Dne 15. května 1956 bylo úterý. Pětatřicet příslušnic kanadského řeholního řádu Šedých jeptišek kříže, které obývaly komlex budov nazývaný Villa St. Louis, večer odsloužilo poslední bohuslužbu a odebralo se do svých cel ke spánku.

V klášteře, vybudovaném o dva roky dříve, mělo být původně více lidí, protože měla dorazit skupina šestnácti mladých novicek, jež hodlaly ve Villa St. Louis strávit dva týdny svých prázdnin. Dívky však zaujal sportovní zápas v centru Ottawy a s příjezdem se opozdily. V tu chvíli ještě netušily, že si tím zachránily život.

Poplach v oblacích

Zatímco jeptišky spaly, na temné obloze nad anadskou metropolí vypukl poplach. Radarová služba oznámila, že do operačního vzdušného prostoru 445. stíhací eskadry kanadského vojenského letectva vletěl narušitel. Byla to doba studené války, takže proti neznámému vetřelci okamžitě vzlétly dvě stíhačky Mark-V CF-100, v té době nejlepší, jaké měla Kanada k dispozici.

Sotva odstartovaly, byl neznámý vzdušný objekt identifikován jako nákladní letoun kanadského letectva. Šlo o čtyřmotorové vrtulové letadlo, mířící z arktické zátoky Resolute Bay na letiště St. Hubert poblíž Montrealu. Letoun svou trasu předem řádně oznámil, ale informace se nedostala k obraně protivzdušného prostoru včas.

Jakmile se záhada s neznámým narušitelem vyřešila, vrátila se jedna z aktivovaných stíhaček zpátky na základnu. Posádka druhé stíhačky, tvořená pětadvacetiletým pilotem Williamem Schmidtem a dvacetiletým navigátorem Kennethem Thomasem, požádala o možnost zůstat ve vzduchu a spojit se s dalšími dvěma stíhačkami, které mířily na jih. Řídící věž stíhačům tento plán zamítla, a Schmidt tedy jen vystoupal výš západním směrem, aby před přistáním spálil nadbytečné palivo.

Bylo to naposledy, co se se stíhačkou někdo spojil. O necelou minutu později zmizela z obrazovek radaru.

Náraz a exploze

Bylo 22 hodin a 17 minut, když stíhačka, plně vyzbrojená raketami i kulomety, narazila v rychlosti blížící se 700 kilometrů v hodině do klášterní kaple. Podle očitých svědků se proudový letoun před nárazem točil v těsných kruzích a téměř svisle se propadal k zemi. 

Následoval obrovský výbuch, který třípatrovou cihlovou budovu vmžiku zdemoloval. Plameny i trosky domu vylétly desítky metrů do vzduchu. Při nárazu okamžitě zahynuli také oba piloti.

Explozi bylo slyšet na více než 20 kilometrů. Zář na obloze z vypuknuvšího nočního požáru byla vidět  i ve vzdáleném Richmondu. Obrovskou oranžovou kouli, která na okamžik prosvítila noční nebe, zaznamenal i pilot dopravního letadla Trans-Canada Airway letícího z Montrealu do Toronta. Výbuch rozbil i dvacet čtyři oken ve škole sv. Josefa, vzdálené od místa katastrofy bezmála tři kilometry.

Zkázu dokonaly stovky litrů leteckého paliva v nádržích stíhačky a tuny uhlí, uložené ve sklepeních kláštera. Vypukl prudký a nezvladatelný požár, který budovu Villa St-Louis v krátké době zcela zničil. Během pěti minut se propadla střecha budovy a o dvě hodiny později už z ní nezbývalo prakticky nic jiného než čtyřicetimetrový komín a ocelové nosníky zkroucené žárem.

Neměly čas utéct

Rychlost šíření ohně a jeho intenzita bohužel neposkytly klášterním sestrám moc času k útěku. Sestra Marie des Martyrs, která katastrofu přežila, později vypověděla, že odešla spát kolem půl desáté večer, ale nedařilo se jí usnout. Krátce na to uslyšela zvuk nízko letícího letadla, jenž ji nijak nepřekvapil, protože vojenská letecká základna Rockcliffe se nacházela nedaleko. Vzápětí však podle jejích slov otřásla budovou ohromující exploze, provázená tříštěním skla. 

"Všude byl oheň. Nasadila jsem si pantofle, vzala si hábit a připojila se k dalším sestrám, které se dostaly k únikovým dveřím. Panika nevypukla. Scházely jsme dolů, ale spodní patro už zachvátily plameny, což zablokovalo východ," popisovala později děsivou noc sestra Marie. Duchapřítomné jeptišce se naštěstí podařilo vyskočit z okna a při dopadu se ani nezranila. Podle svých slov byla zřejmě poslední, kdo se z domu dostal živý.

V té době už se k budově sbíhali sousedé vzbuzení explozí. Mnozí z nich pravidelně navštěvovali mše v klášterní kapli a s jeptiškami se dobře znali. Teď se rozhodli nasadit život, aby jim pomohli.

Muž jménem Rhéal (Ray) Rainville, žijící méně než kilometr od kláštera, začal jako jeden z prvních pomáhat řádovým sestrám z hořícího domu. Stal se bohužel také svědkem smrti místního kaplana Richarda Warda, jehož prvotní exploze vymrštila do vzdálenosti 150 metrů od budovy. Když k hořícímu domu doběhli první lidé, kaplan ještě žil, ale brzy na to vydechl v náručí dalšího místního usedlíka Josepha Potvina naposledy. 

Lorne Barber vběhl do hořící budovy a zkusil se dostat k celám odříznutým plameny, ale žár z ohně byl natolik silný, že se musel vrátit. Později otřeseně vypověděl, že slyšel nešťastné jeptišky křičet o pomoc a bušit rukama do zdi.

Do hořící budovy se zkoušeli dveřmi i okny v přízemí dostat další zachránci, pro řadu lidí uvnitř však bylo bohužel příliš pozdě. Jedenáct jeptišek zemřelo na udušení kouřem, katastrofa se stala osudnou také jednomu z členů pomocného personálu.

Ty sestry, které se dokázaly z domu včas dostat, byly většinou popálené a mnohé z nich měly zlomeniny v důsledku toho, že vyskákaly z oken. Sanitky i automobily sousedů je rozvezly do nemocnic a do mateřského kláštera jejich řádu v centru Ottawy. Oheň byl uhasen až v časných ranních hodinách následujícího dne.

Příčina? Nejspíš nefungující kyslíkové masky

Příčinu katastrofy se přes několikeré vyšetřování nepodařilo nikdy přesně určit. Ani jeden z pilotů však nevyslal tísňový signál ani nepoužil vystřelovací sedačku, které přitom v tu dobu už tvořily standardní součást výbavy stíhaček CF-100. To vedlo vyšetřovatele k názoru, že oba piloti byli v posledních okamžicích letu už v bezvědomí. Za nejpravděpodobnější příčinu havárie se proto považuje porucha v přívodu kyslíku do jejich obličejových masek, v důsledku čehož ztratili oba letci vědomí. 

Další zvažovanou variantou byl jev zvaný Mach tuck, k němuž mohlo dojít, když se pilot v nadzvukové rychlosti pokusil sestoupit mezerou v oblacích. "Mach tuck" představuje neovladatelné klopení letadla "nosem" dolů, jež při letu nadzvukovou rychlostí způsobují rázové vlny.

V úvahu konečně připadala ještě možnost, že Schmidt ztratil kontrolu nad letadlem v silné turbulenci, vyvolané dalšími dvěma stíhačkami v oblasti.

Pozůstalí se na místě nehody dodnes scházejí. Před pěti lety se zde u příležitosti 60. výročí katastrofy setkalo na šedesát veteránů kanadského vojenského letectva spolu s rodinami, příbuznými a známými obětí z kláštera.