o domy, stavby či postavy. Prezentací obrázků uložených v depozitu Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě dokazuje, že i neviditelné sbírky z depozitáře muzeí mohou být živé a současnosti mohou ukázat svět, na který se už je stěží můžeme podívat ve skutečnosti.

Obrázky zůstaly a autor je učinil živými, když ke každému z nich napsal nejen svůj výklad, ale i skutečná fakta. Autor popisuje, co vše bylo a co se dělo v ulicích Mostecké, Dlouhé, Křížové nebo na Školním náměstí či jiných místech města. Dokonalé skloubení dějů na obrazech a textů je poutavým čtením od stránky ke stránce.

Co obrázek, to příběh

Vynikající fotografie jsou sice šedé a čtenáři se může zdát, že i text je šedý, snese však srovnání s autory současných beletristických děl, i když jde o historickou knihu. Sám autor připomíná někdy historika s klotovými rukávy, který přehrabuje staré noviny a knihy. Jenže z jeho duše tryská nádherný život a jeho způsob vyjadřování o minulosti je téměř jakoby popisem současným. Barevnost verbálního světa lahodí čtenáři a z historické knihy činí zajímavý bestseler.

Kniha i po stránce grafické připomíná melodram, tiše vyprávějící o živém městě, které nemůže zapomenout na svou českou minulost. Co obrázek, to příběh. A čtenář může číst, nebo přestat anebo část vynechat, pořád bude vidět české město jako na dlani. Některé obrázky působí svou autentičností až neuvěřitelně. Oblečení lidí, jejich činnosti, domy, vše skloubené odpovídajícím textem, poslouží ke studiu i k zábavě.

Dobové fotografie běžného života

Ladislav Smejkal čerpal své doprovodné texty většinou z řady glos, které uveřejňoval zpravidla pod názvem Diář v Českolipském deníku od 6. května 1994 do 15. září roku 2006. Mezi téměř třemi tisícovkami drobných článečků je řada poznámek o českolipském místopisu a historických pozoruhodnostech. Obrázková knížka navazuje již na dvě autorovy předcházející publikace Česká Lípa krok za krokem (2006) a Stará Česká Lípa v dobových fotografiích (2007). Obsahem se navrací do konce devatenáctého století, čímž chce dát najevo, že rozpornost názorů o vývoji města se může sjednotit prostřednictvím tohoto dokumentu. Obrázky z tak krátkého období totiž mohou dokázat, že nešlo o období nijak výrazného rozvoje, ale ani stagnace. Šlo, jak říká autor v předmluvě, o pouhý běžný, vcelku solidní život v klidném mírovém období.

Zpracoval Milan Turek