V souvislosti s tím se zmiňuje jméno člověka, který ji v podstatě zahájil – Gavrilo Princip, který dne 28. června 1914 zavraždil následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku, českou šlechtičnu Žofii Chotkovou. V médiích se ale příliš nezmiňuje Principův osud po smrti. Jak to vlastně bylo s jeho pohřbem a následnou exhumací?

K Principovu tajnému pohřbu byl na sklonku války nakomandován František Löbl ml., úředník z Roudnice n.L., který si místo hrobu věrně zapamatoval. Díky jeho svědectví se dne 9. června 1919 mohla konat exhumace Principových ostatků i ostatků jeho druhů. Dočasně byly umístěny v rodinné hrobce Pavla Žaluda (*5. 9. 1864 v Terezíně, + 16. 12. 1931 v Terezíně), starosty terezínského Sokola, a slavnostně převezeny do Jugoslávie dne 1. července v rámci VII. všesokolského sletu.

Členové Revolučního národního výboru v Terezíně zleva předseda MUDr. Jan Rous, Josef Nolč, major Miloslav Bárta, Pavel Žalud.

Velkolepého uvítání se zástupci Srbska dočkali již na roudnickém nádraží, kde je pozdravil starosta města František Vápeník a předseda okresní správní komise Josef Beneš. Mezi řečníky se objevil i Štefan Žakula ze Sarajeva. Na nádraží v Bohušovicích je uvítali starostové Terezína a Bohušovic i starosta Sokola Vorlický. Průvod v čele se sokolským praporem se odebral na hřbitov, kde bylo slavnostně vystaveno šest rakví, vedle nichž stáli čestnou stráž jugoslávští sokolové.

Zde promluvil dr. Laza Popovič, dr. Bohdan Vidovič a redaktor „Podřipského kraje" František Hampl. Uvítání ostatků dne 7. července v Sarajevu bylo velkolepé. V souvislosti s těmito událostmi byl v Roudnici n.L. ustaven „Český odbor v Roudnici" pro postavení pomníku Gavrilo Principovi a jeho druhům v Hadziči. Předsedou tohoto spolku se stal již zmíněný Pavel Žalud; výbor tohoto spolku následně rozeslal 6 000 letáků na podporu tohoto záměru.

Tehdy byl Princip oslavován, ale dle mého soudu to byla obyčejná vražda, než čin hodný oslavování.

Filip J.K.V. Uzel