A nyní vyhrála v soutěži pro začínající podnikatele. Po úspěchu v regionálním finále jí teď můžeme držet palce a hlavně ji podpořit v celostátním hlasování, do něhož postoupili krajští vítězové. Online hlasování veřejnosti bude probíhat na www.rozjezdyroku.cz od 4. do  28. června a vyhlášení celostátních vítězů mají pořadatelé v plánu 9. července.

Vůně z domu na Husově náměstí
Jak to v cukrárně a kavárně na Husově náměstí vypadá? Proč má název Dortletka a co všechno tam mají?

Najdete ji v přízemí domu na roudnickém náměstí a hned, jak do ní vejdete, vás uvítá za sklem pultu nejlepší z nabídky. Dortíčky, věnečky, kremrole… No prostě: česká klasika z doby první republiky. I originální dortletky podle starého rodinného receptu z doby Rakouska-Uherska, které podniku daly jméno. Dojem umocňuje interiér ve stylu dvacátých a třicátých let minulého století. Jako bychom se opravdu ocitli v jiné době…

close Z roudnické cukrárny Jaroslavy Michalcové… zoom_in Za všechno může pradědeček
Koneckonců, podnik navazuje na rodinnou pekařskou tradici, kterou založil pradědeček Jaroslavy Michalcové, který se na konci 19. století vyučil ve Vídni pekařem a otevřel si pekárnu na Meidlinger Hauptstrasse.

Dozvídáme se dále, že časem přibyly další vídeňské pobočky a s manželkou Žofií provozoval pekařství a povoznictví. Vzkvétající živnost se však shodou nešťastných okolností zhroutila – nejdříve požár v pekárně, a když se již zdálo že je vyhráno, tak nově otevřenou provozovnu navštívili zloději. Bylo tedy rozhodnuto o návratu do Čech. Po dlouhém hledání se naskytla příležitost koupit domek s pekárnou v Kostomlatech pod Řípem. A tak se v kraji pod Řípem usadila pekařská rodina.

Projekt Rozjezdy roku se zaměřuje na podporu začínajících regionálních podnikatelů, zejména těch drobných. Jedná se projekt telekomunikační společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., který realizuje v rámci své strategie společenské odpovědnosti.

Hlavním cílem je podpořit podnikatele v začátcích jejich podnikání, aby jejich projekty nejen přinášely zisk, ale zároveň prospěly i svému okolí, doplnily službu, která v místě chybí, přispěly k zaměstnanosti.

Rozjezdy roku pořádají již několik let soutěž o hodnotné ceny. Odměňují se vždy 3 výherci z každého regionu, nově od roku 2013 navíc i ve studentské kategorii. Výherci získají balíčky poradenských, telekomunikačních služeb a produktů a marketingový balíček pro rozvoj firmy. Zároveň se bezplatně můžou již před samotnou soutěží hlásit do regionálních seminářů, kde budou probírána témata úzce související s životaschopným podnikem, tedy: marketing, podnikatelské myšlení, PR a obchodní komunikace.

Více na www.rozjezdyroku.cz

Jako slepý k houslím, tvrdí…
Jak sama paní Jaroslava říká, k provozování cukrárny s kavárnou a výrobě sladkostí se dostala jako slepý k houslím. „Chtěla jsem si vyzkoušet uživit se sama a už mě také nebavilo postavení podřízeného," přiznává na férovku žena, která působí až neskutečně skromně.

S tradičními poctivými věnečky a větrníky prorazila Jaroslava Michalcová se svými spolupracovníky i v Praze. V hlavním městě, kam je to po dálnici jen desítky minut, je mohou zájemci ochutnat zatím ve třech cukrárnách, čtvrtá je na obzoru. Dortletka jako dodavatel však nemusí zůstat jen u nich, protože v konvektomatu, který tady cukrářkám ulehčuje práci, dřímá dosud nevyužitý potenciál. „Rezervu máme dost velkou," je si vědoma možností majitelka cukrárny.

Jaroslava Michalcová pekla dortíky a zákusky pro všechny už v době, kdy pracovala na zámku v Libochovicích jako správce depozitáře a průvodkyně. Když jí bylo čtyřicet, po 18 letech změnila zaměstnavatele a nastoupila v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem jako kurátor pro práci s veřejností.
Při práci začala studovat na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem obor Pedagogika volného času, pekla dorty na zakázku a nakonec se rozhodla přibrat ke všemu ještě zkrácené studium oboru cukrář. Po roce získala výuční list.

close Z roudnické cukrárny Jaroslavy Michalcové… zoom_in

„Sotva jsem složila státní zkoušky na UJEP, objevila se možnost získat do pronájmu prostory pro cukrárnu. Bakalářská práce tedy letěla do kouta, v práci jsem dala výpověď a od 4. května 2013 jsem konečně cukrářka na plný úvazek," popisuje cestu za svým snem.

Dortletka není jedinou aktivitou Jaroslavy Michalcové, i když, jak sama říká, je v ní od rána do večera a někdy v cukrárně i přespí. Stála totiž na podzim roku 2011 spolu s kamarádkou Zlatkou Jirmusovou u zrodu Farmářských trhů, které se dnes už pravidelně konají na Husově náměstí v Roudnici nad Labem. „Loni jsme však už otevřeli cukrárnu, a tak se ze mě stal spíš takový pasivní podporovatel trhů. Napeču, pomůžu postavit každý pátek značky    a ráno stánky. Zúčastnit se trhů ale nemůžu z prostého důvodu: V cukrárně je ten den neskutečný masakr! Snažím se pomáhat i tím, že píšu články do místních novin, dělám jejich korektury, spolu s kolegyní připravujeme projekty."

Jaké má cukrářka další plány?
„Protože jsem se v předchozích zaměstnáních podílela na organizování kulturních programů, chtěla jsem kulturu přenést i do své cukrárny. Anglický klub, literární večer, Francouzský klub je začátek a v těchto aktivitách chceme pokračovat i nadále. Dalším krokem budou putovní výstavy amatérských výtvarníků z města. Pokud vše půjde podle našich představ, výsledkem bude literární a umělecká cukrárna a kavárna Dortletka. Spolupracujeme s ateliérem Výtvarka a do budoucna plánujeme minivýstavy dětských prací. Samozřejmě, že tak úžasnou práci nemůžu dělat sama. Kromě zapojení rodiny se mi podařilo vytvořit čtyři pracovní místa."

Do Rozjezdů ji dotlačila dcera
Za to, že v soutěži Rozjezdy roku 2014 roudnická cukrářka uspěla, vlastně může důslednost její starší dcery.

„Do Rozjezdů mě přihlásila dcera, která v tom viděla šanci. Říkala: Maminko, musíš se přihlásit, to je přesně pro tebe. Já na to: V žádném případě! Když se blížil termín uzávěrky, znovu mi to připomínala. A já zase, že opravdu ne. Až večer mezi inventurou a úklidem jsem tady u stolu rychle sepsala projekt pro porotu a odeslala ho poslední den. Po čase zazvonil telefon a já se vyděsila, že budu někam muset před lidi. Po státnicích  jsem se zařekla, že nějakou další zkoušku nebo obhajobu už nikdy!   Dcera mě tedy donutila a v přesvědčování se přidal i syn. A vyšlo to. Pořád tomu ale nevěřím," kroutí hlavou paní Jaroslava. Je však vidět, že je šťastná.