„Paní Kočová se narodila v Roudnici nad Labem, celý život žije ve zdejším kraji. Jako dítě bydlela ve Rvačově, poslední roky v Černěvsi. Do svých devadesáti let," říká neteř jubilantky.

„Je sama, ale do devadesáti let byla hodně vitální. Sama si pak zařídila, aby mohla bydlet v libochovickém domově důchodců."

Zdravotní stav paní Kočové je dobrý. „Jen hůř slyší, ale je jinak v pohodě," říká neteř.

A jaký je recept na dlouhověkost? Podle neteře paní Kočové především střídmost. „Teta se nepřejídala, jedla střídmě," vysvětlila.

Jubilantka vzhledem k věku a době, ve které prožila dětství a produktivní věk, to neměla jednoduché.

„Vzpomíná, že těžká byla první světová válka, a to kvůli jídlu. Jako malé dítě měla hlad, hladověla. Ovšem druhá světová válka byla prý mnohem horší. V meziválečném období navíc řádila španělská chřipka, kterou také zažila. Neměla to jednoduché," konstatuje neteř.

Paní Kočová byla v zaměstnání úřednicí. K tomu svobodná a bezdětná.

Nyní tráví dny v libochovickém domově důchodců, který přichystal velkou oslavu jak s dortem, tak živou hudbou. Poblahopřát přišel jak hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, tak starostka města Jana Holá.