Že řekl: „Je to malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo,“ (v originálu „That's one small step for a man, one giant leap for mankind“)? A víte, že možná tak úplně ne?

Armstrong totiž svou slavnou větu trochu zahuhňal, a v jejím originálním znění se tak ztratil neurčitý člen „a“ před slovem „man“. Místo slov „one small step for a man“ (malý krok pro člověka) tak éterem zaznělo spíš „one small step for man“, tedy zhruba „malý krok pro konkrétního muže“.

Miliony lidí u rozhlasových a televizních přijímačů slyšeli větu právě takto, nicméně Armstrong po návratu na Zemi prohlásil, že tak ji říci nechtěl.

Slyšeli jste špatně

Podle něj neurčitý člen lidé v jednominutovém filmovém a zvukovém záznamu z Měsíce prostě přeslechli. „Řekl jsem: ‚Je to malý krok pro člověka‘. Jde jen o to, že lidé to prostě neslyšeli,“ prohlásil v několika rozhovorech Armstrong. Během setkání s ostatními pamětníky u příležitosti 30. výročí přistání na Měsíci v roce 1999 ale sám potvrdil, že když poslouchal zvukový záznam svého výroku, neurčitý člen rovněž nezaslechl.

„Určitě jsem měl v úmyslu říci ‚pro člověka‘ a myslel jsem si, že jsem to řekl. Ale když teď tady na Zemi poslouchám rozhlasový záznam, tak to v něm neslyším,“ uvedl Armstrong.

Dlouhá léta se zdálo, že tuto záhadu nikdo nerozřeší. Jak ale uvedl server Global News, v roce 2006 potvrdila počítačová analýza zvukových vln, že Armstrong pronesl větu správně: skutečně použil i neurčitý člen a věta opravdu platí ve verzi „Malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo“. Řada lidí se ale ani tak nedala přesvědčit, a tak se nadále traduje, že se astronaut při pronášení jednoho z nejslavnějších výroků 20. století vlastně „přeřekl“.

Vymyslel to Armstrong

Podobnou, léta řešenou otázkou bylo, kdo vlastně ikonickou hlášku vymyslel. Připravilo ji astronautům tiskové a PR oddělení NASA, nebo velitel Apolla 11 vyjádřil své autentické pocity? Armstrong, který zemřel v roce 2012 ve věku 82 let, vždy tvrdil, že s tímto výrokem přišel sám od sebe.

V rámci speciálního pořadu, který zaznamenával osobní vzpomínky někdejších pracovníků amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku alias americké vesmírné agentury (NASA), Armstrong v roce 2001 uvedl, že to vyplývalo i z politiky NASA: ta nechtěla v tomto směru astronauty nijak vést ani jim nic zadávat, protože „nejpravdivější emocí je to, co výzkumník sám vnitřně cítí“, citoval Armstrong poznámky NASA.

„Přemýšlel jsem o tom, co řeknu po přistání,“ dodal na téma své slavné věty. „Ale protože jsme museli řešit spoustu dalších věcí, nijak zvlášť jsem se na to nesoustředil, jen jsem na to podprahově myslel. Ale, víte, bylo to jednoduché prohlášení, pár slov o krocích. Nic složitého na tom nebylo. Jak to bylo, tak to bylo.“

Záběry z přistání NASA nepatří

NASA se samozřejmě velmi těší na to, že slavný původní záznam z první měsíční procházky Neila Armstronga u příležitosti 50. výročí znovu přehraje. I to má ale háček: originál filmového pásu se záznamem nemá už víc než 40 let ve svém archívu. V polovině 70. let ho totiž prodala stážistovi, který jej koupil, aniž by si uvědomil, jakou cennost vlastně kupuje. Slavné záběry z vesmíru se totiž prodávaly v balíku s další tisícovkou filmových kotoučů, které vláda dražila za 217,77 dolaru. Dnes se jejich hodnota odhaduje na zhruba milion dolarů.

Po páscích, které největší a nejstarší mezinárodní aukční síň Sotheby's popisuje jako „nejstarší, nejostřejší a nejpřesnější videozáznamy prvních kroků člověka na Měsíci“, je neuvěřitelná poptávka. NASA má z prvního přistání na Měsíci kopie záběrů, ale tyto původní kotouče už nevlastní - jakousi cestou došlo k tomu, že byly prodány v jinak ničím výjimečné dražbě na letecké základně Ellington v Houstonu.

Dražba již v sobotu

Stážista Gary George, který je koupil, je navíc nepořizoval kvůli jejich historické hodnotě a o tom, co vlastně je na páscích, v té době ani nevěděl (dozvěděl se to až později). Jednoduše je přeprodával dál jako pásky pro další nahrávání.

Na kotouče se záznamem se dalo točit znovu, George je proto přetáčel a pak prodával jako natáčecí materiál místním televizním stanicím. Za to, že originální záběry člověka na Měsíci neskončily přetočené nějakým bezvýznamným pořadem, vděčí historie Georgově otci, právě ten si všiml, že některé filmové kotouče nesou štítky „Apollo 11 Eva / 20. července 1969 kotouč 1 až 3“, a poradil synovi, aby se jich nezbavoval.

U příležitosti 50. výročí přistání jednal Gary George s NASA o jejich možném zpětném odprodeji, ale podle pozdějšího sdělení aukční síně Sotheby's se oběma stranám nepodařilo dosáhnout dohody, takže slavný záznam vesmírné procházky skončí v dražbě. Podle serveru BGR se očekává, že jeho prodej vynese kolem 700 tisíc dolarů. Dražba je naplánována na 20. července, výroční den přistání na Měsíci.

Poslední mohykán

Jedním z posledních žijících pamětníků, kteří se přímo účastnili příprav a průběhu mise Apollo 11, je kanadsko-americký lékař William Carpentier. Letos třiaosmdesátiletý edmontonský rodák nastoupil do NASA v roce 1965, kdy se věnoval třetím rokem postgraduálnímu studiu letového lékařství na státní univerzitě v Ohiu.

V NASA se stal speciálním letovým lékařem několika vesmírných výprav programů Gemini a Apollo a z titulu své funkce dohlížel na zdraví a duševní pohodu astronautů, shromažďoval předletová data o jejich zdravotním stavu, která srovnával s údaji po přistání, a studoval změny lidské fyziologie během kosmického letu.

Když se Neil Armstrong a jeho kolega Buzz Aldrin procházeli po Měsíci, čekal na ně na palubě letadlové lodi Hornet v Tichém oceánu, kam měl dopadnout přistávací modul po návratu na Zemi. Jeho úkolem bylo pomoci astronautům z vody do záchranného vrtulníku, provést jejich první vyšetření a pomoci jim s bezpečným návratem na pevnou zem. Přímým přenosem vysílané záběry z měsíčního povrchu podle svých slov ani nebyl schopen sledovat. Zhlédl je až později, když se i se všemi účastníky mise Apollo 11 vrátil do Houstonu.

„Když úspěšně přistáli a byli schopni vystoupit, neuvěřitelně se mi ulevilo,“ zavzpomínal v letošním roce Carpentier. „Nemohl jsem si pomoci, byl jsem přešťastný.“

Později se spolu se členy posádky Apolla 11 zúčastnil světového turné, při němž se astronauti setkali s nejvyššími zástupci mnoha zemí. „Apollo 11 je důležitý a nezapomenutelný dějinný milník. Je to jedno z největších dobrodružství 20. století,“ prohlásil Carpentier.

Sám pro sebe si vytyčil ještě jeden úkol: ze souhrnných analýz, které získal kromě letů Gemini a Apollo i z programu Mercury, chce sestavit databázi, která by v budoucnu sloužila dalším výzkumníkům a vědcům.

„Nemohu předvídat, na co se NASA v budoucnu zaměří, ale předpokládám, že v horizontu pěti až deseti let počítá s návratem na Měsíc a možná i s vytvořením měsíční základny jako pracovní laboratoře, kde se lidé naučí přežít delší dobu ve vesmírném prostředí. Myslím, že dalším velkým výzkumným dobrodružstvím bude určitě cesta na Mars. Ale už to bohužel nebude za mého života,“ uzavřel Carpentier.