V západním křídle rozlehlé budovy byl umístěn archiv rodu Pernštejnů, Lobkowiczů a Pětipeských se sbírkou 11 643 pečetí. Ve východním křídle byla knihovna, založená Bohuslavem Hasištejnem z Lobkowicz. Další vzácností bylo pernštejnské, trčkovské a dietrichštejnské stolní nádobí, skládací oltář z roku 1573. V roce 1922 do zámku vnikli zloději a zmíněný oltář velmi poničili, ukradli perly, kterými byla vyšívána figurální ozdoba. Unikátní byl i nejstarší skleněný pohár s českým nápisem z roku 1579, vzácná pečetidla, socha Ganymeda od Thorwaldsena a Evy Eusebie z Lobkowicz od Levého.

V další místnosti byla bohatá zbrojnice, přírodniny a sbírka celkem 2 869 mincí. Hudební archiv čítal 4 887 děl a vzácná byla i sbírka starých hudebních nástrojů. Zámecká knihovna patřila k největším ve střední Evropě, měla přes 100 000 svazků se 600 rukopisy a 1 200 prvotisky (od r. 1 442). Knihovnu navštívil i František Palacký, když v Roudnici n. L. pobýval několik dní, čerpal zde totiž materiál pro své dílo „Dějiny národu českého."

Návrat po válce

Budova je dále zajímavá tím, že má stejný počet oken, přesně jako má rok dní. V obou patrech zámku bylo umístěno na 1 000 obrazů nejvýznamnějších českých i cizích mistrů. Poprvé byly sbírky ze zámku odvezeny během nacistické okupace. Byly zavlečeny do Rakouska a zámek byl obsazen „Hitlerovou mládeží." Po válce se podařilo ještě před znárodněním Lobkowického majetku sbírky se slávou přivézt z ciziny zpět. Ale k tomu nejstrašnějšímu se teprve schylovalo.

Již v roce 1948 „převzala" Národní galerie ty nejvzácnější obrazy. Ostatních sbírek se ujalo Středisko státní památkové péče v Praze, které část obrazů převezlo na zámek v Nelahozevsi. Jednoho pošmourného a deštivého dne v září roku 1950 došlo k neomluvitelnému činu. Řada nákladních vozů zaplnila rozlehlé nádvoří zámku, několik dní předtím totiž padlo rozhodnutí „roudnický zámek budiž urychleně vyklizen a v uvolněném areálu budou ubytovány jednotky branné moci."

Házeli vše z oken

Nastalo překotné vyklízení zámeckých sbírek jedinečné relikvie byly prostě házeny z oken za vytrvalého deště na dlažbu nádvoří a podle očitých svědků nabírány a házeny lopatami a vidlemi na nekryté vozy. Sádrový odlitek od Myslbeka, shozený z 1. patra, ležel v troskách na dlažbě. Kolik vzácných památek tehdy přišlo nazmar, se už nikdy nedozvíme. Nákladní vozy naložené bez ladu a skladu se rozjely do 27 depozitářů v různých částech republiky. Tak byla rozprášena sbírka, tvořící organický celek. Co vznikalo věky, bylo zmařeno jediným rozhodnutím všehoschopné Komunistické strany.

Vražda archiváře?

K této události se váže tragická smrt zámeckého archiváře a roudnického patriota Karla Jeřábka (26. 10. 1899 21. 9. 1950). Jeho mrtvola byla nalezena pod západním schodištěm. Dodnes zůstává tajemstvím příčina smrti. Jedna verze praví sebevražda, ale dle svědectví potomků a současníků Karla Jeřábka v ten den chtěl jít nakoupit pečivo k snídani.

Vyšel ven s nákupní taškou a byl shozen z 1. patra do nádvoří, protože protestoval proti ničení zámeckých sbírek. Roudnický zámek spolu se sbírkami byl hodnotou světového významu, úžasnou pokladnicí umění. Zámecký areál zůstal a my se sice můžeme znovu a znovu těšit z této krásné dominanty Podřipska, ale genius loci spolu se sbírkami nenávratně vyprchal…

Filip J.K.V. Uzel