Když vstupovaly do Evropské unie, měly země sdružené dnes do V4 dost odlišné pozice. Od té doby se jejich situace poněkud vyrovnala, což v praxi znamená, že Česká republika přišla o část svého ekonomického náskoku. A jak jsme na tom s platy nyní?

Ze závěrů rozsáhlého srovnání mezd, které ve čtyřech zkoumaných zemích provedla personální agentura Grafton Recruitment, vyplývá, že „ve většině oborů a pracovních pozic dosáhnou zaměstnanci na nejvyšší mzdy v Praze – ačkoliv se najdou i výjimky.“

Ačkoliv už Česká republika v některých ohledech ztratila svůj regionální primát – například na Slovensku se vyrábí více aut „na hlavu“, než u nás – pořád je zde trh práce nejrozvinutější a také nejnapjatější. „V porovnání se Slovenskem, Maďarskem a Polskem ještě stále dosahujeme nejvyšší průměrné mzdy, což může být pro uchazeče o práci ze sousedních zemí motivující,“ říká ředitel Grafton Recruitment Martin Malo. „Nejlepší podmínky pro migraci pracovních sil mezi zeměmi jsou tradičně mezi Českou republikou a Slovenskem, stále častěji však do Česka za prací přicházejí i Poláci.“

Výroba hybridní Škody Superb IV v Kvasinách:

Česko vs. Polsko

Kde jsou v rámci Visegrádské čtyřky vůbec nejhorší platy? Pokud tipujete polské výrobní dělníky, pak jste se trefili do černého. Vydělávají zhruba 14 tisíc korun. Jak výzkum ukázal, čeští dělníci si na stejných pozicích vydělávají minimálně 18 tisíc, v regionech s obzvláštním nedostatkem pracovních sil ale až 32 tisíc korun! Zdálo by se tedy, že polští dělníci by k nám měli za prací jezdit velmi rádi. To se sice už řadu let děje, ale množství Poláků ochotných hledat práci u nás je pořád nedostatečné. Navíc mají zájem hlavně nekvalifikovaní Poláci, kterým ovšem v ceně za práci dlouhodobě konkurují Ukrajinci.

Pokud jde o pracovníky kvalifikované, pak rozdíl mezi platy u nás a v Polsku není výrazný, případně není vůbec žádný. A například polští svářeči si podle údajů z výzkumu vydělají v přepočtu 48 tisíc korun, zatímco čeští o tři tisíce méně. Tady by zas dobrým „lovištěm“ pro české náboráře bylo Slovensko, kde si svářeči přijdou jenom na 36 tisíc korun měsíčně.

Kde a ve které profesi si naopak v rámci V4 člověk vydělá nejvíce? Samozřejmě jsou to pozice vysokých manažerů: výkonným ředitelům a ředitelům IT v Česku chodí na konto každý měsíc až čtvrt milionu! Což je zásadní rozdíl například ve srovnání se Slovenskem, kde si manažeři na stejných pozicích vydělají zhruba o 100 tisíc méně. Nedá se však paušálně říci, že by u nás byly všechny platy ty „nej“. Například v kolonce „vedoucí závodu“ je u nás maximum 210 tisíc korun, na Slovensku 205 tisíc, v Maďarsku 197 tisíc a v Polsku dokonce 239 tisíc korun. Pokud jste ale programátor, pak se vám nejlépe povede v Budapešti (až 126 tisíc), o něco hůře v Praze a v Bratislavě už dostanete „jen“ 95 tisíc měsíčně.

Obchodní ředitel v Polsku? Terno

Pokud toužíte po vedoucím místu, pak vězte, že na pozici obchodní ředitel se vám bude nejvíce líbit v Polsku (až 179 tisíc), zatímco v Česku dosáhnete na 150 tisíc a na Slovensku „jen“ na 92 tisíc korun. Marketingový ředitel si může v Maďarsku říci až o 158 tisíc a v Polsku dokonce 179 tisíc, zatímco v Česku bude horní hranicí jeho mzdy 130 tisíc a na Slovensku 116 tisíc korun. I PR manažeři si nejméně vydělají na Slovensku – začínají tu na 31 tisíc – a nejvíce v Polsku, kde si mohou říci až o téměř 100 tisíc korun.

Obecně platí, že pozice ve finančním světě jsou v rámci Visegrádské čtyřky nejlépe placeny v Česku. Rozdíly mohou být až propastné: například když se finanční ředitel ze Slovenska (základ 77 tisíc) setká se svým českým protějškem, vydělávajícím až třikrát více. Hlavní účetní mají v Česku a v Polsku dosáhnout na 100 tisíc korun, zatímco v Maďarsku a na Slovensku zhruba na 70 tisíc.

Do výzkumů, jako je tento, by se měl ponořit člověk, který touží po vysoké mzdě a je kvůli ní ochoten přinejmenším dočasně opustit svoji zemi. Obvykle se to nevyplatí – například prodavač má na Slovensku jen o tisícovku větší plat, než u nás. U vysoce odborných a manažerských profesí už ale dočasný přesun „na lepší“ stojí za úvahu…