Na počátku bylo zoufalství. Animační oddělení produkční společnosti MGM se ve 30. letech minulého století nacházelo oproti svým konkurentům v defenzívě. Disney už válcoval svět svým Mickeym Mousem, Warneři kontrovali úspěšným prasátkem Porky, ale MGM se snažila jen kopírovat úspěšnější hráče a vlastní želízko v ohni neměla.
Co však měla, byli dva mladí animátoři Bill Hanna a Joe Barbera, z nichž ani jednomu ještě nebylo třicet. Práce, kterou po nich chtěl zaměstnavatel, je zase tolik nebavila a z nudy se věnovali rozvíjení vlastních nápadů. Byl to Barbera, kdo jednou řekl, že miluje jednoduchý koncept kreslených seriálů s kočkou a myší a nespočetnými variacemi konfliktů a honiček mezi nimi, jakkoli už byly tolikrát použity.
První a hned nominovaný na Oscara
Vůbec první animovanou groteskou s Tomem a Jerrym se stal krátký tříminutový skeč Jak kočka dostala padáka, který měl premiéru 10. února 1940.
Zvláštností tohoto snímku je, že se zde kocour a myšák jmenují ještě Jasper a Jynx, jména Tom a Jerry získali až v dalších dílech.
"Debut se stal hitem a vynesl studiu nominaci na Oscara za nejlepší animovaný krátký film. Animátoři však ani přes odvedenou práci nebyli uvedeni v titulcích," uvedla BBC ve svém materiálu věnovaném 80. výročí Toma a Jerryho.
Manažeři MGM byli nejdřív skeptičtí a nabádali oba tvůrce, aby nesázeli všechno na jednu kartu (aneb hezky po americku, aby nedávali všechna vejce do jednoho košíku). Jejich postoj se však rázem změnil, když dorazil dopis od jednoho vlivného texaského průmyslníka, který se dotazoval, kdy uvidí další z těch "nádherných kreslených dílů o kočce a myši". Spolu s oscarovou nominací to byl dostatečný impuls k tomu, aby studio opustilo myšlenku kopírování konkurence a soustředilo se na vlastní výtvor.
Oba animátoři ovšem uznali, že jména Jasper a Jynx nejsou to pravé, a tak vyhlásili soutěž na nové jméno, kterou vyhrál John Carr. Ten navrhl pojmenovat obě postavičky jmény Tom a Jerry a vyhrál díky tomu 50 dolarů.
Inspirací byl Chaplin
Skutečnost, že figurky nebudou mluvit, se podle Barbery nikdy nijak neprobírala, oba tvůrci k ní ale došli samovolně díky tomu, že vyrůstali na němých groteskách Charlieho Chaplina - takže si uměli dělat legraci i bez dialogů. Komickou akci podtrhávala autorská hudba od Scotta Bradleyho. Občasné lidsky znějící výkřiky, které se postupem dalších let staly charakteristickým doplňkem postavičky kocoura Toma, namluvil sám Hanna.
Během dvou desítek dalších let vzniklo pod dohledem Hanny a Barbery víc než 100 krátkých filmů. Výroba jednoho dílu trvala vždy řadu týdnů a stála až 50 tisíc dolarů, takže jich ročně vznikalo jen zhruba pět.
"Dnes jsou tyto díly považovány všeobecně za ty nejlepší, protože jsou plné bohaté ručně kreslené animace a příběhy obou postaviček se odehrávají v detailně rozmalovaných kulisách," připomíná BBC. I díky tomu bylo nakonec 13 dílů původní série nominováno na Oscara a sedm z nich zlatou sošku skutečně získalo. Původní seriál se jako kulturní a společenský fenomén objevil i v několika hollywoodských celovečerních filmech. A populární jsou tyto epizody dodnes.
"Když se na ně dnes podíváte, vsadím se, že budete mít problém s tím uhádnout, kdy byly vyrobeny. Původní animace představuje evergreen, který časem nijak nebledne. Ruční kresba je ruční kresba, působí stejně, jako když se jdete podívat do galerie na obrazy. Ano, víte, že pocházejí z 18. nebo 17. století, ale nezáleží na tom a stále vás oslovují," řekl BBC historik kresleného filmu a komiksu Jerry Beck. "Kreslené filmy jsou vážně vynikající umění, není to jen jednorázová zábava," dodal.
Potajmu za železnou oponou v Československu
V polovině 50. let odešel do důchodu producent MGM Fred Quimby a společnost začala škrtat v rozpočtech. Noví bossové společnosti, ohrožení rostoucí popularitou televizního vysílání, si řekli, že vysílání už natočených starých kreslených filmů jim může vynést totéž co výroba nových, ale bez přidružených nákladů. V roce 1957 tak oddělení kreslené tvorby uzavřeli a Hanna s Barberou si založili vlastní produkci.
O několik let později se ale MGM rozhodla Toma a Jerryho znovu oživit, byť už jeho původní tvůrce neměla k dispozici. Jako nejvhodnějšího animátora schopného navázat na jejich práci si najala chicagského rodáka Genea Deitche. Současně firma chtěla maximálně ušetřit náklady na výrobu.
Vzniklo tak rozhodnutí, které předznamenalo pozdější oceňovanou pověst "zlatých českých ručiček", provázející český filmový servis: v roce 1961 se totiž výroba Toma a Jerryho přesunula externě do Prahy.
Nových třináct dílů dostala na starost produkční společnost Rembrandt Films se sídlem v české metropoli a podíleli se na nich kreslíři ze studia Bratři v triku. Ti pracovali v utajení i na některých dalších amerických seriálech, třeba Pepkovi námořníkovi. Protože však oficiální doktrína rozděleného světa podobnou spolupráci nepovolovala, byla česká jména v titulcích "poameričtěna", aby si diváci nespojovali seriál s komunismem. Pro Deitche tato situace znamenala, že musel spolupracovat s kolegy, kteří originál kreslených filmů, na nichž pracovali, vůbec neznali.
"Kvůli železné oponě animátoři v pražském studiu žádnou z kreslených epizod Toma a Jerryho nikdy neviděli," řekl Gene Deitch před časem rozhlasové stanici Radio.cz.
S nápadem natáčet v Praze přišel americký filmový producent Bill Snyder. Ten nabídl Deitchovi, že bude produkovat jeho animovaný film Munro, což byl satirický příběh o čtyřletém chlapci, kterého americká byrokracie povolá do armády. Oplátkou za to chtěl, aby Deitch začal pracovat na jeho filmech a aby je točil v Praze, kde je levněji.
"Nápad jít do Prahy byla naprostá výstřednost. O tom, že takové město existuje, jsem věděl jen díky tomu, že jsem byl filatelista a sbíral jsem známky, a pak taky proto, že jsem si párkrát dal pivo v místě zvaném Praha, které se nacházelo v Oklahomě," řekl Deitch před časem webu Radio.cz.
"Když tedy ten chlapík začal najednou mluvit o Praze v Československu, věděl jsem dost, ale okamžitě mi vytanulo na mysli: ten chlap musí být blázen, tam mu přece nikdo nepůjde. Nejmíň ze všech já," dodal se smíchem. "Celý ten nápad byl šílený, protože všechno, co jsem o Evropě věděl, pocházelo ze starých muzikálových komedií Ginger Rogersové a Fred Astaira, v nichž tančili v hollywoodském souboru, který měl navštívit Evropu."
Hrozby smrtí vyvážila životní láska
Třináct dílů, jež v Praze vzniklo, však mělo své prosazení ztížené o to, že na jedné straně bezprostředně navazovaly na originál, který se rychle stával kultem, ale na druhé straně na jejich výrobu nebylo přece jen tolik financí, a v tvůrčím týmu existovaly výše popsané kulturní bariéry. To vše způsobilo, že tato série byla vždy hodnocena jako méně povedená, s horší kvalitou animace i zvukových efektů. Nominaci na Oscara nezískal ani jeden z dílů a ani jeden nedosáhl oblíbenosti a úspěšnosti původní série.
Deitch se však k této kritice vždycky stavěl čelem se slovy, že si byl vědom, že jako první z těch, kdo navázali na klasiku, bude v ohnisku palby fanoušků. Nepopíral ani, že mu za nové díly hrozili kvůli "znesvěcení seriálu" smrtí. Vůči Praze však kvůli tomu nikdy nezahořkl, naopak - potkal zde svou životní lásku. Jeho vyvolenou se stala vedoucí pražského studia Zdeňka Najmanová. Oba se museli kvůli svému vztahu rozvést se svými stávajícími partnery, v roce 1964 se však vzali - a Deitch už v Praze zůstal.
"Všichni si tehdy mysleli, že když si někdo za totáče bere Američana, tak jen proto, aby měl cizí pas a mohl ze země hned legálně odcestovat. To ale nebyl náš případ. Nikdy jsme nechtěli emigrovat. Hlavně kvůli synovi," řekl před dvěma lety v rozhovoru pro Český rozhlas.
Zbývá dodat, že ačkoli nemá Oscara za Toma a Jerryho, jednu sošku akademie "na zapřenou" přece jen dostal - a sice za onen animovaný film Munro, který ho do Prahy vlastně přivedl. Na zapřenou proto, že film do soutěže bez jeho vědomí přihlásil v roce 1960 producent Snyder pod svým jménem - a Oscara dostal on.
Pod palbou kritiky
Po Deitchovi se dvojice Tom a Jerry ujal kreslíř Chuck Jones, nejznámější díky animované sérii Looney Tunes ve Warner Brothers. Ten zesílil Tomovi obočí, takže kocour začal připomínat spíš postavičku Grinche, na níž Jones také pracoval.
V 70. letech se k Tomovi a Jerrymu opět vrátili Hanna s Barberou, kteří začali točit delší epizody s úspornější animací, a tedy i s nižšími náklady. Jejich vlastní produkce v té době už měla na svém kontě celou řadu seriálů, jež se staly vděčnou součástí "dětské pop-kultury", jako třeba Flintstoneovy, Scooby Doo a další.
Ale ani jejich comeback s Tomem a Jerrym nenaplnil očekávání. Oproti originálu museli být oba tvůrci mnohem krotší, protože televizní stanice stále častěji čelily kritice, že dosavadní díly seriálu jsou "příliš násilné". Hanna a Barbera proto přišli s konceptem, že Tom a Jerry jsou kamarádi, ten však zase neuspokojoval fanoušky. Úspěch původní série tak zůstal nepřekonán.
Kromě stížností na přílišnou násilnost byl seriál Tom a Jerry v minulosti obviňován i z toho, že je rasistický, zejména kvůli postavě černé hospodyně kyprých tvarů, která je vždy ukázána z perspektivy obou zvířátek, takže se v záběru objevují jen její nohy a občas ruce, ale nikdy tvář. Postava mluví v originálu s přehnaným jižanským přízvukem, což spolu s barvou nohou stačilo k tomu, aby byla označována za urážlivou karikaturu zneužívající rasové stereotypy. Některé další vtipy si utahovaly i z dalších národností a ras, například z Asiatů nebo z původních obyvatel severoamerického kontinentu.
V 60. letech byly kvůli stížnostem některé scény s hospodyní prostříhány a postavu hospodyně v nich nově nahradily nové postavy, které vytvořil Chuck Jones. I dnes bývají původní verze pro vysílání ve streamovacích službách prostříhány. Služba Amazon Prime Instant Video je zase v roce 2014 vydala s "disclaimerem" (varováním): "Rasový předsudek".
Série se před nedávnem ocitla dokonce i v titulcích politického zpravodajství - v roce 2016 ji egyptský státní návladní vyčetl vliv na sílící násilí na Blízkém východě a iránský nejvyšší duchovní vůdce zase nejméně dvakrát přirovnával vztahy mezi Íránem a Spojenými státy ke vztahu mezi Tomem a Jerrym.
Nakonec dobyli svět
Přese všechny tyto kontroverze, používání černého humoru a přes "násilí" ve většině epizod zůstávají obě figurky po celém světě mimořádně populární a jeich příběhy se vysílají v dětských televizích většiny zemí celého světa. Když byla v Číně uvedena nová hra pro mobilní telefony s jejich motivem, získala si rychle více než 100 milionů uživatelů.
V roce 1992 vznikl na téma Toma a Jerryho celovečerní hudební film, v němž na rozdíl od televizních komedií postavičky mluví a zpívají. Další film, s živými herci, by měl být uveden v produkci Warner Brothers letos před Vánoci. Podle BBC zatím potvrdili svou účast na něm Chloë Grace Moretzová a Ken Jeong.
V roce 2015 byli Tom a Jerry zvoleni v britské anketě za nejoblíbenější kreslené postavičky mezi dospělými.
Bill Hanna zemřel v roce 2001, Joe Barbera v roce 2006. Svůj poslední rozhovor poskytl tisku rok před smrtí a vyzdvihl v něm spolupráci se svým zesnulým parťákem. "Dokonale jsme si rozuměli a oba jsme si hluboce vážili práce toho druhého," řekl.
Podle historika kresleného filma Jerryho Becka jsou Tom a Jerry tak populární proto, že se většina lidí dokáže ztotožnit s malým Jerrym. "Každý máme ve svém životě nějakého toho utlačovatele. Vždycky je tu někdo takový, ať už je to náš šéf, bytná, politik nebo kdokoli. Chceme si jen žít svůj život a někdo nám ho chce zpřeházet."
