Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant sloužil ráno v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích mši svatou s udílením popelce. Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Lidé činí v této době pokání modlitbami, odříkáním – „půstem" a „almužnou".

Modlitba je rozhovor s Bohem, který je v postní době zvlášť intenzivní, půst není dieta, postem se zříkáme nějaké věci, na které nám záleží, abychom se přiblížili Bohu, a almužnou se vzdáváme něčeho ve prospěch bližního, abychom měli účast na Božím milosrdenství.

„Velmi bych si přál, kdybychom celý tento den, ale i všechny další dny svatopostní doby prožili skutečně v duchu pokání, to ale znamená i v hluboké radosti z toho, že známe důvod a smysl skutečného pokání, tedy obrácení se člověka k Bohu," řekl biskup.

Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (u nás z „kočiček") posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.
Zavedení „popeleční středy" se datuje někdy do 6. – 7. století. Od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje požehnaným popelem znamení kříže na čelo nebo je sypán na hlavu s výzvou: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš" (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15).