Třípatrová šibenice s dvaapadesáti oprátkami stála na místě, o němž dodnes nevíme, zda to bylo Staroměstské náměstí, nebo spíše Šibeniční či Popravčí vrch za městskými hradbami, což je zřejmě dnešní Vrch svatého Kříže v Praze na Žižkově.
Na popravě samotného Jana Roháče si dal císař Zikmund zvlášť záležet. Husitský hejtman měl být pověšen poslední, nejvýš a na zlatém řetězu. K šibenici byl přiveden v červeném šatu, který na něj navlékli zřejmě na znamení výsměchu, protože červené bylo i roucho, v němž byl Ježíš veden na Golgotu. Roháčovy okovy na rukách i nohách byly pozlacené. A zmučený byl tak, až mu z břicha lezla střeva. Proč se vlastně tento více než šedesátiletý potomek významného šlechtického rodu pánů z Dubé stal aktérem tak kruté pomsty?
Problémový český král
Po bitvě u Lipan, v níž vojska radikálních husitů porazili jejich bývalí spolubojovníci z panské jednoty, se otevřela dědici české koruny Zikmundu Lucemburskému konečně cesta k českému trůnu. Po dvou letech složitých jednání byla dne 5. července 1436 na jihlavském náměstí slavnostně vyhlášena kompaktáta, představující kompromis mezi náboženskými požadavky husitů a basilejským koncilem. Zhruba o měsíc později, 14. srpna 1436, byl Zikmund na témže náměstí slavnostně přijat za českého krále.
Všichni ho tak ale nepřijali. V trvalém odporu vůči němu zůstával právě Roháč, uzavřený na svém hradě Sion, odkud vedl proti panovníkovi drobnou válku.
play_fill
„Na zvelebení správy zemské, hluboce pokleslé za dlouhých předešlých válek, neučinil císař téměř nic. Není divu, že všechny rozhodnější živly v národě českém za takových okolností záhy počaly poznávati, jak hanebně byly oklamány a poznání to počalo si zjednávati průchod branným odporem. Tak povstalo proti Zikmundovi město Hradec Králové, ale hlavní baštou mužného a vytrvalého odporu stal se na Kutnohorsku hrad Sion, sídlo pana Jana Roháče z Dubé,“ píší Staré letopisy české.
Dlouhé obléhání
Dobýt Sion, vystavěný Janem Roháčem na skalnatém ostrohu osm kilometrů jihozápadně od Kutné Hory, dostal za úkol Hynce Ptáček z Pirkštejna, jenž v bitvě u Lipan bojoval na vítězné straně.
Obléhání hradu trvalo dlouhé měsíce, což někteří historici přičítají tomu, že Roháč byl Ptáčkův vlastní strýc. Jeho synovec tak mohl doufat, že se mu podaří situaci protahovat tak dlouho, dokud se nevyřeší pro jeho příbuzného v dobrém.
play_fill
Archeologický výzkum na Sionu ale objevil před pár lety nebývalé množství projektilů jak do palných, tak vrhacích zbraní a lokalizoval také několik jejich palpostů, tedy míst, odkud tyto zbraně pálily. To nasvědčuje tomu, že hrad byl skutečně tvrdě obléhán, ale jeho posádka mohla být dostatečně motivovaná i zásobená na to, aby se dokázala dlouho bránit.
Ať tak či onak, v létě roku 1437 si Zikmund všiml, že Ptáček má zřejmě s nedobytným Sionem problémy, a koncem srpna mu poslal posilu, oddíly uherského šlechtice Michala Országha.
Záhy na to Sion padl, údajně ve chvíli, kdy Roháč právě obědval. Teď byl zajat a spolu s ním i celá jeho posádka. Byl pátek 6. září 1437…
Na mučidla s nimi
Všichni zajatci byli promtně dopraveni do Prahy před krále a císaře Zikmunda. Tomu se konečně naskytla příležitost exemplárně zúčtovat se všemi oponenty. A hodlal jí využít beze zbytku.
Zajatci skončili v neblaze proslulém radničním vězení a konkrétně Roháč byl podroben mimořádně surovému výslechu pomocí útrpného práva, tedy na mučidlech.
play_fill
„Hned pan Roháč veden jest na rathúz, mučen a tázán; a tak těžce jeho zmučili, že z něho střeva plula…“ zachycují tyto okamžiky Staré letopisy české.
Na druhý den byl spolu s více než 50 zajatými spolubojovníky odveden, nebo spíše odvlečen na místo popravy.
Šibenice z trámů na opravu chrámu
Třípatrová šibenice se tyčila k nebi jako nějaká ponurá babylónská věž. K její stavbě prý císař přikázal použít trámy určené na opravu krovu Týnského chrámu. Možná to měl být symbol, protože právě kostel Panny Marie před Týnem patřil v husitských dobách mezi přední kostely strany podobojí. Využití jeho dřeva ke stavbě šibenice tak více než výmluvně naznačovalo, jaké vyznání a přijímání má mít do budoucna v českých zemích navrch.
Na spodním a nejširším patře šibenice byla pověšena Roháčova družina, pod vrcholem pak tři jeho nejbližší a nejvýše postavení spolubojovníci: kněz Prostředek, polský rytíř Vyšek Račinský a puškař Zelený. Na Roháče samotného čekalo nejvyšší břevno.
Zikmund mínil okamžitou a krutou exekucí odbojné české obyvatelstvo s definitivní platností zastrašit. Plány mu ale zhatila neočekávaná okolnost. Navíc okolnost do jisté míry strašidelná a působící jako zásah shůry.
Do roka a do dne platilo i na Zikmunda
Každý zná pověst o chodském hrdinovi Janu Kozinovi, který po potlačeném chodském povstání vyzval na popravišti chodského pána Lomikara do roka a do dne na boží soud. Lomikar skutečně zhruba rok po Kozinově popravě zemřel, čímž se zřejmě zasloužil o vznik celé pověsti.
Málo se však ví, že něco podobného se stalo také Zikmundovi při popravě Jana Roháče.
play_fill
Zmučený šlechtic sice císaře na boží soud nepozval (je otázka, zda by něčeho takového byl po krutém mučení vůbec schopen), ale Zikmund se přesto krátce po popravě vážně roznemohl. „A když bylo po mši, z dopuštění božieho oheň pekelní zapálili jemu nohy, a tak od té nemoci žádný jemu pomoci nemohl,“ píší o tom Staré letopisy české.
Tři měsíce po Roháčově popravě císař zemřel a mezi lidmi se poprvé rozšířila pověst o boží odplatě. Příčinou smrti mohla být jednak rakovina, jednak artritida v palci u nohy, vyvolaná nezdravou stravou. Při této nemoci se v těle nashromáždí velké množství kyseliny močové, jež se může provalit do krevního běhu a vyvolat otravu krve.
Zikmund si na bolest v noze hodně stěžoval, ale pochopitelně netušil, že jde o artritidu. Nemoci se přezdívalo pekelný oheň, a tak si lidé o to více šeptali, že císaře stravuje jako trest za Roháčovu smrt.
PODCASTY A VIDEA
